Přeskočit na hlavní obsah

Jak jsem nedaroval vajíčko

Tak jsem zase jednou dopadl jak agrotechnik u Chlumce. Vídám v poslední době celkem pravidelně v brněnských šalinách letáčky s výzvou "Darujte vajíčko!". Říkal jsem si, co to může být za akci, jestli charita plánuje velkou velikonoční smaženici pro potřebné, nebo je to nějaká tajná součást protikrizového plánu pro oživení české ekonomiky?

Pak mě to najednou trklo - vajíčka a veřejná sbírka. Veřejná sbírka a vajíčka! To je ono. Vzpomněl jsem si na hodiny dějepisu, matičku Prahu, zlatou kapličku, "Národ sobě", ale hlavně na stavbu Karlova mostu s numerologicky vděčným datem 13579731 (tedy 9.7.1357 5:31). Tam se přeci používaly vaječné žloutky při stavbě a nyní po několika velkých povodních je přece potřeba dát této kulturní památce novější kabát. Praha, které byly díky Suché Lózi ořezány procenta při přerozdělování daňových výnosů, si nemůže v této těžké době dovolit financovat rekonstrukci sama. Proto volá všechny dobré čechy, moravské čechy a slezské čechy k této sbírce.

Můj vlastenecký duch zaplesal - konečně mohu udělat něco pro vlast - pro město nejpovolanější, pro trůn moudrosti, pro zrcadlo spravedlnosti, pro těšitelku zarmoucených, pro mrtvou Prahu v dešti. Nerozmýšlel jsem se ani minutu, zajel jsem do nejbližšího hyper-diskontu a koupil celé plato bio-vajec s růžovou nálepkou "dobrá farma". Pravda, trochu mě zarazilo, že se ke značení biovajec nepoužívají inkoustová razítka, ale čárové kódy a plastické obrazce (asi pro nevidomé) ze slepičího trusu, ale když už se vracíme k osvědčeným stavebním technologiím je podle mého názoru předpona bio ta nejdůležitější.

Doma jsem začal gúglit, kam bych měl vajíčka poslat - doménou z nejpovolanějších jevila se mi www.otravakarlovamostu.cz. Ihned jsem telefonicky kontaktoval zhotovitele a informoval ho o svém plánu darovat vajíčko. Bohužel jsem se dozvěděl, že si mám svá vajíčka strčit slušně řečeno za klobouk. Hmm, jiný kraj jiný mrav. Pochopil bych to na slovácku, nebo u myslivců, kde si za klobouk (či jinam) strkají rozličné věci, ale co já zapřísáhlý kšiltofkář?

Teď jen řeším co s platem vynikajících biovajec - děti mi odmítají zářivě modré bílky konzumovat.

Zdroje:
gúgl
petr gazdík, sdružení místních samospráv
litanie loretánská
petr bezruč - slezské písně - praga caput regni
http://www.opravakarlovamostu.cz/

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si