Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Na našem oranžovém (čez, Čez, ČEZ) dětském hřišti si člověk občas vyslechne hezké perly. V teplém, pozdně jarním nadcházejícím večeru seděli vedle sebe na houpačkách chlapec s dívkou, mohlo jim být kolem 13 let. Chlapec se ptá: Tvůj taťka je cikán? (že by byl chlapec rasista?) Jo, je. (bez rozpaků, ale i bez urážlivé vyzývavosti) Takže ty si taky cikánka? (jakže ta dědičnost funguje?) Nee, já jsem míšenka. (a máme jasno) Jakto? (chlapec očividně ještě jasno nemá) Co je tvoje mamka? (zahradní konvička? čeština rulez) Mamka je bílá. (Anděl.) Aha. (už mu taky svítá) Rozhovor mě zaujal a byl jsem zvědav, jak bude pokračovat. Chvíli bylo ticho, obě postavy se v podvečerním šeru, zabrány do vlastních myšlenek, pomalu pohupovaly sem a tam. Pak chlapec opět začal rozhovor. Už máš nějakýho kluka? (ten to bere zhurta, reflexivně jsem ochranitelsky ovinul ruku kolem Viky uvázané v šátku) Chodila jsem s Vaškem, ale miluju Honzu. (ach ty první lásky... tedy, doufejme, že p

Začíná nám nový měsíc, takže malá rekapitulace toho uplynulého. S dětmi jsem na začátku května vyrazil na nafukovací pálavě na Loučnou . První den to byl hezký krátký úsek z Tržku do Cerekvice a celkem jsme si to užili. Na serveru raft.cz jsem se dočetl, že nejhezčí úsek je za Vysokým Mýtem z Týnišťka dál. Kdo tohle napsal, zasloužil by pár za uši. Spousta klád přes cestu, vysoký břeh znesnadňující přenášení, všude kopřivy, hluboké bahno... naštěstí jsme jeli v relativně chladném počasí, jinak by nám dali pořádně do těla i komáři. Myslel jsem, že Lužnice dá člověku zabrat, ale stará řeka hadr oproti Loučné za Týnišťkem. O čtrnáct dnů později jsme vyrazili na velkou jarní vodáckou akci na Divoké Orlici  - pouštění Pastvinské přehrady a sjíždění Litického oblouku bylo letos naplánováno na sobotu 15.5.. Tohle už nebylo pro děti, takže jsem si jako háčka vzal kolegu a souseda Martina. Aby to byl větší adrenalin, nejeli jsme na pálavě, ale půjčili jsme si otevřenou plastovku (Sambu).