Přeskočit na hlavní obsah

Stříbrný MUM 2015

Milý deníčku, rok jsem tě zanedbával, prach na tebe sedal. Nicméně je na čase opět se něcím pochlubit, takže se chlubím. Letos jsem opět běžel Moravský UltraMaraton a tentokrát jsem skončil za Danem Orálkem jako druhý. Prohodil jsem si loňské umístění s Michalem Kovářem, který byl letos třetí. Čas jsem si oproti loňsku zlepšil skoro o hodinu - 23:49:10.

Tento rok jsem si všechny etapy zaznamenal do svého sportovního Strava.com deníčku:

  • Lomnická etapa (3. místo) - kopec z Doubravníku do Ochozu u Tišnova se od loňska a předloňska nezkrátil;
  • Boskovická etapa (3. místo) - cesta mezi poli je vlastně fajn, když je vysušená na troud a ne jak loni "blátivé koryto";
  • Blanenská etapa (7. místo) - závod zařazený do Okresní běžecké ligy Blansko, takže se přidala řada "čerstvých" běžců a mezi nimi i rychlíci typu Honza Kohut, který ale stejně doběhl až 5 minut po Danovi.;
  • Tišnovská etapa (2. místo) - domácí etapa, takže jsem se dost snažil a podařilo se mi poprvé předběhnout Michala Kováře. Letos se zde nebloudilo;
  • Olešnická etapa (3. místo) - pro mě nejrychlejší (a nejlehčí) etapa - z velké části se jde po silnicích;
  • Bystřická etapa (2. místo) - kopec z Doubravníku do Ochozu u Tišnova se od loňska nezkrátil, ale v této etapě se běží po (pro mě příjemnější) silnici;
  • Cimrmanova etapa (2. místo) - vedro, vedro, vedro.... a někdo mi na občerstvovací stanici sebral flašku s energetickým nápojem (domácí bezovou šťávou). Nohám už se nechtělo.
A co dalšího mi uvízlo v paměti?

  • mimo už obvyklých zahraničních účastníků z Německa, Slovenska a Maďarska se letos přidali i běžci z Ruska, Ghany a Nizozemí;
  • první africký běžec na MUMu nakonec běžel jen 3x - první etapu nedokončil, čtvrtou dokončil, ale pak cestou na večeři zkolaboval, poslední etapu běžel jen jako půlmaraton a tento závod vyhrál;
  • letos bylo možné sledovat závod online - zaznamenávaly se i mezičasy na jednotlivých občerstvovacích stanicích;
  • kolegyně s práce, která začala pravidelně běhat letos v zimě a na jaře zvládla svůj první půlmaraton si úspěšně "střihla" hned dvě etapy MUMu;
  • startujících běžců letos bylo 197, z toho celý MUM doběhlo 50 závodníků;
  • kuřecí vývar s nudlema a k tomu radler - nejlepší rehydratace po závodě :)
Loni jsem měl sice naběháno před závodem méně kilometrů než letos, ale samotný MUM jsem bral vážněji (tj. vzal jsem si dovolenou na celý týden a poctivě dbal na předzávodní a pozávodní výživu). Letos jsem si vzal jen poloviční dovolenou, a jedl jsem co dům dal - od knedlo-vepřo-zelo až po květákové placky - a žadný problém jsem nezaznamenal. Upravuju si tedy osobní definici sportovní stravy.

A na závěr poděkování:
  • rodině, že mě nechává běhat
  • všem organizátorům MUMu za skvěle zvládnutou akci
  • všem spolu-běžcům za super atmosféru
  • Danovi, za fotky

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si