Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z duben, 2021

Madeira #13 - kontrasty

Včera odpoledne slunečno a zatím nejhorší vycházka co se okolní krajiny týká. Sice to do Santo António da Serra bylo z domu kousek, ale nestálo to za ten projetej benzin. Nicméně, prošli jsme se a to se počítá. Dnes zamračeno, ale viděli jsme jedny z nejhezčích levád - tam Levada do Moinho a zpátky po Levada Nova, která vede souběžně jen o pár desítek metrů výš. Určitě by stálo za to zajet tam ještě jednou za slunečného počasí a udělat hezké fotky. Cestou po dálnici mi dneska volá Maruška, jestli bych se nemohl připojit na Klárčin rodičák, který začíná za pár minut. Tak jsem se chytl za nos a zděšeně si uvědomil, že rodičák má dneska i Ondra a měl bych tam být. Začal jsem zjišťovat jak se připojit a nakonec jsem si i část poslechl. Sice mě to v tunelech odpojovalo, ale doufám, že jsem o nic zásadního nepřišel.

Madeira #12 nedělní levádění

Snídaně se dneska protáhla a do hor vyrážíme až po deváté. Jdeme okruh složený z dvou levád - Levada do Poço do Bezerra a Levada do Furado (PR10). Dostat Pepíka z auta dneska trvá zas o něco dýl. A prší. Jakmile jsme ale vyrazili, Pepík je ve svém živlu a nadšeně mi vykládá o hrách co zrovna paří na mobilu. Takže cesta do kopce odsypává. Na kopci už nám mává na pozdrav sluníčko. Dneska je vrcholová odměna a svačina pod kopcem - už zase u vodopádu s krásným jezírkem. Úplně to lákalo ke koupání. Aspoň do doby, než tam člověk strčil prst a umrzla mu celá ruka. Pepík dvakrát po cesté zahučel kam neměl. Poprvé mu na úzkém chodníčku ujela noha ze srázu a už by se kutálel dolů nebýt tam zábradlí z ocelového lana. Podruhé šel po úzkém obrubníku levády a držel se mě za ruku. Vyprávěl tak zaujatě o další postavě v Braws Stars, že zapomněl koukat pod nohy. A šup, levá noha se koupe ve vodě a pravá ruka je trochu odřená z pádu. Po výletě nabízím hochům ještě krátkou procházku na vyhlídky u

Madeira #11 Déšť dští v Portugalsku zvláště tam kde je pláň

Konečně nás pokřtil na výletě klasický místní deštík. Zjeví se odnikud, pár minut lije jak z konve a za chvíli je po dešti. Dneska těch bio-natur-sprch teda bylo víc. Na dálnici mi začla svítit kontrolka tlaku v pneumatikách. Potvora! Zastavuji na nejbližší čerpací stanici a dofoukávám z plných plic. Zadní kola byla na 0.7bar a 1.1bar, rovnáme na 2.3 a vyrážíme dál. Kontrolka nezhasla. Potvora! Na příští čerpací stanici přeměřujem. Prej "Dobrý", hlásá zaprášený ciferník. Ignorujíc pro dnešek vlezlou kontrolku pokračujem. Budu to muset pořešit v půjčovně. Vyjeli jsme dnes opět na rozcestník u "25 Fontes" s tím, že sejdem na jižní svah a levádu začneme tunelem (Túnel do Rabaçal). Mírně poprchá. Pak víc. Ondra už se za 10 minut po vystoupení z auta ptá "A nemohli bychom jít už zpátky?". Odpovídám klasickým "Vyděržaj pioněr!". Vodopád Risco je dnešní cíl a i v dešti je úchvatnej. Cestou zpátky do kopce k autu se mraky protrhají a sluníčko ná

Madeira #10 Když osaměle bloudím

Když osaměle bloudím, drápu se v serpentinách ven, vzhůru a ven, ven jen tak do oblak. Když osaměle bloudím, cesta široká je zprvu, pak v pěšinku se rozplyne, uprostřed skal ztracen jsem. Když osaměle bloudím, a kravám mávám na pozdrav, zvažuji a půlky stahuji, být či nebýt tam i bejk? Když osaměle dobloudím, a cestu domů hledám, hořící bagr u dálnice a viržínko si nedám. Dneska to byl osamělý výlet na Miradouro Boca da Corrida. Kluci chtěli odpočinkový den, tak zůstali doma v Gaule. Myslel jsem, že vyběhnu na Pico Grande, ale vstup na stezku byl zapáskován asi kilometrem výstražné pásky. Z přitlučené tabulky zářily nápisy "Nebezpečí" v mnoha světových jazycích. I kdyŽ čeština chyběla. Tak jsem vybral záložní okruh, který tam byl po ruce. Ano, bylo to navigačně náročné a mapy.cz nepomáhaly. Po poslední aktualizaci mi na androidu padají jak švestky koncem léta. Nakonec jsem po zdolání několika plotů a kamenných srázů okruh dokončil. I když křivka v mapě Activity trackeru

Madeira #9 - skoro městské výlety

Poslední 3 dny byly po odpolednách jen menší výlety. Ve středu i dnes mě pobolívala hlava. Mám dvě teorie - buď je to ze sluníčka, anebo se mění tlak. Taky to může být obojí dohromady, či něco zhola a docela odlišného. Je to jedno. Zaběhat jsem si tedy nešel a volná odpoledne vyplnili jen výlety do nedalekých měst. V úterý jsme vyjeli do Funchalu omrkli kostel sv. Martina a cestou zpátky jsme se stavili na procházku po útesech v Porto Novo. Krásně čistá voda tam byla, asi by to chtělo vyzkoušet i na koupání. Včera jsem vyjel jen s Pepíkem do Machica, kde jsme si vyšlápli Pico do Facho. Většina cesty byla kamenitejma loukama, kde jsme každou chvíli narazili na kozu uvázanou na řetězu. Na kopci jsme z vyhlídky zjistili, že Machico má pískovou pláž. Tak jsme ji cestou zpátky domů omrkli. Dneska jsme to protáhli ještě pár kilometrů za Machico do Caniçalu. Zaparkovali jsme u hřbitova (hroby tam připomínají kartotéky na finančním úřadě) a vyšli na Pico das Roçadas. Chvíli trvalo pře

Madeira #8 - skyrunning

Upravuju si pro sebe pověru o černé kočce přes cestu. Holý neštěstí je černej pes za zadkem. Včera na mě při výklusu městečkem dva vyběhli. Nejsem pověrčivej, ale radši beru hůl do ruky ... kdyby bylo potřea zaklepat to na dřevo. Kdo chce psa být, ten mu ocas nenarovná... Nebo tak nějak to bylo. Dneska jsem se radši vyrazil proběhnout do hor. Jako cíl opět volím Pico Ruivo, výhledy se mi včera na procházce líbily. Značená cesta Vereda do Pico do Areeiro (PR1) je prý zavřená, píšou na webu. Turisti tvrdí opak, musím jim dát za pravdu. Po cestě žádná informace o uzavírce. Pravda, některá místa by potřebovaly údržbu nebo opětovnou montáž padajícími skalami protrženého zábradlí. Z dnešní nízké oblačnosti by si určitě leckterý meteorolog ucvrkl. Urolog jásá. Já jsem spokojen, protože běžet v Lidl botkách po bílých peřinách je povznášející pocit. No spíš jen pocit... moc mě to do toho milionu schodů, co tam bylo, nepovzneslo. Nepotkal jsem žádnýho psa. Ale v tunelu je každá kočka če

Madeira #7 - Ahoj světe!

Dneska byl na Madeiře český den. Asi. Nebo aspoň na nejvyšším kopečku Pico Ruivo (1862m). Myslím, že víc než polovina lidí co jsme tam dnes potkali byli Češi Takže jsme každou chvíli někoho zdravili 'Ahoj' a 'Dobrý den'. Výhledy skvostné, počasí famózní, sušenky na vrcholu suché. Idylka. Přímo na vršku je i dobrý signál mobilních dat a tak Ondra startuje videohovor domů a chlubí holkám se oblakama pod náma. Cesta do výchozího bodu byla ráno trochu na sílu - zvlášť pro Pandičku. Posledních několik kilometrů probíhá rekonstrukce vozovky, takže by se na hrubý štěrk hodilo spíš nějaké 4x4. My jen slyšeli, jak odletující kameny vytesávají nové desatero do podvozku. Zpátky to byla pohodová skluzavka a to už se Panda tvářila spokojeně. Pod kopcem "rychlý" nákup v hypermarketu - tak plnej kufr auta jsme ještě neměli. Po pozdním obědě siestička a krátký výběh. Večer rychle uložit Pepíka do postele, bo online výuka nás zítra čeká už v 6.50.

Madeira #6 - konečně do hor

Páteční škola byla ještě náročnější než předchozí dny.Ondrovi začínala 6.50 a Pepíkovi se vůbec dělat úkoly nechtělo. (Kupodivu!) Ale zvládlo se to. U moře nám svítilo slunko, tak jsme se rozhodli, že odpoledne zkusíme asi nejkratší značenou cestu v horách, která se jmenuje velice poeticky - Balkóny (PR11 - Vereda dos Balcões) . Veredu máme takříkajíc za rohem - vzdušnou čarou 10km, po silnici 20km a na čas asi 35min cesty. Panda trpěla několik kilometetrů prudkého stoupání na jedničku. Já trpěl taky a děsil se, kdy zase v protisměru na té uzoučké silnici něco vyjede a kdo z nás bude couvat. Nakonec jsme dojeli až do mraků a nebylo jasné, jestli vůbec bude z vyhlídek něco vidět. Naštěstí po přejetí hřebenu zůstaly oblaka nad náma. Výhledy pěkný na dívání, ale fotky v tom počasí moc nevyšly. Naštěstí je na Balkónech i ptačí rezervace, tak jsme si nafotili alespoň vrabčáky. Dnes (v sobotu) byla v plánu cesta kolem vodního systému "25 pramenů" (PR 6 Levada das 25 fo

Madeira #5 Santa Cruz

Dneska byla Pepíkova škola náročná - učit se mu dnes obzvláště nechtělo. Dvakrát si špatně přečetl zadání a vypracovával něco jiného, než co bylo za úkol. Ale nakonec jsme se výsledků dobrali. Po práci se Ondra zatvářil, že by si šel někam zaběhat. Navrhl jsem, že si všichni uděláme krátký výlet autem do sousedního Santa Cruz a pak se s ním ještě kousek proběhnu.   Při parkování v centru města jsme chvíli bezradně stáli u parkovacího automatu a zkoumali, jestli bere karty nebo aspoň vrací drobný. Šla okolo mladá paní s kočárkem a Portugalsky začala něco vysvětlovat. Asi jsme se zatvářili dostatečně nerozumně, tak spustila anglicky, ať tam rozhodně tu dvoueurovku neházím. Zeptal jsem se, jestli nemá drobný na rozměnění. Zakroutila hlavou a strčila mi do ruky padesátník. Že prý to je dobrý a na dnešní parkování to bude stačit. Hned jsem v páté sféře reality viděl, jak se jí rozzářila aura a její ukazatel karmy (na displeji vpravo dole) poskočil hned o pár desítek bodů. Procházku po