Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Už teď se mi po Thajsku stýská, zvlášť po tom, co jsem si zašel v Brně na levné meníčko do restaurace a nechal jsem tam asi tolik, kolik bych v Thajsku utratil za rodinný oběd. Taky mi bude chybět ohleduplnost místních obyvatel a kupodivu i záchody se sprchou. V minulém příspěvku jsem psal nějaké statistiky k běhání, tak aby čísel nebylo málo tak přidávám, že na půjčené motorce jsem si projezdil přes 500km. Za jídlo jsem za měsíc utratil cca 7200 bahtů (4750Kč) z toho asi 1/3 v restauracích (bistrech, pouličních jídelnách) a zbytek jako nákupy v obchodech a na trzích. Doprava (taxíky, půjčovné motorky, benzín) mě vyšla na 4300 bahtů. Co mi přišlo líto byl poplatek za výběr z bankomatu - 220 bahtů. Doporučuju, vyměňte si peníze ve směnárně na letišti - já měl dobrou zkušenost s pobočkou Bangkok bank - kurz na výměnu EUR byl dobrý a poplatek žádný. Aplikace v mobilu Opět jsem využíval několik základních Android aplikací, které mi usnadnily pobyt: mapy: mapy.cz se staženou off

Další díl do deníčku píšu už z Vídně. Čekám na letišti vlak do Brna. Poslední týden v Thajsku jsem zakončil převážně trailovým běháním. Tím, že jsem měl půjčenou motorku jsem mohl vyrážet i dál za město. V pondělí ráno jsem vyrazil asi 30km směrem na východ od Čiang Mai na trail Mae Takhrai . Než se dostanu na místo startu musím projet přes jeden hřeben, tak si zase užívám serpentiny. V jedné zatáčce mě málem sejme sanitka, která se řítí naproti. Po vyběhnutí hned začíná úzká cestička - single track lesem. Vlastně celou cestu to bude lesem, takže na výhledy to úplně není, zato stoupání a klesání je tu požehnaně. Cesta olízne dva národní parky. Některý úseky jsou dost prudký a kamenitý, ale stejně na nich můžete potkat místní obyvatele na motorkách. Po pár kilometrech jsem proběhl horskou vesničkou Mae Tong, do které ani nevede silnice nebo pořádná cesta. Obyvatelé se sem dostávají lesníma cestičkama na motorkách. Zbytek mé 25km dlouhé cesty jsem nepotkal ani živáčka, jen na dvou míste

Sedím na letišti v Bangkoku a čekám na přípoj do Vídně. Dopisuju poznámky, trochu jsem deníček v posledním týdnu zanedbal. Pai Ještě na Koh Lantě jsem dostal tip na výlet z Čiang Mai do Pai. Takže v neděli ráno nezvykle oblékám mikinu, bundu a pletené rukavice a sedlám svého motorového oře. Google mapy hlásí, že cesta je to asi na dvě a půl hoďky. Vyrážím a prvních několik kilometrů kličkuju mezi spoustou dalších řidičů skůtrů, motorek, tuk-tuků. Pak se silnice vyčistí a jede se úplně volně. Jediný problém je, že i přes to jak jsem navlečenej mi začíná být chladno. Všímám si odbočky k nějakému vodopádu, takže využívám příležitosti a dělám si kousek zajížďku s krásnou procházkou. Klasicky thajci nezapomněli jako na každém druhém rohu postavit pokladnu se vstupným a parkovným. Platím 120 bahtů a jdu se do kopce kochat. Jsem tu úplně sám, tak si to užívám. Ve stěně vedle vodopádu je i přístupná jeskyně, tak vytahuju baterku na mobilu a jdu zkoumat vnitřek. K motorce se vracím z