úterý 6. listopadu 2007

Ale jinak si rozumíme

V neděli mě po delší době napadlo, dát si ke svačině müsli s mlékem. Sotva se ozvalo první cinknutí lžičky, odněkud se vynořil Ondra a slovy: "Chci taky jogurt!", se přihlásil o svá práva. Vyrazili jsme do kuchyně.

Vytáhla jsem krabici. Když Ondra uviděl, co se mu to sype do misky, zvědavě se zeptal: "Co to je?"

Já na to: "Müsli."

Po chvíli Ondra rozvážně: "Myslím lupínky."

úterý 23. října 2007

Chobotnice dusí Klause

Na okraj diskuse o Národní knihovně

Citizen K: Svůj názor na způsob výběru vítězného návrhu na Národní knihovnu na Letné jsem již zhruba před půl rokem vyjádřil a nemám k tomu co dodávat.
YODA: Hmmm. Much anger in him.

Citizen K: Jde mi o něco daleko zásadnějšího.
YODA: (sighs) Will he finished what he begins?

Citizen K: Právě teď, nikoli však poprvé, dochází k pokusu o změnu. Právě teď dochází k pokusu část rozhodování o věcech veřejných vyjmout ze standardních mechanizmů a řešit je „přímo“
LUKE: Is the dark side stronger?
YODA: No...no...no. Quicker, easier, more seductive.

Citizen K: není možné autoritářsky tvrdit, že je to otázkou „odborníků“ nebo dokonce odborníka
YODA: Use the Force.

Citizen K: Pokud se nemýlím, ještě nikdy u nás ...
YODA: So certain are you. Always with you it cannot be done. Hear you nothing that I say?

Citizen K: Uvědomme si jednu banální věc: rozhodování odborné poroty je o návrhu jako takovém.
YODA: Use the Force.

Citizen K: Že natolik degraduje názory jiné, špatné a nepřijatelné je.
jc: Chápat on chce, co být rytířem Jedi znamená, ale konstrukce větné nestačit pro to.
YODA: Yes. A Jedi\'s strength flows from the Force. But beware of the dark side. Anger...fear...aggression. The dark side of the Force are they. Easily they flow, quick to join you in a fight. If once you start down the dark path, forever will it dominate your destiny, consume you it will.

Citizen K: Že se tím – jako obrovský precedent – vychyluje kyvadlo od demokracie
YODA: Difficult to see. Always in motion is the future.

Ovečka Bé(m): A ty argumenty jsou prosté. Je to obrovská hmota, je to obrovská výška, je to na hraně památkové rezervace, která je urbanisticky dokončená.
YODA: Size matters not. Look at me. Judge me by my size, do you? Hm? Mmmm.

Citizen Klaus, Mladá fronta Dnes, 22.10.2007 
Ovečka, idnes.cz, 12.10.2007
YODA & LUKE, STAR WARS: EPISODE V - THE EMPIRE STRIKES BACK, 1979

Vy to pochopíte
vy totiž všechno víte
vy se poradíte vy to vyřešíte
vy mě zachráníte

Pane prezidente
já žádám jen kousek štěstí
...

čtvrtek 22. února 2007

Faschingsdienstag a Coconut

Dneska je popeleční středa a to znamená, že včera byl Faschingsdienstag. Firma se nám pleskla přes kapsu a dala do placu koblížky s marmeládou. Mňamka.


Večer jsem byl jezdit a už z náznaků minulý týden jsem
pochopil, že to má být veselá hodina. Tak jsem se oblékl do černého (košile, rukavice, rajtky), na hruď si připnul pár komunistických vyznamenání a na hlavu narazil Ondrovu čepici s medvídkem. To jsem ještě netušil, že Man in Black dostane na ježdění šímla. Tenhle bělouš se jmenuje Coconut a je celkem šikovnej na drezuru. Jen asi není zvyklej, že se na něj drápe někdo bez toho aby mu dal sedlo.


Sice to bylo nejpohodlnější svezení ze všech koní na kterých
jsem kdy jezdil bez sedla, ale Kokos to svým (bezpochyby hraným) úlekem z volnějších zad celou hodinu zpestřoval. Připoměl jsem si dětská léta strávená na klouzačkách ve chvílích kdy se mnou pochodoval po zadních. Zopakoval jsem si rytmiku různých tanců, když mi ve cvalu každý x-tý krok udělal kozlíka (x se pohybovalo většinou v rozmezí 1..4). Nakonec jsem ale na hřbetě vydržel celou hodinu bez pádu a mohl jsem se před holkama tvářit, že to vlastně byla hračka. :-)


Po ježdění se ještě slavilo v klubu - každý tam přinesl něco k jídlu nebo pití, takže výběr byl opravdu bohatej. Po tom co jsem se přejedl Chilli con carne, těstovinového salátu, baget, koblížků a kokosek (zapíjeno bílým, červeným, perlivým i pivním) mi ten dnešní půst přijde tak nějak lehko snesitelnej. Nakonec jsme se s Jiříčkem nechali trenérkou odvézt autem na metro, protože jsme si nebyli jistí jestli kolem půlnoci ještě jezdí v Pratru autobus. To, že trenérka měla taky celkem upito nás napadlo až v metru.

pátek 19. ledna 2007

Projektabschlussfeier a počasí

Když jsem včera večer (dneska ráno) odcházel z hospody - měli jsme totiž Projektabschlussfeier - tak mě hnedka u dveří zarazil nezvyklý počet lidí stojících venku. Po tom co jsem si narazil kulicha, navlékl palčáky, dopnul svůj medvědí kožich a vyrazil mezi ně, tak mě ještě víc překvapilo, že mladé dívky (člověka čím dál tím víc překvapuje, kolik lidí je mladších než on) nemají žádné kabáty, ani svetry, dokonce ani rukávy u triček a v tom lednovém popůlnočním mrazu se producírují jen s holým pupkem. To už jsem začal tušit nějakou kulišárnu. Poté co mi kapsou kabátu začala prosakovat tající zmrzlina, kterou jsem si prozřetelně sbalil na cestu z nedojedeného poháru projektového šéfa, jsem zjistil, že je zle. Tryskem jsem to vzal zpátky k výčepu, nechal si načepovat sklenku budvaru a vytáhl jsem z kápézetky šupléru. Změřil jsem průměr půllitru, jehož teplota (bezpochyby) byla správných 7 stupňů celsia, provedl dvě kontrolní měření (pro jistotu), vyklopil jsem do sebe pivo a vyběhl ven.


Vystavil jsem poté opuštěnou svatyni zlatavého moku chladivým měsíčním paprskům modravě se snášejícím na oranžově ospalou Vídeň. Ohňostroj rozverné nespoutanosti k zářivému nebi stoupajících zplodin pivní páry uštědřil políček sluncehmatu maličkosti mé. Posuvné to měřítko třesoucí se výřečnou nedočkavostí dostalo ospravedlnitelně neopakovatelnou příležitost zapsati se tlustým písmem do dějin teplotoměrců národů mých. I zhostilo se s cválající noblesou kruhového toho měru. Jen pomalu jdoucí vteřiny v mém horečně pracujícím mozku odbíjely nezapomenutelné výpočty vedoucí k paláci poznání.


Bylo to tam! Na informačním panelu na Pratersternu rudě svítily písmena ukazující 19.ledna, 00:23, 18 stupňů Celsiových.