Přeskočit na hlavní obsah

Zápisky z vlaku - Průvodčí

Ráno, ještě za tmy, cestou do práce, v počmáraném vagónu Českých drah.

"Kontrola jízdenek!" vyrušil mě z četby Kontextů pod nemocně blikající zářivkou nevrlý hlas. Automaticky sahám do kapsy, vytahuji peněženku s roční jízdenkou a navyklým pohybem předkládám ke kontrole. Už, už chci jízdenku schovat a ponořit se opět do poutavého životopisu Viktora Někrasova, když mě průvodčí sjel podezřívavým pohledem. Seprané džíny, triko s nápisem Cool as ice!, běžecké boty, které by už pomalu potřebovaly nový nátěr – že by černý pasažér?

"Vyndejte tu jízdenku z obalu!" rozhodl se aktivní zaměstnanec Českých drah pro frontální útok. Co takhle občas použít kouzelná slůvka, která se učí už malé děti, pane? Vytáhl jsem průkazku s kupónem z obalu a podávám mu ji. Chvíli mžouravě zkoumá roční kupón, za který jsem v lednu nechal v pokladně ČD bez tříset celých 11.000Kč, a pak zamračeně přesouvá pozornost na průkazku s fotkou. Přestává se mračit a rty se mu stahují do jízlivého úšklebku. "Přečtěte mi, do kdy je platná tahle průkazka!" strká mi pod nos rozevřený papír. "Do dvatisíce deset." odpovídám pokorně. Vítězně sahá k opasku a rutinním pohybem vytahuje z pouzdra odjištěný automat na jízdenky.

"Takže neplatný jízdní doklad. Copak s tím uděláme? Jedeté z .... Tišnova? Do Brná ... Králova Pole? Tak to bude 67Kč. Buďte rád, že vám pro dnešek odpustím 1000Kč pokutu." Lidé otáčejí hlavy a začínají se bavit na účet "černého pasažéra".

"Ale já prosím 67Kč nemám." zdrceně ukazuji průvodčímu peněženku, ve které mám padesátikorunu a dvě dvoukoruny.

"Tak vypíšeme pokutu? Ne, já na vás dneska budu ještě hodnej." (Slyším dobře?) "Ale vyřiďte si ještě dneska tu průkazku!" Bere mi z ruky padesátikorunu, obratem mi podává lístek a mizí v dalším vagónu. Nevěřícně za ním hledím, pak se podívám na vystavený lístek - je v hodnotě 22Kč (Hradčany-Řečkovice), takže si pan průvodčí přišel na pěkných 28Kč a já si dám na svačinu jen dva rohlíky. A to si mám ještě za dvě pětky nechat prodloužit platnost průkazky.

"Zloději to sou!", ulevila si na zastávce anonymní důchodkyně, když si okolostojícím postěžovala, že dráhy mají od prosince podražit. Kývám hlavou. "Zloději to sou! A určitě po večerech topí doma ve vaně koťátka!"

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si