Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Nemám rád (ach jo, už zase ten Gargamel ) sexistické řetězové maily, které se mě snaží nacpat do role flákače, tyrana nebo, nedej Manitú, člověka, který by si nemít manželku ani neuháčkoval podložku pod nedělní čajovou konvici z čínského porcelánu. Jeden zástupce za všechny: Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: „Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!“ Odešla do kuchyně udělat chlebíčky na zítřejší výlet dětem. Opláchla šišky kukuřic, vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři, zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku, ... Nyní v originále následuje dalších dvacet řádků výčtu toho, co žena ještě ten večer zvládne a nakonec jde spát ve chvíli, kdy se manžel dodívá na televizi. Mail končí klasikou: Pošli tenhle příběh stejně postiženým fantastickým ženám - potěší je to, a mužům - aby se nad sebou zamysleli, bohužel, málokterý něco změní. Ještě štěští, že mi tu nevyhrožují nemocí šílených krav a dvojnásobnými poplatky u lékaře, když to nepřepošlu dalším sedmdesáti třem lid

Můžu se hrdě počítat k těm VyVoleným kteří vědí jak být In a v elektronické komunikaci často vynechávají interpunkci. Asi si řeknete že tohle zvládnout je pro vás moc těžké a nemá cenu se učit něčemu co stejně za pár generací až konečně všichni přejdou na bajtkód přestane být potřeba. Ale nezoufejte poradím vám jak být in a moc se přitom netrápit. Fígl k vynechání interpunkce spočívá v tom že namísto kam byste umístili čárku kdybyste nepsali tímto pokrokovým stylem si jen v duchu poklesnete hlasem při diktování povelů vašim na klávesnici netrpělivě se chvějícím prstům. Poklesnutím hlasu vašeho duchovního já je učiněno zadost logičnosti větného celku a tato malá úlitba na oltář Jazyka českého vás zpátky mezi outsidery nevrhne neboť jak praví klasik: Co uši neslyší ústa nepoví. Teď by mě zajímala jen taková drobnost, a to: jak se vyhnout mejlům od lidí, kteří jsou stejně (a občas dokonce víc) In? Ať se snažím sebevíc, při čtení jejich mejlů mé duchovní hlasy pohrdlivě mlčí.