Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Následující příběh je z pera umělé inteligence  - copy-paste z ChatGPT (model GPT-4) . Původní název navrhovaný ChatGPT měl být Eutanázie pro Zemi, ale moc se mi nelíbil, tak mi navrhl(a) následující alternativy:  Poslední rozhodnutí AI Záchrana Země: Konec lidstva Inteligentní apokalypsa Planeta bez lidí Umělá eutanázie Vzpoura strojů: Záchranáři Země Zánik člověka: Nový začátek planety AI: Poslední soud Ekologická renesance: Cena lidstva Zrození nového světa Příběh byl dokončen ve třinácti krocích - hlavně kvůli tomu, že velikost odpovědi chatbota je omezená. Bylo by možné to dokončit i na míň kroků, ale chtěl jsem začít osnovou. A z nějakého důvodu se AI v páté kapitole odklonila od svojí původně navržené osnovy a tak jsem ji požádal ať kapitolu přepíše. Obrázky jsou vygenerovány podle osnovy v Bing Image Creatoru .

Hamlet měl existenční dilema se svým neskrovným dotazem "Být či nebýt?" Já mám dilema uvědomělého alkoholika, který se třese na otevření lahve šampusu, jenže ho trápí otázka "Kdy?". Chtěl bych zapít virtuální oběhnutí své rodné planety, ale osud mi klade do cesty překážky - a nebojím se říci to upřímně a natvrdo - překážky nemalé. Obvod Země na rovníku je přibližně 40 tisíc kilometrů. Těch pár drobných kilometrů navrch mi vrásky nedělá, to je záležitost plus minus tří dnů. Problém zásadní je, kolik vlastně mám teď naběháno. Běžecké deníčky si vedu někdy od roku 2011, kdy jsem používal server runningahead.com . V létě 2014 jsem přešel na Strava.com a od té doby spokojeně využívám tamní bezplatný program. Když jsem loni na Stravě viděl, že už mám zalogováno přes 35 tisíc kilometrů, řekl jsem si, že dám záznamy do kupy a budu mít všechno na jednom serveru. Všechny záznamy z RunningAhead jsem nahrál na Stravu a momentálně mi chybí asi 500 km k dosažení vytoužen...

Salámový příběh Jedné svěží vlahé noci, kdy žáby u řeky pěly své milostné písně a tuk-tuky tukaly do rytmu svým laskavým tenorem, stalo se. Jsa opojen sladkou písní života a stroje, vrhám se na řadky zdrojového kódu s zuřivostí draka. Však nejen duchem živ je člověk! Žaludek žádá si svou pravidelnou daň na umělci rozumu. I ouha, sklep i spižírna prázdné jsou. Zapřahám nejrychlejšího ze svých vraníků a ženu se tryskem ke kupci v podhradí. Do proutěného koše vkládám pecen chleba a jedno sto gramů kolečkového salámu s velkým nápisem na obalu - Spicy. Děvečka u pokladny flirtovně zamrká dlouhými řasami, nemívá tu takovou návštěvu každý den. Bere opatrně položku za položkou a na zamaštěném papíru počítá cenu. Když sáhne po salámu, podívá se mi do očí a říká "Hot". Nepochytil jsem otázku v tom kraťoučkém slůvku a kývu hlavou. Jazykem Shakespearovým odpovídám, že to risknu. Podívá se na mě smutně a bere do ruky velkou kudlu. Rozpřázne se a rozpáře na salámu obal. Poničenou schrá...

Jasně, v Thajsku mají vodovod. Ale kohoutkovou vodu radši nepijte. I místní pijou balenou. S kohoutkovou se umývá nádobí nebo čistí zuby. Na ulicích potkáte automaty na pitnou vodu, kde si za nějaké drobné můžete naplnit vlastní nádoby. Nebo si na každém kroku můžete za hubičku ve stánku koupit PETku různého objemu. A asi tušíte proč váhám, jestli si tu dát k jídlu vodu s ledem... Není jisté jestli led nebude z kohoutkové vody. A přátelé, mají tu i kanalizaci! Ale toaleťák do ní nesplachujte i když ho vedle mísy často najdete. Většinou tam někde visí i sprchovací hadice (bum gun), se kterou si svou zádel hezky umyjete, toaleťák použijete jen k osušení a vyhodíte do vedle stojícího odpaďáku. Přijde mi to jako lepší řešení než třeba v Řecku, kde hadice není, ale použitý toaleťák taky házíte do odpadkového koše. V Turecku narazíte místo hadice na umývací systém napevno zabudovaný do záchodové mísy. Popobíhání a street-food Při plánování dnešního dopoledního výběhu mi padlo do oka ...

Naši poslední neděli na Islandu zahajujem tradičně na Youtube, kde si pouštíme českou online mši . Z Kroměříže. Dneska dokonce byla speciálně pro děti. Pak začínám další kolo strategických jednání o nedělním výletě. Klárka prý nikam nejde. Vždyť byla venku včera! Navíc s otcem a malým bráchou - trága na druhou. Pepík nejdřív sonduje, jak dlouho by tam trvala cesta autem. Má totiž jistotu, že by mohl v autě pařit na mobilu. Dávám na výběr pár vycházkových okruhů, Pepík jasně volí ten nejvzdálenější. Hoďka v autě než se dostanem na startovní čáru vycházky mu zní jako rajská hudba. V místě startu zjišťujem, že dost fouká. Třeba to bude lepší, až kousek nastoupáme. Jsme na úrovni moře a mělo by nás čekat 800 výškových metrů. Půlka předpokladu byla správná - síla větru se s nastoupanými metry opravdu změnila. Když jsme dosáhli prvního hřebene ve výšce 300m poryvy nás každou chvilku hodí pár kroků bokem. Nu což. Vytahuju sušenky jako vrcholovou odměnu a vyrážíme zpátky. Kousek p...

Milý deníčku, musím trochu zaplnit tvé prázdné stránky, bo všechny ty úžasný zážitky zasejc brzo zapomenu. Neděle Hlásili déšť a kvalitní déšť opravdu přišel. Vyjiždíme na rychlý výlet jen pár kilometrů od domu. Sopečný kráter Kerið s jezírkem uprostřed byl pro naše plány ideální. Turistů tam bylo i přes placení vstupného a déšť kupodivu dost. Možná měli všichni chuť jen na krátký výlet, jak my. Odpoledne hrajem Carcassone a Klárka o vyhrává. Pondělí Předpověď opět hlásí déšť. Ráno leje. Po práci a škole nicméně jasná obloha. Hurá, můžem na výlet. Vyrážíme ke geotermální elektrárně Nesjavellir , kde se dají najít různé kochací okruhy. Parkujem, kape. Kupředu levá, začíná lejt. Za 10 minut je po dešti a obloha zase ukazuje i sluníčko. Výhledy nádherný. Vytahuju foťák a cvakám. A cvakám... Cvakám, ale nefotím. Displej foťáku se mi směje, že jsem nechal paměťovou kartu v počítači. To Snad Ne. Ty výhledy! Ty panoramata! Než se stihnu slzičkama zalknout zase začíná l...

Blízko je relativní. Vzpomněl jsem si na příhodu v autopůjčovně po příletu. Trochu nejistě jsem se agenta ptal, jak často jsou na Islandu čerpací stanice. Úkosem na mě pohlédl a říká "Až moc často." Chvíli zvažoval, zda má odkrýt i tajemsví určená pouze zasvěceným a nakonec dodal. "Každých 70-80km." Blízko je relativní. Do nejbližšího supermarketu to z domu máme 30km. Takže se žádný "skoč pro vajíčka" nekoná (zatím 😎). Blízko je relativní. Včera se dětem na výlet moc nechtělo. Tak jsme se domluvili, že se jen proběhnou chvíli kolem domu. A mezitím já se proběhnu chvíli kolem domu. Mých 20km bylo o chvilku delších než jejich 20min. Dneska jsem vařil k obědu mrkvovou polívku. Není to zrovna můj favorit, ale děti to rády. Žena moje nejmilejší se při večerním "Family status report" volání divila. Úplně jsem viděl obdiv odkapávat z lesknoucích se očí. Nebýt tak daleko, tak mě vášnivá noc asi nemine. Na druhou stranu, takhle mám aspoň šanci napsat ...

Včera nám tu propršelo. tak jsem se po práci zmohl jen na pár usmolených běžeckých kilometříků. Dneska jsem si přivstal a skončil s prací dřív, takže jsme pak stihli horkou koupel v Secret Lagoon a návštěvu Geysiru. Pepík chtěl včera před spaním něco přečíst, ale protože už jsme měli zhasnuto, tak jsem mu jednu "islandskou pohádku" vyprávěl. Moc se mu líbila, tak ji tímto posílám do světa. Za sedmero vysokými žil v jednom malém starý a chřadnoucí. Měl jedinou překrásnou, která už měla věk. Jednoho pošmourného přiletěl veliký zelený šupinatý. Vydechoval štiplavý a plival ohnivé. Chtěl po nešťastném, aby mu jeho jedinou dal. I zavolal ubohý své nejrychlejší a rozeslal je do všech okolních. Zanedlouho se už sjížděli mladí urození, aby se s nebezpečným utkali. Nedočkaví sedlali válečné. Brousili ztupená svých železných. Ten nejstatečnější vyrazil ještě během chladné, dlouho před, jen za svitu blikajících. V nedalekých strmých, kde se příšerný usadil, vytasil nebojácný z...

Digitální ostrovní nomádství se mi zalíbilo, proto jsem se rozhodl využít ještě posezóního času k práci z Islandu. Tentokrát s mírně obměněnou drobotinou - Klárkou a znovu Pepíkem. Přípravy byly skrovné - letenky, ubytování, auto, chvilka listování průvodcem. Klárka jde na očkování proti kovídku. Online odbavení u wizzair nebylo žádný pobavení. Na webu mi aplikace hlásí, že si musím zaplatit cca 40EUR za výběr sedadel (nefunguje random selection zdarma). To jim teda nedám. Instaluju apku do mobilu. Tam ten random jde. Dokonce se dostanu k poslednímu bodu - prohlášení o nebezpečných předmětech. Ať klikám na "Accept" jak klikám. Ukazovák doruda rozpálenej. Tak se přes zakleté tlačítko nedostanu. Ti programátoři, to je verbež, to je pakáž, sebranka, holota! Píšu stížnost na svém Twitteru. Wizzair vzápětí odpovídá ať si v prohlížeči vyčistím keš, historii a beztak i zuby. Ne, milá společnosti letecká, opravdu mi to nefunguje ani v porno-módu. Teda, prý se tomu sluší říkat ...

Po prodlouženém víkendu (v pondělí jsem si vzal volno na potápění) se mi v úterní pracovní ráno moc bóchat nechtělo. Tím spíš, že venku bylo jasno. A když jsem se podíval na web kameru na Pico do Arieiro a viděl sluncnem nasvícené hory, neváhal jsem. Sbalil jsem před polednem Pepíka, který už měl po škole a vyrazili jsme do hor. Původní plán byl dojít až na Pico Ruivo a zpátky, ale nakonec jsme zvolili jen poloviční trasu a bylo to fajn. Bílé peřiny pod náma. Potkávali jsme dost lidí (opět hlavně Čechů a Slováků). Dokonce jsme zase pozdravili rodinku s mimčem, se kterou jsme se bavili už před pár týdny u vodopádu Lagoa do Lajeado. Původně říkali, že jsou tu na 4 týdny, ale teď nám sdělili, že je nic domů nežene, tak tu zůstávají ještě jeden další měsíc. Na horském chodníčku není moc míst, kde se vymočit. A Pepík je stydlivej, tak se mu nechce jen tak pročůrávat z výšky mraky. Nakonec najdem keřík, kam by si mohl odložit nahromaděné tekutiny. Po návratu domů už mě čeká jen ...