Nápad proběhnout si Rudnou magistrálu na Slovensku přišel na začátku prázdnin, když jsem rozmýšlel, jestli si jít zaběhat na Moravský ultramaraton nebo radši na Cestu hrdinů SNP. Obojí by mi zabralo minimálně týden. A magistrála vypadala na 3 dny.
Definitivně jsem se rozhodl na Slovácku při návštěvě tchýně a cestou domů jsem se nechal vysadit na vlak. Pak už skoro nic nešlo podle plánu.
Odjezd ze Starého Města u Uh. Hradiště - 10 minut před odjezdem vlaku zjišťuju, že jsem si dal do peněženky řidičák místo občanky. Urychleně volám Marušce, která pokračovala autem dál na Brno ať se otočí a občanku mi doveze. Stihla to!
Křížíme vlakem trasu po které se prohnalo tornádo - Hodonín, Lužice, Moravskou Novou Ves. Smutný pohled na domy bez střech nebo úplně stržené. Všude se pracuje a ulice i zahrádky vypadají celkem uklizeně. V polích zohýbané a polámané kovové stožáry vedení vysokého napětí. Betonové sloupy pokácené. Moravský masakr vzdušným vírem.
V Břeclavi změna průvodčích. Paní se mě ptá, jestli na ty tři lístky, které mám koupené do Nitry cestuju sám. Pozvednu obočí...obě. Tři lístky? Áno! Ten za@&_$#* IDOS! Do lékárny! Sem si říkal, že na to, že jedu na východ jsou ty lístky celkem drahý. Paní průvodčí mě utěšuje, že lepší tři než žádný.
Za Bratislavou mě na nádražích překvapují dvojjazyčné názvy obcí. Se zájmem otvírám mapy.cz a chci zkontrolovat jak to vypadá tam. Mapy ukazují, že jsem ve Varšavě. Trochu mi zatrnulo. Startuju Google mapy a doufám, že jsem na Slovensku. Ne! Taky Varšava. To se mi u mého starého mobilu ještě nestalo. Rebootuju. Stále Varšava. Píšu ženě svoji nejmilejší zprávu, že se mi turistický výlet komplikuje, že mi asi blbne GPS. Ona promptně odpovídá "Vidím tě ve Varšavě". Odpovídám, že tam nejsem a jdu si hrát s GPS čudlíkama v nastavení Androidu. Dvakrát vypnout a zapnout. Pronést Abraka dabra. A hele, už jsem na Slovensku.
V Nových Zámcích přestupuju z ECčka na osobák a ještě půlhodinu mám do odjezdu. Po chvíli přichází do kupé snědší dívčina (15-17) a ptá se kolik je hodin. Když slyší češtinu hned usedá naproti a ptá se kam jedu a jak se mám. Pak se pokyvujíc rukou se stylovým mobilem zeptá "Nechcel byste?"
Hned si říkám, co kdyby to bylo něco kradeného. Tak s pohledem na mobilu odpovídám, že ne. Ona se mile usměje a říká "Nie toto..." a vyzývavě přizvedne bradu.
Ehm, aha... Nabídka byla o něčem jiném. To si jako chce vydělat pár Euro ve vlaku cestou do Nitry?
Odmítám i druhou nabídku a těším se na další opravdové a původní Slovenské zážitky TM.
Z Nitry do Moravců jedu busem. Málem smeteme osobní auto, které nám při výjezdu z pole nedalo přednost. Náš řidič tiskne tlačítko klaksonu další minutu.
Ve Zlatých Moravcích se jdu ubytovat, správce penzionu po mě chce 27.40Eur, ale nakonec se spokojí s 27, páč nemá na vrácení. Až když odejde domů, tak si v appce booking.com všimnu, že cena měla být 24.70.
Jdu zkusit ulovit před spaním něco na zub. Na hlavní třídě jsou všechny restaurace zavřený. Jen 2 bary jsou v provozu, ale bramborovejma čipsama se cpát nechcu. Nakonec úspěch ve steak housu. Tortilla i český pivo výborný.
V noci štípou komáři.
Ráno vstávám před čtvrtou a balím batoh. Vyrážím bez batohu udělat si 3km miniokruh na vlakový nádraží, kde začíná Rudná magistrála. V tu chvíli ještě pořád věřím, že bych ji mohl za 2-3 dny proběhnout celou.
Beru batoh a pokračuju po magistrále na východ. Jde to ztuha. Nemám natrénovaný běh s těžším batohem (3,5l v pet lahvích, spacák, jídlo, oblečení, elektronika, lékárna, ...).
Asfalt je celkem v pohodě, ale v terénu každou chvíli škobrtnu, nebo nakopnu kámen.
První větší kopec je Velký Inovec (901m). Když se tam vyškrábu a na vyhlídce shodím batoh ze zad je to úleva. Pak závětřím a začnu se rozhlížet po podpapírácích. Něco tu nevábné zapáchá. Nic nevidím, tak si jdu vytáhnout pití z batohu. A ejhle Podbatožák! Nějaký čuně to položilo přímo uprostřed vyhlídkové skalky. A já si tam odložil bágl. Velký špatný smradlavý. Čistím toaleťákem, polévám vodou z petky. Trochu to zabralo, ale bude to potřebovat fajnovou u nějakýho vodního zdroje.
Další zastávka cintorín. Napadlo mi, že tam musí mít vodu na zalévání hrobů. Ochotná vdova radí, kde najdu správný kohoutek. Dočišťuju batoh a doplňuju vodu na pití.
V Rudnom nad Hronom mají okolo kostela pasoucí se ovce - sekačka podle mého gusta.
Překonávám 50km a cítím, že síly jsou v čudu. Zadejchávám se jak pravidelný kuřák po návratu z Covid jednotky. Nejde mi přejít z chůze do běhu. Po 5km volám Marušce, že na to prdím. Sbohem, magistrálo.
Míjím vodní nádrž obleženou slunícími se zástupy. Shazuju propocené svršky a jdu se zchladit do vody. Oblíkám propocené svršky a pokračuju krokem ještě asi 10km po magistrále na Banskou Štiavnici.
Mám vyhlédnuté vlakové spojení s přestupem ve Zvolenu a Bratislavě. Hned první osobák mi do toho hází vidle - 25min zpoždění. Naštěstí jede ze Zvolena přímá busová linka do Brna.
V Brně na Zvonařce mě po desáté večer vyzvedává Maruška. Cestou domů na nás mávají z auta, které nás předjíždí. Gestikujují, že máme něco se světlama. Zastavujem a kontrolujem, co se děje. Když svítí potkávací světla vepředu, tak vzadu nesvítí nic. Když svítí zadní, tak vepředu jde jen denní svícení (LED) a obrysová světla. Nakonec na dojetí volíme variantu obrysových světel a zapnuté přední mlhovky.
Past vedle pasti.
Komentáře
Okomentovat