Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2008

Den boje studentů za soboty a delší prázdniny

Co s načatým velvetem, pomyslel jsem si v pondělí po snídani a říkám Ondrovi "Přej si něco, padá pěna." Já bysem jel na výlet, to by bylo fantastické, odvětil Ondra. Jo výlet - tak to bychom měli vyrazit za svobodou a demokracií, když je toho sedmnáctého. Užijem si trochu buržoázních radovánek u kapitalistických vykořisťovatelů. Zajedem si do lázní v Laa nad Dyjí. Obvolal jsem půlku rodiny a pár známých, jestli se ke mně s Ondrou někdo nepřidá k pánské jízdě za kráskami v bikinách. Nepochodil jsem ale ani u svého prodejce Nového prostoru. To byste měli slyšet ty výmluvy - oběd s rodiči; návštěva putovní výstavy španělských mušek; alkohol za volant nepatří. Naskládali jsme tedy osamoceni pár taškáčů s plzeňskou etiketou do Ondrova batohu, nastartovali rodinný traktor a vyrazili za hranice všedních moravanů. Cestou se mi zdálo, že houstne provoz. Ale copak - pomyslel jsem si - že by čecháčci vyrazili za nákupy do freeportu? Ale ne, očividně všichni míří na Hevlín, to v

Početní úloha a emancipace

Švagrová si posteskla, že mi stárnou stránky, tak mi nezbývá než je trochu omladit připsáním pár řádků. Kamarádka ze Slovenska mi nedávno poslala tuto početní úlohu: V autobuse sa vezie 7 dievcat. Kazde dievca ma 7 ruksakov. V kazdom ruksaku je 7 velkych maciek. Kazda velka macka ma so sebou 7 malych maciek. Otazka: Kolko noh je v autobuse? K mailu byl připojený excelový soubor s rozkresleným řešením, ale byl zaheslovaný a heslem měla být správná odpověď. Tak teď mi ukažte někoho, kdo potřebuje návod k řešení potom co to sám vyřeší. Ehm. Nicméně jsem si jako správný právník teoretik řekl: \"Tak a kde je háček?\" Hned mě to napadlo! Děvčátka se vezou v autobuse, ten autobus někdo řídí, takže se určitě do těch noh musí započítat i řidičovy mírně plesnivé, ale jinak na svůj věk velice zachovalé, dolní končetiny. Takže koček je 2744 tj. 10976 nohou. 7 děvčat a jeden řidič tj. 16 nohou. Ve výsledku nějakých 10992 noh. Nebylo to složité. Nastartoval jsem excel a

Ondra hlásí

Říkal jsem Marušce, aby napsala do blogu nějaké další Ondrovy hlášky, protože je s ním víc a má lepší paměť. Než to sepíše, tak tady je malý předkrm ode mě. S kamarádkou Ivou: I: Jseš pro Ondro? O: Nejsem Pro, jsem Cacek. I: Co to tady skáče za kozla? O: Ondrášek. I: Ty si ale číslo. O: Nejsem číslo, jsem nula. Tuhle se tak přitulil k Marušce a povídá Mamko já tě mám rád... na chvilku se zamyslel pohladil mamku a dodal ...to nic, to nevadí. M: Chceš chleba nebo rohlík? O: Nebo chleba.

O fantastických ženách a létajících mužích

Nemám rád (ach jo, už zase ten Gargamel ) sexistické řetězové maily, které se mě snaží nacpat do role flákače, tyrana nebo, nedej Manitú, člověka, který by si nemít manželku ani neuháčkoval podložku pod nedělní čajovou konvici z čínského porcelánu. Jeden zástupce za všechny: Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: „Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!“ Odešla do kuchyně udělat chlebíčky na zítřejší výlet dětem. Opláchla šišky kukuřic, vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři, zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku, ... Nyní v originále následuje dalších dvacet řádků výčtu toho, co žena ještě ten večer zvládne a nakonec jde spát ve chvíli, kdy se manžel dodívá na televizi. Mail končí klasikou: Pošli tenhle příběh stejně postiženým fantastickým ženám - potěší je to, a mužům - aby se nad sebou zamysleli, bohužel, málokterý něco změní. Ještě štěští, že mi tu nevyhrožují nemocí šílených krav a dvojnásobnými poplatky u lékaře, když to nepřepošlu dalším sedmdesáti třem lid

Interpunkce aneb jak být In

Můžu se hrdě počítat k těm VyVoleným kteří vědí jak být In a v elektronické komunikaci často vynechávají interpunkci. Asi si řeknete že tohle zvládnout je pro vás moc těžké a nemá cenu se učit něčemu co stejně za pár generací až konečně všichni přejdou na bajtkód přestane být potřeba. Ale nezoufejte poradím vám jak být in a moc se přitom netrápit. Fígl k vynechání interpunkce spočívá v tom že namísto kam byste umístili čárku kdybyste nepsali tímto pokrokovým stylem si jen v duchu poklesnete hlasem při diktování povelů vašim na klávesnici netrpělivě se chvějícím prstům. Poklesnutím hlasu vašeho duchovního já je učiněno zadost logičnosti větného celku a tato malá úlitba na oltář Jazyka českého vás zpátky mezi outsidery nevrhne neboť jak praví klasik: Co uši neslyší ústa nepoví. Teď by mě zajímala jen taková drobnost, a to: jak se vyhnout mejlům od lidí, kteří jsou stejně (a občas dokonce víc) In? Ať se snažím sebevíc, při čtení jejich mejlů mé duchovní hlasy pohrdlivě mlčí.