Donesli jsme si ze školky na víkend mravenečka Honzíka - víte, naše třída se jmenuje Mravenečci. Paní učitelka říkala, že si s ním určitě užijeme spoustu legrace, a pak o tom můžem napsat Honzíkovi do deníčku. No, užili jsme si, to je pravda. Jen ti dospěláci nikdy neřeknou v čem je háček. Už když jsem Honzíka posadil do auta s tím, že pojedem k babičce do Heřmanic a budem tam trochu pracovat, tak se ošklíbal a říkal, že on teda pracovat neplánuje. U babičky s dědou jsem se chopil lopaty a přesíval hlínu, Honzík jen ohrnoval nosík a pokukoval, kam by se před prací schoval. Našel si pěkné místečko v bedně na zahrádce, kde Klárka pomáhala dědovi s mrkví. Na sluníčku mu bylo dobře, ale děda bednu potřeboval na mrkev a tak se Honzík před prací zase vytratil, tentokrát za Vikou a počítal beránky na obloze. Když se z počítání znavený Honzík na trávníku prospal, byl zrovna čas k jídlu, a protože bylo v Heřmanicích posvícení, babička upekla kačenu. Honzík dostal plný talíř a hn...