Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem bruslil

Jsem od víkendu nějakej nachlazenej, tak se mi dneska ani nechtělo vstávat do práce. Ale překonal jsem se a chvilku po čtvrté jsem vstal. Trochu jsem si zanadával, když jsem ze skel auta musel oškrabávat námrazu. Pak jsem si o moc víc zanadával, když jsem v Hradčanech a v Kuřimi projížděl dírama na silnici. U Čebína jsem potkal sypače, kterej solil silnici a nezanedbatelnou hrst soli mi vysypal i na auto (mimochodem vysypal je dvojnásobné vyjmenované slovo). Říkal jsem si, proč ten blbec solí suchou silnici? Kdyby raděj silničáři vrazili peníze do spravení děr.

Proč ten blbec solil suchou silnici jsem pochopil až v Bystrci a poznání to nebylo vůbec příjemné. Sjížděl jsem z kopečku tak čtyřicítkou a přede mnou dvojitá zatáčka, nejdřív doprava — to bylo fpohodě, pak jsem otočil volant doleva a ouha, auto jelo rovně, zkusil jsem přibrzdit a ouha brždění si vzalo dovolenou. Tak jsem si to krásně bruslil ke svodidlům a hrál s volantem flašku bez svlíkání.

Úplnou náhodou se mi podařilo dobrulsit až za konec svodidel, takže jsem vletěl jen do kupy zmrzlýho sněhu a svodidla minul asi 10cm pravým předním světlem. Problém se zmzlou kupou sněhu je, že když do ní vlítnete, tak se vod ní nevodrazíte jak vod svodidel, ale hezky si v ní poležíte, povysíte apod. Přední půlka auta si tedy odpočívala na špinavé závěji a zadní byla nehezky vystrčená do silnice. Bláhově jsem zkusil vycouvat, ale předku auta se ze závěje chtělo asi jako Bobkovi z vyhřátého klobouku kouzelníka Pokustóna.

Teď už jen chybělo, aby nějakej blbec jako já jel stejně rychle a mohl jsem mít pomačkanej kufr. Naštěstí kolem projelo pomalu jen jedno auto a ač jsem na řidiče mával aby mi pomohl, tak se na na mě ... nepomohl.

Nakonec mi nezbylo nic jiného, než vytáhnout, papír, tužku a logaritmické pravítko, které s sebou naštěstí nosím místo mobilního telefonu. Pak už jen spočítat poměry sil započítat vzorkování a opotřebení pneumatik, pronásobit váhou vozidla a odečíst pondělí pět hodin ráno a měl jsem vzorec pro vytí na měsíc, vlastně pro vyjetí svépomocí. Pak už jen pět minut realizace a mohl jsem si potřást zpocenou rukou.

Vizuální kontrola auta dopadla pozitivně, tak doufám, že jsem miláškovi moc neublížil. Jen nechápu, proč ti blbí silničáři aspoň nemají ty silnice posolený, když je nespravujou a nechávají nevinný lidičky klouzat se do pangejta! To si dneska vzali sypači volno?

Asi aby mi osud trochu pozvednul pošlapané řidičské sebevědomí, tak mi ve Vídni přichystal hezkou scénu. Dobře oblečený chlapík v dlouhém kabátě s kufřikem v ruce vystupuje z taxíku (nějakej novej meďour) a ještě než stačil zavřít dveře, tak se taxík začal rozjíždět. Chlapík ani nestačil udělat krok, takže mu jedno chodidlo přejelo zadní kolo taxíka. Řidič si asi uvědomil zimu, která na něho dorážela z otevřených zadních dveří, tak hned zastavil, bohužel právě na zmíněném chodidle zákazníka. Dobře oblečený chlapík uměl nadávat mnohem líp než já, bohužel jsem mu ty německý vychytaný slovíčka nerozuměl. Tak mám aspoň motivaci do dalšího studia cizích jazyků.

Přeju hezký den a spoustu řidičské pohody.

[Update]

Ještě jsem si vzpomněl na jednu řečnickou otázku. Už jste si prošli nová pravidla silničního provozu (www.novapravidla.cz)?


[Update 2]

Já ještě ne.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si