Přeskočit na hlavní obsah

O fantastických ženách a létajících mužích

Nemám rád (ach jo, už zase ten Gargamel) sexistické řetězové maily, které se mě snaží nacpat do role flákače, tyrana nebo, nedej Manitú, člověka, který by si nemít manželku ani neuháčkoval podložku pod nedělní čajovou konvici z čínského porcelánu.

Jeden zástupce za všechny:

Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: „Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!“ Odešla do kuchyně udělat chlebíčky na zítřejší výlet dětem. Opláchla šišky kukuřic, vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři, zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku, ...

Nyní v originále následuje dalších dvacet řádků výčtu toho, co žena ještě ten večer zvládne a nakonec jde spát ve chvíli, kdy se manžel dodívá na televizi. Mail končí klasikou:

Pošli tenhle příběh stejně postiženým fantastickým ženám - potěší je to, a mužům - aby se nad sebou zamysleli, bohužel, málokterý něco změní.

Ještě štěští, že mi tu nevyhrožují nemocí šílených krav a dvojnásobnými poplatky u lékaře, když to nepřepošlu dalším sedmdesáti třem lidem během následujících dvou hodin a osmi minut.

Teď z praktického hlediska. Jaké pro mě má ten mail poselství, kde je chyba v základní otázce života vesmíru a vůbec, kdo opravdu zabil JFK? Několik možných variant:

  1. Zmíněná žena je workoholik a má utkvělou představu, že nikdo jiný (ať už děti nebo manžel) nedokáže práci odvést tak dobře. Je si vědoma toho, že by to po nich stejně musela dělat ještě jednou.
    Co na to Wittgenstein: Hranice ženské logiky znamenají hranice jejího světa.
  2. Žena se bojí požádat kohokoli o pomoc.
    Co na to Freud: Byla v mládí zneužita.
  3. Kancelář pro „Uvádění mailových příběhů na pravou míru“ Setapouch k tomu zjistila toto: Matka v tomto příběhu nepracovala jako jeřábnice v ČKD Labe, nýbrž jako hornice v ČKD Mír. Otec se ten večer nedíval na televizi značky Tesla, ale sestavoval model větrné elektrárny k narozeninám svého syna, kterého občas familiárně nazývali Bursíčku. Činosti uvedené ve výčtu ovšem nedělala matka před tím, než šla spát, ale dvacetiletá au-pair Aneta Kovářová v průběhu celého dne. Jediné, co naše kancelář připustila jako původní a pravděpodobné, je zmínka o postižených ženách v posledním odstavci.
    Co na to Bible: Blahoslavené postižené, neboť ony budou vařit biřklé s křenem a hořčicí v nebeském království.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si