Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Na dnešek jsem měl domluvený potápění na hranici Severní Ameriky a Evropy. Silfra je zlom tektonických desek v přírodním parku Þingvellir s křišťálově průzračnou vodou. A teplotou 2°C. Takže suchý oblek je téměř nutnost. Teplota vzduchu ráno byla pouhý stupeň nad nulou a sněžily špendlíky či co. Člověk se pak do té teplé vody hnedle těší. Těší, než si všimne... První varovný výstřel zaslechnu ve chvíli, kdy zaregistruju, že průvodce/divemaster má suché rukavice a nám nachystal mokré neoprenové palčáky. Další následuje o pár minutek později, kdy na krk dostávám na neoprenovou manžetu ještě stanovací řemínek. A další dvě gumy na zápěstí. Začínám vyhlížet plesnivého dědka s bílou holí co Nastěnce přičaroval ženicha. Ve vodě nejdřív zkoušíme vyvážení. Vypadá to, že mých 16kg olova za pasem tuhle úzkou štěrbinu hravě rozstřílí. Noříme se do úžasně čisté vody. Člověk by si ani nevšiml, že je pod vodou, kdyby mi po zádech nestékal potůček dvoustupňového okolí. Zkouším přifouknout suchá

Na vyjížďce na koních nám slečna cvičitelka dala tip, že bychom se mohli podívat víc na západ Islandu k ledovcům. Prý Diamond beach s černým pískem a kusy ledovců na pláži stoji za to. Doma jsem tedy mrknul na předpověď počasí a rozhodl se, že to zkusíme hned v sobotu. Klárce se opět na výlet nechce - prý pojede až naplánujem něco do města. Tak jsem pokrčil rameny a zaúkoloval ji ať vybere nějakou destinaci. S Pepíkem jsme sedli do auta a 4.5 hoďky cesty tam poslouchali Sedmý smysl Ilky Pacovské. Já k tomu sem tam pootočil volantem a Pepík hrát na mobilu. I na "dálnici" (Ring road - silnice č. 1) je kupa mostů s jedním pruhem, takže než na něj vletíte, tak musíte mrknout, jestli už tam někdo nefičí v protisměru. Než jsme se dostali do cíle, projíždíme pár přeháňkama. Na Diamond beach ale počasí celkem ujde. Jen je chladno a fouká. Dáme si procházku po pláži a pak i po břehu ledovcového jezera Jökulsárlón. Cestou zpátky máme naplánovaných pár zastávek. První je hned za

V pondělí déšť a zvedá se kvalitní vítr. Pepík má mít ve škole pracovní činnosti, tak Klárka vymyslela, že upečou něco ze slaného těsta. Krásná sopka se povedla. Děti odpoledne nechcou nikam na výlet. Vybíhám sám na rovinatý půlmaraton do sousední osady a zpět. Pepík s Klárkou si dají jen procházku u jezera. V úterý déšť a v poledne se zvedá vichr. Dům se celý třese. Mám strach, aby na auto nespadl některý z nebezpečně se ohýbajícch stromů. Venku putuje zahradní nábytek z místa na místo. Klárka si peče další bezlepkovou buchtu s banánem. Ve středu má být konečně hezky. Plánuju výlet na Mt. Esja, ale dětem se stále nikam jezdit nechce. Nevadí, aspoň si kopeček můžu vyklusnout. V půlce kopce začíná sníh. Výhledy úchvatný. Děti opět jen krouží u jezera. Čtvrtek - Klárčina bezlepková buchta je fuč.  V pátek si beru volno a dopoledne jdu prozkoumat další část národního parku Þingvellir. Obloha zatažená a poprchá. Za chvíli jsem v mlze/mracích a bořím se do sněhu. Žádný hezký fotk

V sobotu ráno Klárka prohlásila, že musí dělat školu a prý na výlet nejde. Počasí bylo fajn, tak jsme vyrazili jen s Pepíkem na kratší okruh v kopcích poblíž Nesjavellir. Odpoledne se děti trochu (sourozenecky) pohádaly - sopky hadr. Klárka v jednu chvíli povídá Pepíkovi "Ty vypadáš jak nějaká youtuberka s plastikou." Vložil jsem se do hovoru a říkám, že bych chtěl nějakou youtuberku s plastikou vidět. Klárka otočí oči v sloup a říká "Ale obličeje, tati!" V neděli nastavuju budík na sedmou. Po snídani vyrážíme kolem jižního pobřeží k vulkánu Fagradalsfjall . Parkoviště v okolí aktivní sopky jsou kolem deváté ráno již zpola plná. Škrábeme se na vyhlídku na vrcholku protějšího kopce Langihryggur. Počasí je nezvykle hezké. Sopka krásně doutná. Na kopci potkáváme našeho prvního Čecha na Islandu a dáváme se s ním do řeči. Je tu na 3 měsíce montážích a o nedělích objevuje krásy ostrova. Je ze Slovácka. Scházíme k lávovému poli. Místy se z něj kouří a vzduch se nad

Milý deníčku, musím trochu zaplnit tvé prázdné stránky, bo všechny ty úžasný zážitky zasejc brzo zapomenu. Neděle Hlásili déšť a kvalitní déšť opravdu přišel. Vyjiždíme na rychlý výlet jen pár kilometrů od domu. Sopečný kráter Kerið s jezírkem uprostřed byl pro naše plány ideální. Turistů tam bylo i přes placení vstupného a déšť kupodivu dost. Možná měli všichni chuť jen na krátký výlet, jak my. Odpoledne hrajem Carcassone a Klárka o vyhrává. Pondělí Předpověď opět hlásí déšť. Ráno leje. Po práci a škole nicméně jasná obloha. Hurá, můžem na výlet. Vyrážíme ke geotermální elektrárně Nesjavellir , kde se dají najít různé kochací okruhy. Parkujem, kape. Kupředu levá, začíná lejt. Za 10 minut je po dešti a obloha zase ukazuje i sluníčko. Výhledy nádherný. Vytahuju foťák a cvakám. A cvakám... Cvakám, ale nefotím. Displej foťáku se mi směje, že jsem nechal paměťovou kartu v počítači. To Snad Ne. Ty výhledy! Ty panoramata! Než se stihnu slzičkama zalknout zase začíná lejt. Opět 10 minut

... k břehům Grónska zadařila se. Páteční dovolenou jsem s děckama využil k výletu do Reykjaviku. Začali jsme návštěvou raketového kostela. Dvoje varhany tam měli - nádhera. Pak jsme obdivovali automatický veřejný záchodek na náměstí před kostelem. Ale nemyslete si, nic digitálního, všechno krásný analog. Teda aspoň myslím. Všichni jsme si ho museli vyzkoušet... a někteří i dvakrát. Po dostatečném vyobdivování kouzelné budky přecházíme o kus dál do prasátkového supermarketu. Potřebujem Klárce doplnit bezlepkovou výbavičku. Znáte to - banány, čokoláda, tortilla chipsy... Přejíždíme z bajkonuru k pearl harbor. V přístavu si s Pepíkem dáváme cheeseburger a Klárka dostává velikej pytel hranolek... Rádi ji s ním po spořádání burgrů pomůžeme. Po obědě už je čas k velrybářské výpravě. Zvažujem s Klárkou, jestli si preventivně nedat tabletky proti mořské nemoci. Nedáme si. Pepíkovi ani nenabízím, prý je to až od 12 let. Nedopluli jsme až k břehům Grónska. Dali jsme jen asi 20 km tím

Blízko je relativní. Vzpomněl jsem si na příhodu v autopůjčovně po příletu. Trochu nejistě jsem se agenta ptal, jak často jsou na Islandu čerpací stanice. Úkosem na mě pohlédl a říká "Až moc často." Chvíli zvažoval, zda má odkrýt i tajemsví určená pouze zasvěceným a nakonec dodal. "Každých 70-80km." Blízko je relativní. Do nejbližšího supermarketu to z domu máme 30km. Takže se žádný "skoč pro vajíčka" nekoná (zatím 😎). Blízko je relativní. Včera se dětem na výlet moc nechtělo. Tak jsme se domluvili, že se jen proběhnou chvíli kolem domu. A mezitím já se proběhnu chvíli kolem domu. Mých 20km bylo o chvilku delších než jejich 20min. Dneska jsem vařil k obědu mrkvovou polívku. Není to zrovna můj favorit, ale děti to rády. Žena moje nejmilejší se při večerním "Family status report" volání divila. Úplně jsem viděl obdiv odkapávat z lesknoucích se očí. Nebýt tak daleko, tak mě vášnivá noc asi nemine. Na druhou stranu, takhle mám aspoň šanci napsat

Včera nám tu propršelo. tak jsem se po práci zmohl jen na pár usmolených běžeckých kilometříků. Dneska jsem si přivstal a skončil s prací dřív, takže jsme pak stihli horkou koupel v Secret Lagoon a návštěvu Geysiru. Pepík chtěl včera před spaním něco přečíst, ale protože už jsme měli zhasnuto, tak jsem mu jednu "islandskou pohádku" vyprávěl. Moc se mu líbila, tak ji tímto posílám do světa. Za sedmero vysokými žil v jednom malém starý a chřadnoucí. Měl jedinou překrásnou, která už měla věk. Jednoho pošmourného přiletěl veliký zelený šupinatý. Vydechoval štiplavý a plival ohnivé. Chtěl po nešťastném, aby mu jeho jedinou dal. I zavolal ubohý své nejrychlejší a rozeslal je do všech okolních. Zanedlouho se už sjížděli mladí urození, aby se s nebezpečným utkali. Nedočkaví sedlali válečné. Brousili ztupená svých železných. Ten nejstatečnější vyrazil ještě během chladné, dlouho před, jen za svitu blikajících. V nedalekých strmých, kde se příšerný usadil, vytasil nebojácný z

Digitální ostrovní nomádství se mi zalíbilo, proto jsem se rozhodl využít ještě posezóního času k práci z Islandu. Tentokrát s mírně obměněnou drobotinou - Klárkou a znovu Pepíkem. Přípravy byly skrovné - letenky, ubytování, auto, chvilka listování průvodcem. Klárka jde na očkování proti kovídku. Online odbavení u wizzair nebylo žádný pobavení. Na webu mi aplikace hlásí, že si musím zaplatit cca 40EUR za výběr sedadel (nefunguje random selection zdarma). To jim teda nedám. Instaluju apku do mobilu. Tam ten random jde. Dokonce se dostanu k poslednímu bodu - prohlášení o nebezpečných předmětech. Ať klikám na "Accept" jak klikám. Ukazovák doruda rozpálenej. Tak se přes zakleté tlačítko nedostanu. Ti programátoři, to je verbež, to je pakáž, sebranka, holota! Píšu stížnost na svém Twitteru. Wizzair vzápětí odpovídá ať si v prohlížeči vyčistím keš, historii a beztak i zuby. Ne, milá společnosti letecká, opravdu mi to nefunguje ani v porno-módu. Teda, prý se tomu sluší říkat