Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal, ...

Další várka štavnatých kilometrů je za námi. Tišnovská etapa je zařazená do MiniMUMu a navíc v nepracovní den asi měli běhonadšenci větší chuť strávit svůj čas s podobně postiženými, takže účast byla opět kvalitní. 106 startujících ve dvou vlnách na chvilku zpomalilo tišnovskou dopravu, ale o prázdninách přece stejně nikdo nespěchá, že? Po startu naší rychlejší várky vysušených kůží se do čela postavil Alexander Aleksejev spolu s Jaroslavem Bártou. Saša uvolnil místo Danovi ještě před tišnovským koupalištěm. Já jsem se pak do kopce k Pejškovu držel kousek za vedoucí dvojkou Dan+Jarda. Ač jsem to tak neplánoval, tak se mi stále víc vzdalovali, plantážníci! Na druhé občersvovačce v Maršově jsem zjistil, že mi na záda jemně funí další Jarda (tentokrát Urban), nezbylo mi než trochu zabrat a potrápit protestující nožky. U smyčky ke třetí OS ve Veverské jsem prvního Jardu viděl víc než půl kilometr před sebou, ale kupodivu jsem ho hned za skalní částí trasy kolem Svratky doběhl a předběhl...

Tak mi odhad z dopoledne nevyšel a nakonec jsem se umístil na bedně (3. místo) i v dnešní etapě . Běželo se z Blanska a kupodivu mi všechny úseky mezi občerstvovačkama přišly celkem krátký. Na start se postavil i Jirka Petr , který šel prý vyklusat nějakou rodinnou párty z víkendu. Jó, takový vyklusání bych chtěl taky umět. Do cíle se dostal s časem pod tři hodiny (sic)! Mezi patnáctým a dvacátým kilometrem se přetahoval s Danem a tempo měli okolo 3:40/km. Neuvěřitelné, pánové - když si představím, že to bylo zdolání kopce k Hořicím, který já jsem z části šel (oproti těm dvoum rachejtlím). Po zmíněném přetahování Jirka utekl Danovi a do cíle se dostal o víc než 12min dřív. Já jsem je naposledy zahlédl daleko před sebou na rovince na osmém kilometru. Na trati jsem opět dneska s radostí potkával spoustu legend ať už maratonských (Urlauferin Sigrid Eichner), mum-áckých (kloubouček András Maczó), nebo ligovo-blanenských (Milan Daněk, Aleš Stráník). Pavla Czerného dnes trochu potrápilo ...

Tak nám v neděli opět po roce odstartoval Moravský ultramaraton. A ano - i když poslední rok nezávodím (odhlédnu-li od Brněnského masakru, Koloběhu Říp - Praha a Brněnského půlmaratonu), tak MUM je pro mě už srdeční záležitost. Tedy jsem se opět přihlásil a na trati se opět biju do hlavy, co jsem to za oslíka s volkem, že se takhle ničím. Na startu jsem očekával klasickou sestavu borců - Dan Orálek a Michal Kovář, ale Michal i když byl ve startovce, tak nakonec nedorazil. Tím mi umožnil umístit se v prvních dvou etapách za Danem na druhém místě. Nicméně Michala celkem zdařile zastupuje v prohánění mé maličkosti Pavel Czerný, který loni vyhrál MiniMUM a letos už jde celý závod. V neděli se po předstartovních zdravicích a prezentacích vybíhala Lomnická etapa . Podmračené počasí nám přálo, s Pavlem jsme se Dana drželi do druhé občestvovačky a ještě na třetí jsme ho v dálce zahlédli. V kopci ve Skryjích jsem Pavlovi utekl - zdá se mi, že má lepší skopce a já dokopce. A samozřejmě na MUMu...

První týden prázdnin (neděle 29.6. - sobota 5.7.) se v okolí Tišnova opět pohybovalo nemalé množství běhajících šílenců, jejichž společným jmenovatelem byl Moravský Ultra Maraton (MUM) pořádaný Českou asociací ultramaratonců. Tento sedmidenní závod nabízí účastníkům každý den možnost radovat se z uběhnutého maratonu. Trasy jednotlivých etap jsou naplánovány z různých měst našeho regionu a z velké části vedou po turistických stezkách. Zázemí závodu a cíl všech etap představuje areál základní školy v Lomnici. Loni jsem si osobně vyzkoušel zkrácenou variantu závodu - takzvaný MiniMUM. A protože jsem to nejen ve zdraví přežil, ale i výsledné časy vypadaly celkem dobře, rozhodl jsem se, že letos zkusím závod celý. Má první účast na MUMu dopadla nad očekávání dobře - získal jsem 3. místo za mistrovským “brněnským démonem” Danielem Orálkem a známým pražským maratoncem Michalem Kovářem. Protože byl MUM zároveň vyhlášen i jako Mistrovství České republiky v atletice 2014 v etapovém ultramara...

Čtvrtá, Tišnovská etapa MUMu pro mě začala podobně jako minulý rok. Běželo se ve středu odpoledne a já jsem se s dalším běhajícím Red Hat kolegou Ondrou až v úterý dopoledne domluvil, že bychom ji tedy mohli jako zkusit. Jako fakt JO. Pro Ondru to měla být maratonská premiéra a já jsem si říkal, že když se nikam nebudeme hnát, můžu to vzít jako trénink na páteční a sobotní etapu. Tak jsme se přihlásili a začalo napjaté očekávání, jak to půjde. Ve středu jsme zůstali pracovat z domu, tak abychom mohli ve dvě hodiny skončit a vyrazit na náměstí na start. S  Ondrou s bíháme k Bítýšce Ve tři nás odstartoval místostarosta Tišnova Radovan Klusák a stejně jako já minulý rok, tak se letos Ondra divil, proč že se běží přes město tak pomalu. Nikam jsme se s Ondrou nehnali, prudší kopce jsme brali chůzí, za což bychom určitě dostali od pravých maratonců za uši, protože "takhle přece vypadnem z tempa", ale naše rychlost se při chůzi prakticky nelišila od těch co dupali v tom spr...

Letošní výlet do dalších zákoutí Královy jeskyně v Tišnově se opět vyvedl. Byli jsme s Ondrou zablácení od paty až po foťák, ale spokojení. Fotogalerie

K zemi! Plížením plazením do díry - vpřed! Vztyk! Družstvo, v řad - nastoupit! Pochodem - v chod! Zastavit - stát! K zemi! ...   Bahno s pískem skřípe mezi zuby. Přilba naráží do nízkého stropu a neúnavné stíny pomalu vyhrávají boj se zarputile poblikávající elektrickou lampou. Baterie na boku se v úzkém průlezu zasekla. Zpátky a znovu. Kamenné stupně získávají citelnou výškovou převahu. Ondro, skákej! Tati, potlač mě! Varhany, mraveniště, prdel, tišnovský dóm, milimetr za deset-dvacet let. Návštěva Královy jeskyně v hoře Květnice v Tišnově byla úžasná. Díky místním jeskyňářům za výbornou akci. A ještě pozvánka na Býčí skálu - další speleologickou lahůdku za humny.

Na Květnou neděli jsme se s rodinkou přidali k akci KČT Tišnov a vyrazili jsme na setkání s vysokohorskými turisty na skalách u Říkonína. Protože to nebylo naše první setkání s větrem ošlehanými muži a neústupnými ženami z klubu tišnovských turistů, tušili jsme, že se nudit nebudem. Ondra cestou obšťastňoval celou společnost úvahami na téma, co potřebuje kosmonaut k přežití na pustém ostrově, proč jsou některé hračky z měkkého plastu a jiné z tvrdého a jestli mají i medvědi mléčné zuby. Klárka obdivovala jarní přírodu a celou cestu žmoulala v pěstičce nějaké kvítky. Kdykoli jsme někoho potkali, ať to byl její vrstevník nebo zasloužilý důchodce, přiběhla k němu, ukázala dlaň a říká: „Podívej co mám. Víš co to je?“ Jemné nuance mezi tykáním a vykáním jí zatím vrásky nedělají. Jestliže pak dotčený nešťastník přiznal, že květ poznává měl smůlu a byl zavalen plnou nůší Klárčiných pročotázek. Vika se většinu cesty nosila a spokojeně pospávala. Naše trasa ve zkratce: z Tišnova autobusem do ...

Na našem oranžovém (čez, Čez, ČEZ) dětském hřišti si člověk občas vyslechne hezké perly. V teplém, pozdně jarním nadcházejícím večeru seděli vedle sebe na houpačkách chlapec s dívkou, mohlo jim být kolem 13 let. Chlapec se ptá: Tvůj taťka je cikán? (že by byl chlapec rasista?) Jo, je. (bez rozpaků, ale i bez urážlivé vyzývavosti) Takže ty si taky cikánka? (jakže ta dědičnost funguje?) Nee, já jsem míšenka. (a máme jasno) Jakto? (chlapec očividně ještě jasno nemá) Co je tvoje mamka? (zahradní konvička? čeština rulez) Mamka je bílá. (Anděl.) Aha. (už mu taky svítá) Rozhovor mě zaujal a byl jsem zvědav, jak bude pokračovat. Chvíli bylo ticho, obě postavy se v podvečerním šeru, zabrány do vlastních myšlenek, pomalu pohupovaly sem a tam. Pak chlapec opět začal rozhovor. Už máš nějakýho kluka? (ten to bere zhurta, reflexivně jsem ochranitelsky ovinul ruku kolem Viky uvázané v šátku) Chodila jsem s Vaškem, ale miluju Honzu. (ach ty první lásky... tedy, doufejme, že p...