Přeskočit na hlavní obsah

Den boje studentů za soboty a delší prázdniny

Co s načatým velvetem, pomyslel jsem si v pondělí po snídani a říkám Ondrovi "Přej si něco, padá pěna."
Já bysem jel na výlet, to by bylo fantastické, odvětil Ondra.
Jo výlet - tak to bychom měli vyrazit za svobodou a demokracií, když je toho sedmnáctého. Užijem si trochu buržoázních radovánek u kapitalistických vykořisťovatelů. Zajedem si do lázní v Laa nad Dyjí.

Obvolal jsem půlku rodiny a pár známých, jestli se ke mně s Ondrou někdo nepřidá k pánské jízdě za kráskami v bikinách. Nepochodil jsem ale ani u svého prodejce Nového prostoru. To byste měli slyšet ty výmluvy - oběd s rodiči; návštěva putovní výstavy španělských mušek; alkohol za volant nepatří.

Naskládali jsme tedy osamoceni pár taškáčů s plzeňskou etiketou do Ondrova batohu, nastartovali rodinný traktor a vyrazili za hranice všedních moravanů. Cestou se mi zdálo, že houstne provoz. Ale copak - pomyslel jsem si - že by čecháčci vyrazili za nákupy do freeportu? Ale ne, očividně všichni míří na Hevlín, to v bazéně uslyšíme asi jen češtinu. Naštěstí ne - češtinu jsme v bazéně neslyšeli vůbec. Do bazénu jsme se totiž nedostali. U vstupu do lázní byla veliká fronta ke kasám. U kasy člověk dostal lístek s pořadovým číslem, počkal si asi tři hodinky a byl slavnostně vpuštěn do onoho koupelového ráje. Už jen čekání ve frontě na lístek nás po půlhodině omrzelo, tak jsme se sebrali a vypadli zpět do luhů a hájů, které tak milovali Braniboři.

Pár piv nám spravilo náladu a tak jsme se rozhodli po cestě zpět zkusit bazén na Lesné v Brně. Ouha, zavřeno. No co, plzeň to jistí a jedem dál. Hele, vždyť Kouřim má taky bazén - hurá tam. Otevřeno je a vlezné 40 Kč - to ještě ušetříme na pár lahváčů. Super.

To jsme si zase užili světa, zaradoval se Ondrášek, když večer uléhal do postýlky.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si