Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Hamlet měl existenční dilema se svým neskrovným dotazem "Být či nebýt?" Já mám dilema uvědomělého alkoholika, který se třese na otevření lahve šampusu, jenže ho trápí otázka "Kdy?". Chtěl bych zapít virtuální oběhnutí své rodné planety, ale osud mi klade do cesty překážky - a nebojím se říci to upřímně a natvrdo - překážky nemalé. Obvod Země na rovníku je přibližně 40 tisíc kilometrů. Těch pár drobných kilometrů navrch mi vrásky nedělá, to je záležitost plus minus tří dnů. Problém zásadní je, kolik vlastně mám teď naběháno. Běžecké deníčky si vedu někdy od roku 2011, kdy jsem používal server runningahead.com . V létě 2014 jsem přešel na Strava.com a od té doby spokojeně využívám tamní bezplatný program. Když jsem loni na Stravě viděl, že už mám zalogováno přes 35 tisíc kilometrů, řekl jsem si, že dám záznamy do kupy a budu mít všechno na jednom serveru. Všechny záznamy z RunningAhead jsem nahrál na Stravu a momentálně mi chybí asi 500 km k dosažení vytoužen...

Salámový příběh Jedné svěží vlahé noci, kdy žáby u řeky pěly své milostné písně a tuk-tuky tukaly do rytmu svým laskavým tenorem, stalo se. Jsa opojen sladkou písní života a stroje, vrhám se na řadky zdrojového kódu s zuřivostí draka. Však nejen duchem živ je člověk! Žaludek žádá si svou pravidelnou daň na umělci rozumu. I ouha, sklep i spižírna prázdné jsou. Zapřahám nejrychlejšího ze svých vraníků a ženu se tryskem ke kupci v podhradí. Do proutěného koše vkládám pecen chleba a jedno sto gramů kolečkového salámu s velkým nápisem na obalu - Spicy. Děvečka u pokladny flirtovně zamrká dlouhými řasami, nemívá tu takovou návštěvu každý den. Bere opatrně položku za položkou a na zamaštěném papíru počítá cenu. Když sáhne po salámu, podívá se mi do očí a říká "Hot". Nepochytil jsem otázku v tom kraťoučkém slůvku a kývu hlavou. Jazykem Shakespearovým odpovídám, že to risknu. Podívá se na mě smutně a bere do ruky velkou kudlu. Rozpřázne se a rozpáře na salámu obal. Poničenou schrá...

Na dnešek jsem měl domluvený potápění na hranici Severní Ameriky a Evropy. Silfra je zlom tektonických desek v přírodním parku Þingvellir s křišťálově průzračnou vodou. A teplotou 2°C. Takže suchý oblek je téměř nutnost. Teplota vzduchu ráno byla pouhý stupeň nad nulou a sněžily špendlíky či co. Člověk se pak do té teplé vody hnedle těší. Těší, než si všimne... První varovný výstřel zaslechnu ve chvíli, kdy zaregistruju, že průvodce/divemaster má suché rukavice a nám nachystal mokré neoprenové palčáky. Další následuje o pár minutek později, kdy na krk dostávám na neoprenovou manžetu ještě stanovací řemínek. A další dvě gumy na zápěstí. Začínám vyhlížet plesnivého dědka s bílou holí co Nastěnce přičaroval ženicha. Ve vodě nejdřív zkoušíme vyvážení. Vypadá to, že mých 16kg olova za pasem tuhle úzkou štěrbinu hravě rozstřílí. Noříme se do úžasně čisté vody. Člověk by si ani nevšiml, že je pod vodou, kdyby mi po zádech nestékal potůček dvoustupňového okolí. Zkouším přifouknout s...

Digitální ostrovní nomádství se mi zalíbilo, proto jsem se rozhodl využít ještě posezóního času k práci z Islandu. Tentokrát s mírně obměněnou drobotinou - Klárkou a znovu Pepíkem. Přípravy byly skrovné - letenky, ubytování, auto, chvilka listování průvodcem. Klárka jde na očkování proti kovídku. Online odbavení u wizzair nebylo žádný pobavení. Na webu mi aplikace hlásí, že si musím zaplatit cca 40EUR za výběr sedadel (nefunguje random selection zdarma). To jim teda nedám. Instaluju apku do mobilu. Tam ten random jde. Dokonce se dostanu k poslednímu bodu - prohlášení o nebezpečných předmětech. Ať klikám na "Accept" jak klikám. Ukazovák doruda rozpálenej. Tak se přes zakleté tlačítko nedostanu. Ti programátoři, to je verbež, to je pakáž, sebranka, holota! Píšu stížnost na svém Twitteru. Wizzair vzápětí odpovídá ať si v prohlížeči vyčistím keš, historii a beztak i zuby. Ne, milá společnosti letecká, opravdu mi to nefunguje ani v porno-módu. Teda, prý se tomu sluší říkat ...

Upravuju si pro sebe pověru o černé kočce přes cestu. Holý neštěstí je černej pes za zadkem. Včera na mě při výklusu městečkem dva vyběhli. Nejsem pověrčivej, ale radši beru hůl do ruky ... kdyby bylo potřea zaklepat to na dřevo. Kdo chce psa být, ten mu ocas nenarovná... Nebo tak nějak to bylo. Dneska jsem se radši vyrazil proběhnout do hor. Jako cíl opět volím Pico Ruivo, výhledy se mi včera na procházce líbily. Značená cesta Vereda do Pico do Areeiro (PR1) je prý zavřená, píšou na webu. Turisti tvrdí opak, musím jim dát za pravdu. Po cestě žádná informace o uzavírce. Pravda, některá místa by potřebovaly údržbu nebo opětovnou montáž padajícími skalami protrženého zábradlí. Z dnešní nízké oblačnosti by si určitě leckterý meteorolog ucvrkl. Urolog jásá. Já jsem spokojen, protože běžet v Lidl botkách po bílých peřinách je povznášející pocit. No spíš jen pocit... moc mě to do toho milionu schodů, co tam bylo, nepovzneslo. Nepotkal jsem žádnýho psa. Ale v tunelu je každá kočka če...

Každý běžec (rozuměj "velká většina") má nějaký svůj cíl. Ať už je to cíl vědomý ve stylu "chci jednou uběhnout půlmaraton", "chci uběhnout půlmaraton pod 1:10", "chci zhubnout", "chci sbalit toho super běžce se sexy zadkem" nebo nevědomý typu "chci zhubnout", "chci sbalit tu běžkyni se sexy zadkem", "chci jednou uběhnout maraton", je tento cíl motorem, který nutí dotyčného vzdávat se znovu a znovu pohodlí gauče před televizí a vyrážet prolévat pot do dalších bitev sami se sebou. I já mám svůj cíl i když ani zdaleka ne tak přízemní jak ty nastíněné obyčejné a v naši materiální společnosti převládající. Ale stejně pro něj bojuju své upocené bitvy. Můj cíl je běhat za korunu na kilometr. Ťukáte si na hlavu, nevěřící Tomášové? Já vím, je to cíl z říše snů, ale nemá se právě pro takové žít? Co ta moje "korunka na kilometr" vlastně znamená? Je to jednoduché. Například jestli uběhnete za rok 20...

Příští rok na jaře to bude už 20 let od maturity. Při uklízení na disku jsem narazil na svou maturitní práci z ČJ, tady je. Maturuji v Litomyšli - perle východních Čech (Fejeton studenta Gymnázia A. Jiráska) Pojedete-li někdy přes východní Čechy, nenechte si ujít návštěvu velkoměsta Litomyšl které, ač mnohdy zatracované, je nazýváno perlou zapadlou na dně mořském, zaplavenou letitými nánosy usazenin a lidské špíny. V Litomyšli naleznete, budete-li mít na hledání nejméně dva roky času, mnoho historických památek, které se deset měsíců v roce utápějí v mračnech smogového oparu. Obrovské tovární komplexy dávají vyniknout hravé jednotvárnosti tohoto města. Zašlé domy, špinavé ulice, nahé děti hrající si v blízkosti zdejší skládky vyhořelých jaderných článků, která je zdrojem světla pro celou Litomyšl, dokreslují celkovou atmosféru tohoto místa. Mezi nejpodivuhodnější pozoruhodnosti bezesporu patří budova tamního gymnázia, jejíž šedavý syrový zevnějšek nadchn...

Ráno, ještě za tmy, cestou do práce, v počmáraném vagónu Českých drah. " Kontrola jízdenek! " vyrušil mě z četby Kontextů pod nemocně blikající zářivkou nevrlý hlas. Automaticky sahám do kapsy, vytahuji peněženku s roční jízdenkou a navyklým pohybem předkládám ke kontrole. Už, už chci jízdenku schovat a ponořit se opět do poutavého životopisu Viktora Někrasova, když mě průvodčí sjel podezřívavým pohledem. Seprané džíny, triko s nápisem Cool as ice!, běžecké boty, které by už pomalu potřebovaly nový nátěr – že by černý pasažér? " Vyndejte tu jízdenku z obalu! " rozhodl se aktivní zaměstnanec Českých drah pro frontální útok. Co takhle občas použít kouzelná slůvka, která se učí už malé děti, pane? Vytáhl jsem průkazku s kupónem z obalu a podávám mu ji. Chvíli mžouravě zkoumá roční kupón, za který jsem v lednu nechal v pokladně ČD bez tříset celých 11.000Kč, a pak zamračeně přesouvá pozornost na průkazku s fotkou. Přestává se mračit a rty se mu stahují do jízlivého ...

Trocha zeleného lobby na teplé letní dny. Advocatus diaboli: Neberme práci zaměstnancům rafinérek, dopravcům, obchodníkům. Jak komentuje zažívací soustava středoevropana vodu z kohoutku na dovolené v Egyptě? Z kohoutků nám díky vodovodním společnostem teče voda s vysoce nebezpečnou příměsí molekul dihydrogenmonoxidu! Zřím Mexický záliv zaplavený lahvemi z plastu s duhou vytvořenou z barevných šroubovacích uzávěrů a koláží etiket světoznámých značek.

Prý "Lepší život pro obyčejné lidi". Ale co my – neobyčejní, ba dokonce výjimeční jedinci? My, kteří nepocházíme ze sériové výrobny, my pořízení v potu tváře (a možná i troše slasti) našich rodičů? My, jenž dokážeme sami přemýšlet a sami jednat – prostě my všichni s právem volit, my s našimi vlastními krásnými i zavrženíhodnými úchylkami? My odlišní od průměrného „obyčejného“ standardu? Necítím se být obyčejný! Co vy?

Do povětří místo letadel teď stoupá sopečný prach z Islandu. Stoupá nám taky nezaměstnanost, státní dluh i panika v Řecku. Na druhou stranu, z oblohy padají prezidenti, padá evropská měna, z pana Paroubka padají stále veselejší předvolební sliby, až by si jeden myslel, že tenhle kouzelnej dědeček, tenhle dobyvatel světlých zítřků a radostných pětiletek, že tenhle kůň v plotě má bohatého strýčka někde na sousední planetě a bude co nevidět dědit. (I ty Brute?) Letošní duben je opravdu jak vystřižený z Bratří Grimmů, teď už jen přibýt koňskou hlavu nad Půlnoční bránu a jít pást husy. Pesimisti můžou zas jednou s odfrknutím a potměšilým úšklebkem vykřikovat „vždyť jsme vám to říkali“ a dělat nábory do privilegovaného klubu Na naše slova dojde. Ne že by předpovídali budoucnost lépe než kdokoliv jiný, ale proč nevyužít pokleslé nálady nás neutrálních či dokonce mírně optimistických Evropanů.

"Ale pane Dente, ty plány byly přístupné na místním plánovacím úřadě tři čtvrtě roku." "To jo, a jakmile jsem se to dozvěděl, hned jsem se taky na ně šel podívat, včera odpoledne to bylo. Zrovna jste se nenamáhali na ně upozorňovat, co? Jako třeba že byste to někomu řekli, nebo tak něco na ten způsob." "Ale ty plány byly vyvěšeny..." "Vyvěšeny? Musel jsem je nakonec jít hledat do sklepa." "Tam je oddělení, kde je vyvěšují." "S baterkou." "Asi byl zrovna výpadek proudu." "A schody zřejmě taky vypadly." "Podívejte se, našel jste to oznámení nebo ne?" "Ale jo, našel. Na dně zamčené registračky, a tu vecpali na zrušený záchod a na dveře dali ceduli Pozor, leopard!." (Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii) Když jsem letos na jaře na Javové nekonferenci jOpenSpace slyšel o tom, že nejlepším médiem pro seznamování se s novinkami a trendy v oblastech mého zájmu nejsou v dne...

Nemám rád (ach jo, už zase ten Gargamel ) sexistické řetězové maily, které se mě snaží nacpat do role flákače, tyrana nebo, nedej Manitú, člověka, který by si nemít manželku ani neuháčkoval podložku pod nedělní čajovou konvici z čínského porcelánu. Jeden zástupce za všechny: Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: „Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!“ Odešla do kuchyně udělat chlebíčky na zítřejší výlet dětem. Opláchla šišky kukuřic, vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři, zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku, ... Nyní v originále následuje dalších dvacet řádků výčtu toho, co žena ještě ten večer zvládne a nakonec jde spát ve chvíli, kdy se manžel dodívá na televizi. Mail končí klasikou: Pošli tenhle příběh stejně postiženým fantastickým ženám - potěší je to, a mužům - aby se nad sebou zamysleli, bohužel, málokterý něco změní. Ještě štěští, že mi tu nevyhrožují nemocí šílených krav a dvojnásobnými poplatky u lékaře, když to nepřepošlu dalším sedmdesá...

Na okraj diskuse o Národní knihovně Citizen K: Svůj názor na způsob výběru vítězného návrhu na Národní knihovnu na Letné jsem již zhruba před půl rokem vyjádřil a nemám k tomu co dodávat. YODA: Hmmm. Much anger in him. Citizen K: Jde mi o něco daleko zásadnějšího. YODA: (sighs) Will he finished what he begins? Citizen K: Právě teď, nikoli však poprvé, dochází k pokusu o změnu. Právě teď dochází k pokusu část rozhodování o věcech veřejných vyjmout ze standardních mechanizmů a řešit je „přímo“ LUKE: Is the dark side stronger? YODA: No...no...no. Quicker, easier, more seductive. Citizen K: není možné autoritářsky tvrdit, že je to otázkou „odborníků“ nebo dokonce odborníka YODA: Use the Force. Citizen K: Pokud se nemýlím, ještě nikdy u nás ... YODA: So certain are you. Always with you it cannot be done. Hear you nothing that I say? Citizen K: Uvědomme si jednu banální věc: rozhodování odborné poroty je o návrhu jako takovém. YODA: Use the ...