Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Jsem na cestě z lázeňského pobytu v Poděbradech. Na jednu stranu se člověk těší domů za rodinou, na druhou mu to přijde líto, protože týden utekl rychleji než by prezident napsal Václav. Dušičkový týden nezklamal a připravil blátivé plískanice – naštěstí trvaly jen dva dny a zbytek byl přívětivý, skoro by se dalo říci slunečný. Staré duby a jilmy, jako by se chtěly mermomocí zavděčit novému měsíci, vytvářely oblaka zlato-červených vloček protkaných hnědými žilkami bez kapky krve bez ustání padajících, vlajících, ušlapávaných i rozkopávaných a znovu zdvíhaných. Chodce pak při procházce kolem Labe začnou po chvíli bolet oči z pestré záplavy pastelových barev, kterými si tu podzim kreslí na rozlehlá plátna luk, lesíků, alejí kolem chodníků. Člověk s úlevou vyhledává ty malé nahé šedé kousky mezi listím prosvítajícího asfaltu na nichž může na chvíli spočinout zrakem a ulevit tak rozumu navyklému na zažloutlé stránky předloňských románů od tříštivé záplavy ohňostroje podzimních vjemů. ...

Tak jsem se po roce a půl zase vydal jako dárce krve do poděbradských lázní na týdenní pobyt. Po příjezdu, když mi v hotelu paní správcová ukazovala, kde bude mé místo při jídle, na mě spiklenecky mrkla a povídá: „Posadila jsem vás k jedné mladé slečně, ať si máte s kým povídat.“ Ovšem zapomněla zmínit, že mimo ní tam bude pan Laďa v nejlepších letech (cca 60) a distingovaná dáma (80?) jak vystřižená z filmu pro pamětníky. Laďa se projevil jako velmi společenský člověk. S každým si tyká a žádná dívka-paní-dáma si před ním nemůže být jistá. Ještě, že mám tak krátké vlasy – s ženou si mě nespletl, takže mě po zadku nepoplácával. Jeho první otázka na mě byla: „Ty si krvák?“ Když jsem přisvědčil, že opravdu dárce krve jsem, tak Laďa pokračoval „No jó, to my ostatní jsme tu kripli.“ A hned se mezi spolustolovníky rozjel souboj diagnóz: „já měl letos mrtvici“, „a já jsem po infarktu“, „já přechodila chřipku a mám zánět srdce“. Člověk si hned uvědomí, jak by měl být vděčný za zdraví, kter...

"Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku." "To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob." "Ale ty plány byly vyvěšeny..." "Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa." "Tam je oddělení, kde je vyvěšují." "S baterkou." "Asi byl zrovna výpadek proudu." "A schody zřejmě taky vypadly." "Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?" "Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!." (Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii) Když jsem letos na jaře na Javové nekonferenci jOpenSpace slyšel o tom, že nejlepším médiem pro seznamování se s novinkami a trendy v oblastech mého zájmu nejsou v dne...