Loni jsem si osobně vyzkoušel zkrácenou variantu závodu - takzvaný MiniMUM. A protože jsem to nejen ve zdraví přežil, ale i výsledné časy vypadaly celkem dobře, rozhodl jsem se, že letos zkusím závod celý. Má první účast na MUMu dopadla nad očekávání dobře - získal jsem 3. místo za mistrovským “brněnským démonem” Danielem Orálkem a známým pražským maratoncem Michalem Kovářem. Protože byl MUM zároveň vyhlášen i jako Mistrovství České republiky v atletice 2014 v etapovém ultramaratonu, odvezli jsme si i medaile Českého atletického svazu.
Mezi ženami, které zdárně ukončily celý ultramaraton, jasně kralovala Zdeňka Komárková následovaná Sigrid Hoffman z Německa a Justynou Grzelak z Polska.
Nabízím vám pár svých zápisků k jednotlivým etapám.
Při první etapě byl společný start všech závodníků ve 14 hodin. Následujících 5 etap mělo vždy 3 starty (13:30 - nejpomalejší běžci, 14:00 většina, 15:00 skupina rychlejších). Poslední etapa byla startována v intervalech po 15 minutách během celého sobotního dopoledne v závislosti na průměrném času dosaženém závodníkem v předchozích etapách, tak aby všichni doběhli do cíle přibližně ve stejnou dobu.
1. etapa - Lomnická
Při slavnostním zahájení MUMu, hodinku před startem etapy, běhající organizátor Jirka Bezrouk pravil “Dnes ještě bude počasí hezké, ale zítra možná zmokneme.” Nemohl se více mýlit.Startovní výstřel zazněl ve dvě hodiny odpoledne. A už běžíme nahoru z Lomnice na Veselský Chlum, pak dolů - Štěpánovice, po nové cyklostezce - Předklášteří, kolem Loučky - Dolní Loučky, a je to v ... mokru! Průtrž mračen přišla o neplánovaných 8 hodin dříve a trápí nás následující dvě hodiny. Nevím, proč jsem si nevzal sandály, z těch by aspoň voda odtékala pryč. Nechávám si utéct vedoucí skupinku a dupu na Horní Loučky s písní "Prší, prší" na rtech. Nepoužitelné brýle (stěrače by bodly) nechávám na občerstvovací stanici ve Skryjích.
V Klokočí organizátoři na poslední chvíli změnili trasu, abychom neběželi rozbahněným polem, ale sbíhali do Doubravníku po silnici. Za Doubravníkem začíná nejnáročnější (pro mě) výběh celého MUMu. Nahoru po modré na Křížovice, dále nahoru po žluté na Křeptov a pak ještě nahoru až do Ochozu u Tišnova. Pak už jen pohodový seběh do Lomnice a jsme v cíli.
Dan Orálek - favorit MUMu - doběhl do cíle pouhých 15 vteřin před Michalem Kovářem. Třetí skončil Michal Štantejský, který běžel jen tuto jednu etapu.
2. etapa - Boskovická
Nová etapa v MUMu, která nahradila Vranovskou. Zázemí máme nad náměstím v muzeu. První dva starty jsou deštivé, při třetím už jen mrholí a po chvíli se počasí umoudří úplně. Etapa se mi líbila, krajinu okolo Boskovic jsem neznal a zbyly mi ještě nějaké síly po první etapě. Déšť nám sice smazal na několika místech značení a jeden blátivý běh polní cestou přidal k váze každé boty ještě dobré kilo, ale etapa tím neztratila nic ze svého půvabu. Velkou část cesty běžím s Michalem Kovářem, který má po včerejším duelu s Danem trochu krizi a svalové křeče. Michal se trhá až na posledních 8 km a je opět druhý. Já si dobíhám pro třetí místo. Je mi fajn.3. etapa - Blanenská
Tato etapa byla započítávána i do výsledků Okresní běžecké ligy Blansko, na start se tím pádem postavilo větší množství místních běžců. Natáčela zde Česká televize a byla vyhlášena speciální soutěž o to “Kdo předběhne Dana Orálka na 1. občerstvovací stanici vzdálené 6km”. Daří se to pouze Michalu Kovářovi, ale odnáší to následnou krizí, se kterou bojuje příštích 20km. Když se mu podaří konečně obnovit tempo, předbíhá opět početnou skupinu těch, kteří ho nechali v prvním půlmaratonu za sebou. Michal potřetí končí za Danem druhý a já si znovu dobíhám pro třetí místo.4. etapa - Tišnovská
U Veverské Bítýšky nás opět zastihla průtrž mračen, což znepříjemnilo již tak celkem nebezpečnou skalní pasáž kolem Svratky (červená turistická značka) směrem k Herolticím. Naštěstí tento déšť netrval víc jak hodinu.
V cíli jsem byl tentokrát po Danovi, takže tišnovské stříbro zůstalo v Tišnově. Třetí doběhl Ivan Šarlinger.
5. etapa - Olešnická
I když venku pražilo slunce v kulturním domě, kde měli sportovci zřízené předstartovní ležení, je nezvyklé chladno. Oblékl jsem si zimní bundu, kterou obyčejně používám až na prohřátí v cíli. Celou etapu mě trápila bolestivá holeň, takže jsem ji prokulhal. I přes špatný pocit z běhu se dostávám do cíle opět třetí za Danem a Michalem Kovářem.6. etapa - Bystřická
Loni jsem bystřickou etapu absolvoval, ale došlo ke změně trasy - první část se letos běží přes Karasín. Před startem zapíjím ibuprofen colou a holeň mažu protizánětlivou mastí. Na startu potkávám Michala Gliera z Doubravníku, který poběží jen poslední dvě etapy. Je čerstvý a dobře naladěný, vypadá to, že by si mohl zabojovat i s Danem. Ještě před Karasínem se startovní pole roztrhá. Dan s Michalem Glierem jsou v prachu, kousek za nimi další závodník a pak si v klidu pokulháváme já s Michalem Kovářem. Na třicátém kilometru to vypadá, že skončím pátý, protože jsem nikoho nepředběhl a Michal Kovář mi začíná ve vesnici Kovářová utíkat. Přes Nedvědici opět dobíhám do Doubravníka a čeká mě známý kopec do Ochozu u Tišnova. Tentokrát to ale naštěstí není terénem, běží se po silnici přes Prudkou a Běleč, což je mnohem příjemnější. Z Ochozu tentokrát nesbíháme přímo, ale pokračujeme ještě výš na Veselský Chlum a pak dokulhat z kopce do cíle. Prý jsem doběhl čtvrtý za Danem, Michalem Glierem a Michalem Kovářem. Běžec, který byl na začátku třetí někam zmizel a do cíle se nedostavil - začalo se mu říkat Fantom.7. etapa - Cimrmanova
Tato etapa má dvě kola - osobně ji mám zařazenou v šuplíku s názvem "11 nahoru, 11 dolů a pak ještě jednou".Start mi začíná v 11 hodin a nejdřív to vypadá, že poběžím sám. Ale pak se do mé jednočlenné startovní skupinky přidává Michal Glier a ještě jeden čerstvý soupeř.
Opět nasazuji předzávodní ibuprofen a antirevmatika. Po startu vybíháme rychleji než v předchozích etapách, ale v kopci nad Šerkovicemi jen kráčím a rozbíhám se až poleví nejprudší stoupání. Povídám si s Michalem a třetí soupeř se nám postupně vzdaluje. Ve druhém kole mě bez varování přestává bolet holeň a já se s Michalem odvažuji trochu zrychlit. Dobíháme a předbíháme kolegu, který nám v prvním kole utekl. S Michalem probíháme cílem zároveň. Až při vyhlášení výsledků se dozvídám, že jsme společně obsadili druhé a třetí místo. První byl už tradičně Dan.
Holeň mi po závodech otekla, takže se mi hůř obouvaly boty a musel jsem na týden vypustit běhání. Teď už zase na krátké vzdálenosti popobíhám.
Čas při maratonu je strašně proměnlivá veličina, chvíli pádí a jindy se neskutečně vleče. Při běhu máte čas nemyslet na nic, dívat se okolo sebe, modlit se, popovídat si se soupeři, rozjímat, přemýšlet, nahlas si zanadávat, potkávat se s úžasnými lidmi, bojovat s rozmary počasí i sám se sebou.
Celý závod letos absolvovaly i legendy maratonu z Německa, které patří do první světové pětky s největším počtem uběhnutých maratonů na světě. Jmenovitě to byla Sigrid Eichner (74 let) a Hans-Joachim Meyer (75 let). Nejen německé hvězdy zářily na všech etapách, ale také bývalý hejtman Standa Juránek nebo propagátor svobodného běhu (Run Free) Milan Daněk pokořili celých 301km.
Z výsledkové listiny lze vyčíst, že letošních 172 startujících jednotlivců uběhlo při závodu dohromady přes 22tisíc km. Celý MUM dokončilo 41 běžců.
Co říct na závěr? Nebojte se a zkuste si maraton taky - je to návykové. Těším se na shledanou na startu tišnovské etapy MUMu 2015.
Většina použitých fotek je z webového alba Dana Orálka.
Komentáře
Okomentovat