Co s načatým velvetem, pomyslel jsem si v pondělí po snídani a říkám Ondrovi "Přej si něco, padá pěna."
Já bysem jel na výlet, to by bylo fantastické, odvětil Ondra.
Jo výlet - tak to bychom měli vyrazit za svobodou a demokracií, když je toho sedmnáctého. Užijem si trochu buržoázních radovánek u kapitalistických vykořisťovatelů. Zajedem si do lázní v Laa nad Dyjí.
Obvolal jsem půlku rodiny a pár známých, jestli se ke mně s Ondrou někdo nepřidá k pánské jízdě za kráskami v bikinách. Nepochodil jsem ale ani u svého prodejce Nového prostoru. To byste měli slyšet ty výmluvy - oběd s rodiči; návštěva putovní výstavy španělských mušek; alkohol za volant nepatří.
Naskládali jsme tedy osamoceni pár taškáčů s plzeňskou etiketou do Ondrova batohu, nastartovali rodinný traktor a vyrazili za hranice všedních moravanů. Cestou se mi zdálo, že houstne provoz. Ale copak - pomyslel jsem si - že by čecháčci vyrazili za nákupy do freeportu? Ale ne, očividně všichni míří na Hevlín, to v bazéně uslyšíme asi jen češtinu. Naštěstí ne - češtinu jsme v bazéně neslyšeli vůbec. Do bazénu jsme se totiž nedostali. U vstupu do lázní byla veliká fronta ke kasám. U kasy člověk dostal lístek s pořadovým číslem, počkal si asi tři hodinky a byl slavnostně vpuštěn do onoho koupelového ráje. Už jen čekání ve frontě na lístek nás po půlhodině omrzelo, tak jsme se sebrali a vypadli zpět do luhů a hájů, které tak milovali Braniboři.
Pár piv nám spravilo náladu a tak jsme se rozhodli po cestě zpět zkusit bazén na Lesné v Brně. Ouha, zavřeno. No co, plzeň to jistí a jedem dál. Hele, vždyť Kouřim má taky bazén - hurá tam. Otevřeno je a vlezné 40 Kč - to ještě ušetříme na pár lahváčů. Super.
To jsme si zase užili světa, zaradoval se Ondrášek, když večer uléhal do postýlky.
Komentáře
Okomentovat