Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Už teď se mi po Thajsku stýská, zvlášť po tom, co jsem si zašel v Brně na levné meníčko do restaurace a nechal jsem tam asi tolik, kolik bych v Thajsku utratil za rodinný oběd. Taky mi bude chybět ohleduplnost místních obyvatel a kupodivu i záchody se sprchou. V minulém příspěvku jsem psal nějaké statistiky k běhání, tak aby čísel nebylo málo tak přidávám, že na půjčené motorce jsem si projezdil přes 500km. Za jídlo jsem za měsíc utratil cca 7200 bahtů (4750Kč) z toho asi 1/3 v restauracích (bistrech, pouličních jídelnách) a zbytek jako nákupy v obchodech a na trzích. Doprava (taxíky, půjčovné motorky, benzín) mě vyšla na 4300 bahtů. Co mi přišlo líto byl poplatek za výběr z bankomatu - 220 bahtů. Doporučuju, vyměňte si peníze ve směnárně na letišti - já měl dobrou zkušenost s pobočkou Bangkok bank - kurz na výměnu EUR byl dobrý a poplatek žádný. Aplikace v mobilu Opět jsem využíval několik základních Android aplikací, které mi usnadnily pobyt: mapy: mapy.cz se staženou off

Další díl do deníčku píšu už z Vídně. Čekám na letišti vlak do Brna. Poslední týden v Thajsku jsem zakončil převážně trailovým běháním. Tím, že jsem měl půjčenou motorku jsem mohl vyrážet i dál za město. V pondělí ráno jsem vyrazil asi 30km směrem na východ od Čiang Mai na trail Mae Takhrai . Než se dostanu na místo startu musím projet přes jeden hřeben, tak si zase užívám serpentiny. V jedné zatáčce mě málem sejme sanitka, která se řítí naproti. Po vyběhnutí hned začíná úzká cestička - single track lesem. Vlastně celou cestu to bude lesem, takže na výhledy to úplně není, zato stoupání a klesání je tu požehnaně. Cesta olízne dva národní parky. Některý úseky jsou dost prudký a kamenitý, ale stejně na nich můžete potkat místní obyvatele na motorkách. Po pár kilometrech jsem proběhl horskou vesničkou Mae Tong, do které ani nevede silnice nebo pořádná cesta. Obyvatelé se sem dostávají lesníma cestičkama na motorkách. Zbytek mé 25km dlouhé cesty jsem nepotkal ani živáčka, jen na dvou míste

Sedím na letišti v Bangkoku a čekám na přípoj do Vídně. Dopisuju poznámky, trochu jsem deníček v posledním týdnu zanedbal. Pai Ještě na Koh Lantě jsem dostal tip na výlet z Čiang Mai do Pai. Takže v neděli ráno nezvykle oblékám mikinu, bundu a pletené rukavice a sedlám svého motorového oře. Google mapy hlásí, že cesta je to asi na dvě a půl hoďky. Vyrážím a prvních několik kilometrů kličkuju mezi spoustou dalších řidičů skůtrů, motorek, tuk-tuků. Pak se silnice vyčistí a jede se úplně volně. Jediný problém je, že i přes to jak jsem navlečenej mi začíná být chladno. Všímám si odbočky k nějakému vodopádu, takže využívám příležitosti a dělám si kousek zajížďku s krásnou procházkou. Klasicky thajci nezapomněli jako na každém druhém rohu postavit pokladnu se vstupným a parkovným. Platím 120 bahtů a jdu se do kopce kochat. Jsem tu úplně sám, tak si to užívám. Ve stěně vedle vodopádu je i přístupná jeskyně, tak vytahuju baterku na mobilu a jdu zkoumat vnitřek. K motorce se vracím z

Objevil jsem (celkem pozdě, že?) online databázi trailových běhů v okolí Čiang Mai - cnxtrailrunning.info a související facebookovou skupinu . Bylo by mi líto nevyzkoušet alepoň některé trasy. Hned jak si tělo ve čtvrtek trochu oddechlo po lassagnových dobrodružstvích v letadle, vzpomněl jsem na další běžecké moudro „Pomalý běh léčí všechno.“ a naplánoval jsem si první trasu. Pátek - okruh Huay Thung Tao – Mae Rim Start 25km okruhu je od ubytování vzdálený asi 12km severně a to se mi klusat navíc nechce. Tak zkouším něco nového a volám si taxi motorku. Přijíždí asi za 4 minuty od objednání, cena je necelých 100bahtů. Řidič nabalený jak na severní pól na mě v tričku a krátkých elasťákách nevěřícně zírá a ptá se, jestli v těch 18˚C venku nezmrznu. Ukazuju mu hrdě své chlupaté nohy a říkám, že jsem zvyklej na horší podmínky. Podává mi helmu a za chvíli už se proplétáme mezi autama k cíli. Nechávám se vysadit kus před startem, protože trail začíná u jezera, kde je zpoplatněný vstu

„Zážitek nemusí být hezký, hlavně když je intenzivní“ , říkávají staří běžečtí guruové. A tak jsem si užil intezivní zážitky cestou zpátky z Koh Lanty do Čiang Mai. Středu jsem nezvykle začal hned po snídani prací, abych si odpracoval půldenní směnu a na zbytek si beru cestovatelské volno. Cestou ze snídaně ještě domlouvám v turistickém stánku naproti odvoz minivanem do Krabi na 13.00. Před jednou hodinou si balím počítač a jdu čekat na bus do místa kde jsem koupil jízdenku. Je dusno. Jen co se usadím, začíná kapat a za pár okamžiků je tu slejvák. Přesunuju se dál od deště a přemýšlím, jestli jsem někde něco nezapomněl. Ve 13.20 pořád slejvák, ale minivan nikde, majitel stánku volá do dopravní kanceláře, jestli na mě nazapomnělí. Prý ne, ale bus bude mít zpoždění. Máme ho čekat asi ve dvě. Starý majitel s turbanem si sedá za mnou a zbytek čekání si povídáme. Prý pochází z Čiang Mai, vyrůstal jako buddhista, ale pak různě cestoval a před 30 lety zakotvil na Koh Lantě. A před 15 le

Na Koh Lantu jsem vyrazil na pár dní hlavně kvůli potápění. Už týden předem jsem si vybral diving centrum Hidden Depths , a zamluvil si u nich dva dny podvodnické zábavy. Chtěl jsem se potápět o víkendu - v sobotu i neděli - vždy po dvou ponorech na různých místech. Nakonec to ale bylo trochu jinak. Když jsem v pátek dorazil do centra, tak mi místní šéf Juan řekl, že vzdálenější z mých plánovaných ponorů - Hin Muang a Hin Daeng - sami nezvládnou zařídit, protože potřebují aby se jim přihlásilo alespoň 6 lidí. A tím, že je to náročnější lokalita, tak tam tolik zájemců teď nemají. Prý ale nemám zoufat, že se to pokusí zařídit u kolegů. Hned obvolal několik center v okolí a kupodivu se místo na neděli našlo u větší společnosti Blue Planet Divers . Mělo to být jen o málo dražší než původně naplánované, ale zato tam byly tři ponory místo dvou. Plánovaná sobota taky nedopadla - Juan hlásí, že by se jim hodilo dát mě na pondělí nebo úterý - prý se jim víkend nějak moc zaplnil. Nevadí, ří