Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2007

Ale jinak si rozumíme

V neděli mě po delší době napadlo, dát si ke svačině müsli s mlékem. Sotva se ozvalo první cinknutí lžičky, odněkud se vynořil Ondra a slovy: "Chci taky jogurt!", se přihlásil o svá práva. Vyrazili jsme do kuchyně. Vytáhla jsem krabici. Když Ondra uviděl, co se mu to sype do misky, zvědavě se zeptal: "Co to je?" Já na to: "Müsli." Po chvíli Ondra rozvážně: "Myslím lupínky."

Chobotnice dusí Klause

Na okraj diskuse o Národní knihovně Citizen K: Svůj názor na způsob výběru vítězného návrhu na Národní knihovnu na Letné jsem již zhruba před půl rokem vyjádřil a nemám k tomu co dodávat. YODA: Hmmm. Much anger in him. Citizen K: Jde mi o něco daleko zásadnějšího. YODA: (sighs) Will he finished what he begins? Citizen K: Právě teď, nikoli však poprvé, dochází k pokusu o změnu. Právě teď dochází k pokusu část rozhodování o věcech veřejných vyjmout ze standardních mechanizmů a řešit je „přímo“ LUKE: Is the dark side stronger? YODA: No...no...no. Quicker, easier, more seductive. Citizen K: není možné autoritářsky tvrdit, že je to otázkou „odborníků“ nebo dokonce odborníka YODA: Use the Force. Citizen K: Pokud se nemýlím, ještě nikdy u nás ... YODA: So certain are you. Always with you it cannot be done. Hear you nothing that I say? Citizen K: Uvědomme si jednu banální věc: rozhodování odborné poroty je o návrhu jako takovém. YODA: Use the Force. Citizen K: Že

Faschingsdienstag a Coconut

Dneska je popeleční středa a to znamená, že včera byl Faschingsdienstag. Firma se nám pleskla přes kapsu a dala do placu koblížky s marmeládou. Mňamka. Večer jsem byl jezdit a už z náznaků minulý týden jsem pochopil, že to má být veselá hodina. Tak jsem se oblékl do černého (košile, rukavice, rajtky), na hruď si připnul pár komunistických vyznamenání a na hlavu narazil Ondrovu čepici s medvídkem. To jsem ještě netušil, že Man in Black dostane na ježdění šímla. Tenhle bělouš se jmenuje Coconut a je celkem šikovnej na drezuru. Jen asi není zvyklej, že se na něj drápe někdo bez toho aby mu dal sedlo. Sice to bylo nejpohodlnější svezení ze všech koní na kterých jsem kdy jezdil bez sedla, ale Kokos to svým (bezpochyby hraným) úlekem z volnějších zad celou hodinu zpestřoval. Připoměl jsem si dětská léta strávená na klouzačkách ve chvílích kdy se mnou pochodoval po zadních. Zopakoval jsem si rytmiku různých tanců, když mi ve cvalu každý x-tý krok udělal kozlíka (x se pohybovalo většinou v

Projektabschlussfeier a počasí

Když jsem včera večer (dneska ráno) odcházel z hospody - měli jsme totiž Projektabschlussfeier - tak mě hnedka u dveří zarazil nezvyklý počet lidí stojících venku. Po tom co jsem si narazil kulicha, navlékl palčáky, dopnul svůj medvědí kožich a vyrazil mezi ně, tak mě ještě víc překvapilo, že mladé dívky (člověka čím dál tím víc překvapuje, kolik lidí je mladších než on) nemají žádné kabáty, ani svetry, dokonce ani rukávy u triček a v tom lednovém popůlnočním mrazu se producírují jen s holým pupkem. To už jsem začal tušit nějakou kulišárnu. Poté co mi kapsou kabátu začala prosakovat tající zmrzlina, kterou jsem si prozřetelně sbalil na cestu z nedojedeného poháru projektového šéfa, jsem zjistil, že je zle. Tryskem jsem to vzal zpátky k výčepu, nechal si načepovat sklenku budvaru a vytáhl jsem z kápézetky šupléru. Změřil jsem průměr půllitru, jehož teplota (bezpochyby) byla správných 7 stupňů celsia, provedl dvě kontrolní měření (pro jistotu), vyklopil jsem do sebe pivo a vyběhl ven. V