neděle 20. července 2014

Bronzový MUM aneb nečekané umístění na MČR v atletice

První týden prázdnin (neděle 29.6. - sobota 5.7.) se v okolí Tišnova opět pohybovalo nemalé množství běhajících šílenců, jejichž společným jmenovatelem byl Moravský Ultra Maraton (MUM) pořádaný Českou asociací ultramaratonců. Tento sedmidenní závod nabízí účastníkům každý den možnost radovat se z uběhnutého maratonu. Trasy jednotlivých etap jsou naplánovány z různých měst našeho regionu a z velké části vedou po turistických stezkách. Zázemí závodu a cíl všech etap představuje areál základní školy v Lomnici.

Loni jsem si osobně vyzkoušel zkrácenou variantu závodu - takzvaný MiniMUM. A protože jsem to nejen ve zdraví přežil, ale i výsledné časy vypadaly celkem dobře, rozhodl jsem se, že letos zkusím závod celý. Má první účast na MUMu dopadla nad očekávání dobře - získal jsem 3. místo za mistrovským “brněnským démonem” Danielem Orálkem a známým pražským maratoncem Michalem Kovářem. Protože byl MUM zároveň vyhlášen i jako Mistrovství České republiky v atletice 2014 v etapovém ultramaratonu, odvezli jsme si i medaile Českého atletického svazu.

Mezi ženami, které zdárně ukončily celý ultramaraton, jasně kralovala Zdeňka Komárková následovaná Sigrid Hoffman z Německa a Justynou Grzelak z Polska.

Nabízím vám pár svých zápisků k jednotlivým etapám.

Při první etapě byl společný start všech závodníků ve 14 hodin. Následujících 5 etap mělo vždy 3 starty (13:30 - nejpomalejší běžci, 14:00 většina, 15:00 skupina rychlejších). Poslední etapa byla startována v intervalech po 15 minutách během celého sobotního dopoledne v závislosti na průměrném času dosaženém závodníkem v předchozích etapách, tak aby všichni doběhli do cíle přibližně ve stejnou dobu.

1. etapa - Lomnická

Při slavnostním zahájení MUMu, hodinku před startem etapy, běhající organizátor Jirka Bezrouk pravil “Dnes ještě bude počasí hezké, ale zítra možná zmokneme.” Nemohl se více mýlit.
Startovní výstřel zazněl ve dvě hodiny odpoledne. A už běžíme nahoru z Lomnice na Veselský Chlum, pak dolů - Štěpánovice, po nové cyklostezce - Předklášteří, kolem Loučky - Dolní Loučky, a je to v ... mokru! Průtrž mračen přišla o neplánovaných 8 hodin dříve a trápí nás následující dvě hodiny. Nevím, proč jsem si nevzal sandály, z těch by aspoň voda odtékala pryč. Nechávám si utéct vedoucí skupinku a dupu na Horní Loučky s písní "Prší, prší" na rtech. Nepoužitelné brýle (stěrače by bodly) nechávám na občerstvovací stanici ve Skryjích.
V Klokočí organizátoři na poslední chvíli změnili trasu, abychom neběželi rozbahněným polem, ale sbíhali do Doubravníku po silnici. Za Doubravníkem začíná nejnáročnější (pro mě) výběh celého MUMu. Nahoru po modré na Křížovice, dále nahoru po žluté na Křeptov a pak ještě nahoru až do Ochozu u Tišnova. Pak už jen pohodový seběh do Lomnice a jsme v cíli.
Dan Orálek - favorit MUMu - doběhl do cíle pouhých 15 vteřin před Michalem Kovářem. Třetí skončil Michal Štantejský, který běžel jen tuto jednu etapu.

2. etapa - Boskovická

Nová etapa v MUMu, která nahradila Vranovskou. Zázemí máme nad náměstím v muzeu. První dva starty jsou deštivé, při třetím už jen mrholí a po chvíli se počasí umoudří úplně. Etapa se mi líbila, krajinu okolo Boskovic jsem neznal a zbyly mi ještě nějaké síly po první etapě. Déšť nám sice smazal na několika místech značení a jeden blátivý běh polní cestou přidal k váze každé boty ještě dobré kilo, ale etapa tím neztratila nic ze svého půvabu. Velkou část cesty běžím s Michalem Kovářem, který má po včerejším duelu s Danem trochu krizi a svalové křeče. Michal se trhá až na posledních 8 km a je opět druhý. Já si dobíhám pro třetí místo. Je mi fajn.

3. etapa - Blanenská

Tato etapa byla započítávána i do výsledků Okresní běžecké ligy Blansko, na start se tím pádem postavilo větší množství místních běžců. Natáčela zde Česká televize a byla vyhlášena speciální soutěž o to “Kdo předběhne Dana Orálka na 1. občerstvovací stanici vzdálené 6km”. Daří se to pouze Michalu Kovářovi, ale odnáší to následnou krizí, se kterou bojuje příštích 20km. Když se mu podaří konečně obnovit tempo, předbíhá opět početnou skupinu těch, kteří ho nechali v prvním půlmaratonu za sebou. Michal potřetí končí za Danem druhý a já si znovu dobíhám pro třetí místo.

4. etapa - Tišnovská

Má domácí etapa. Poběžím ji už potřetí, takže vím co od ní čekat. Chtěl bych opět stát na bedně, ať zůstane nějaký kov doma. Startovní výstřel ve dvě je v režii starosty. Ve tři se ale pan starosta stává z úředníka sportovcem, obléká dres a první dva kilometry vede balík běžců přes Tišnov. U mě se začíná objevovat únava a prvních 10km mě pobolívá holeň. Začátek etapy až k Pejškovu opět běžím s Michalem Kovářem, ale pak ho v seběhu z kopce nechávám za sebou, zase ho trápí křeče. Jaké je mé překvapení, když ho o 7km dál potkávám jak běží proti mě a láteří, že někde zabloudil a tak se vrací na občerstvovací stanici č. 2, aby měl uznaný průběh kontrolním bodem. Bohužel nebyl sám, kdo v této etapě zabloudil. Sbor dobrovolných hasičů totiž pořádal u Veverské Bítýšky své závody a trasu značili stejnými oranžovými šipkami jako traséři MUM. Díky křížícímu se značení nasbíralo mnoho běžců MUMu na této etapě přes 50km.
U Veverské Bítýšky nás opět zastihla průtrž mračen, což znepříjemnilo již tak celkem nebezpečnou skalní pasáž kolem Svratky (červená turistická značka) směrem k Herolticím. Naštěstí tento déšť netrval víc jak hodinu.
V cíli jsem byl tentokrát po Danovi, takže tišnovské stříbro zůstalo v Tišnově. Třetí doběhl Ivan Šarlinger.

5. etapa - Olešnická

I když venku pražilo slunce v kulturním domě, kde měli sportovci zřízené předstartovní ležení, je nezvyklé chladno. Oblékl jsem si zimní bundu, kterou obyčejně používám až na prohřátí v cíli. Celou etapu mě trápila bolestivá holeň, takže jsem ji prokulhal. I přes špatný pocit z běhu se dostávám do cíle opět třetí za Danem a Michalem Kovářem.

6. etapa - Bystřická

Loni jsem bystřickou etapu absolvoval, ale došlo ke změně trasy - první část se letos běží přes Karasín. Před startem zapíjím ibuprofen colou a holeň mažu protizánětlivou mastí. Na startu potkávám Michala Gliera z Doubravníku, který poběží jen poslední dvě etapy. Je čerstvý a dobře naladěný, vypadá to, že by si mohl zabojovat i s Danem. Ještě před Karasínem se startovní pole roztrhá. Dan s Michalem Glierem jsou v prachu, kousek za nimi další závodník a pak si v klidu pokulháváme já s Michalem Kovářem. Na třicátém kilometru to vypadá, že skončím pátý, protože jsem nikoho nepředběhl a Michal Kovář mi začíná ve vesnici Kovářová utíkat. Přes Nedvědici opět dobíhám do Doubravníka a čeká mě známý kopec do Ochozu u Tišnova. Tentokrát to ale naštěstí není terénem, běží se po silnici přes Prudkou a Běleč, což je mnohem příjemnější. Z Ochozu tentokrát nesbíháme přímo, ale pokračujeme ještě výš na Veselský Chlum a pak dokulhat z kopce do cíle. Prý jsem doběhl čtvrtý za Danem, Michalem Glierem a Michalem Kovářem. Běžec, který byl na začátku třetí někam zmizel a do cíle se nedostavil - začalo se mu říkat Fantom.

7. etapa - Cimrmanova

Tato etapa má dvě kola - osobně ji mám zařazenou v šuplíku s názvem "11 nahoru, 11 dolů a pak ještě jednou".
Start mi začíná v 11 hodin a nejdřív to vypadá, že poběžím sám. Ale pak se do mé jednočlenné startovní skupinky přidává Michal Glier a ještě jeden čerstvý soupeř.
Opět nasazuji předzávodní ibuprofen a antirevmatika. Po startu vybíháme rychleji než v předchozích etapách, ale v kopci nad Šerkovicemi jen kráčím a rozbíhám se až poleví nejprudší stoupání. Povídám si s Michalem a třetí soupeř se nám postupně vzdaluje. Ve druhém kole mě bez varování přestává bolet holeň a já se s Michalem odvažuji trochu zrychlit. Dobíháme a předbíháme kolegu, který nám v prvním kole utekl. S Michalem probíháme cílem zároveň. Až při vyhlášení výsledků se dozvídám, že jsme společně obsadili druhé a třetí místo. První byl už tradičně Dan.


Holeň mi po závodech otekla, takže se mi hůř obouvaly boty a musel jsem na týden vypustit běhání. Teď už zase na krátké vzdálenosti popobíhám.

Čas při maratonu je strašně proměnlivá veličina, chvíli pádí a jindy se neskutečně vleče. Při běhu máte čas nemyslet na nic, dívat se okolo sebe, modlit se, popovídat si se soupeři, rozjímat, přemýšlet, nahlas si zanadávat, potkávat se s úžasnými lidmi, bojovat s rozmary počasí i sám se sebou.

Celý závod letos absolvovaly i legendy maratonu z Německa, které patří do první světové pětky s největším počtem uběhnutých maratonů na světě. Jmenovitě to byla Sigrid Eichner (74 let) a Hans-Joachim Meyer (75 let). Nejen německé hvězdy zářily na všech etapách, ale také bývalý hejtman Standa Juránek nebo propagátor svobodného běhu (Run Free) Milan Daněk pokořili celých 301km.

Z výsledkové listiny lze vyčíst, že letošních 172 startujících jednotlivců uběhlo při závodu dohromady přes 22tisíc km. Celý MUM dokončilo 41 běžců.

Co říct na závěr? Nebojte se a zkuste si maraton taky - je to návykové. Těším se na shledanou na startu tišnovské etapy MUMu 2015.


Většina použitých fotek je z webového alba Dana Orálka.

úterý 27. května 2014

Donauradweg

Týden po výletu na sever do Bludných skal jsme využili druhý prodloužený víkend k cestě na jih. Už nějakou dobu (počítáno na roky) jsme měli chuť podívat se s kolama na Donauradweg. Tahle známá cyklostezka kopíruje Dunaj a jako Rakouská část se obvykle bere z Passau do Bratislavy. Ještě za blahých dob Rakousko-Siemensích jsme si dali ochutnávku z Vídně do Bratislavy a zpět. Ondra s Klárkou se v těch časech vozili na sedačce nebo ve vozíku.

Letos byl plán  jet Pöchlarn-Krems-Tulln-Wien převážně po levém břehu. Až do poslední chvíle nebylo jasné jestli pojedu jen s Ondrou a Klárkou nebo jestli se přidá celá rodinka. Nakonec jsme vyrazili autem všichni - se čtyřmi bicykly na střeše a dětskou sedačkou v kufru.

Středa

Po práci jdu dát kolo-držáky na auto. Kurnik, proč to nemá klávesnici? Musím používat šroubováky, klíče a kdoví jak se všechny ty další udělátka jmenujou. Jak já se nerad hrabu v hardwaru. To i JavaScript (brr) je lepší než šroubovák. Držáky nakonec přidělány a jde se balit tábornické a cyklistické vybavení. Radši strkám k potravinám i placatku slivovice od tchýně. To kdyby byly noci chladné.

Čtvrtek

V půl šesté ráno budíček a jdu hodit kola na auto. Je to časově náročnější, než jsem čekal, ale co, máme nějakou rezervu. Snídaně a nachystání bagáže do auta se také protáhli. Po osmé konečně vyrážíme směr Pöchlarn. Když po jedenácté hodině teprv projíždíme Krems, velím zkrátit první den trasu a stanovuji začátek cesty na Emmersdorf.

V Emmersdorfu rychle poobědváme rohlíky a na parkovišti testujeme, jak se Viktorka popere s vypůjčeným kolem (16"). Zatím jezdila jen na malém dětském a i na tom se neuměla rozjet a zastavovala seskokem (občas doprovázeným kotoulem plavmo). Jízda je OK, ale start a stop - v jejím podání by se spíš hodilo dělostřelecké "odpal a dopad" - budou asi utrpením. Do tajů brždění ještě nepronikla. No, uvidíme.

Vysílám Marušku s Pepíkem autem do 10km vzdáleného Aggsbach Marktu a tiše doufám, že my pojedem jen po úplné rovince a Vika nebude muset brzdit. Brzo jsem vyveden z omylu a před námi je krátký sjezd zakončený zatáčkou vlevo. Vika končí v pangejtu vpravo. Opakuji teoretické základy jízdy z kopce a odpaluji Viku do dalších kilometrů. Žádný další pád v kopci nenásleduje. Místo toho Vika začíná aktivně brzdit už desítky metrů před začátkem klesání. Takže další odpaly.

Střídám se s Maruškou jako řidič, dělám pár fotek cestou a jedu do Weißenkirchenu, kde je další střídání. Viku už po necelých 30km bolí nožičky, takže se v autě prohodí s Pepíkem. Mrňous jde do cyklosedačky, tváří se, že by radši jel na vlastním. Maruška s Vikou vyráží stavět stany do kempu v Kremsu.

Se zbytkem týmu chvíli bloudíme po Kremsu, než najdem kemp. Má to i svá pozitiva, objevili jsme dětské hřiště kousek od kempu. Po kolaudaci plátěných příbytků vyrážíme na hřiště, na zmrzlinu a na pivo. Stany máme dva - Ondra s Klárkou (a první noc i s Vikou) chcou spát bez rodičů. Kemp je dobře vybaven, čisté záchody, teplá sprcha, klid (nepočítaje naši drobotinu). Krásný výhled na Schloss Wolfsberg na druhém břehu Dunaje.

Dnešní trasa byla plná vinic, sklípků a malebných vesniček mezi kopci. Cyklistů bylo pomálu, takže žádná tlačenice.

Pátek

Kolem šesté asi půlhodinku prší, ale stejně vstáváme až v osm, tak je to jedno. Snídaně a balení probíhají pod heslem "není kam spěchat", takže na kola nasedáme až v jedenáct. V Kremsu trochu bloudíme a omylem vyjíždíme na most na pravý břeh. Vika brečí, že musí šlapat do kopce. Klárka už je v půlce mostu, když zjišťuju, že tudy nechcem. takže se s Vikou obracím a vysílám Ondru, aby to řekl Klárce. Vika brečí, že se z kopce bojí. Nakonec jsme na správné trase a potkáváme dětské hřiště, takže povinná přestávka. 

S Maruškou jsme domluveni, že se budem měnit u hráze vodní elektrárny Altenwörth. Bohužel tam je zákaz vjezdu pro auta, takže Maruška čeká až o pár kilometrů dál u radnice v Zwentendorfu. Vika si sice stěžuje, že ji bolí nožičky, ale jede krásně a sjezdy už jí nedělají žádné problémy.

Po výměně kola za auto jedu s Vikou hledat kemp do Tullnu. Opět hezké prostředí, čisto, trávníček jak na golfovém hřišti. Dokonce máme stoly s lavicemi hned vedle stanů, takže se nemusíme stravovat na karimatkách. Když dorazí zbytek mužstva (a ženstva), jdem se projít do historického centra. Zmrzlina, pivo, hřiště - začíná se nám z toho stávat stereotyp.

Po návratu do kempu přijíždí autem dva další táborníci - tj. nebudem se stanem mezi tou přehršlí různých karavanů sami. Nově příchozí, jak se hned dozvídáme, jsou Třebíčáci a tvoří podpůrný tým cyklistům, kteří oproti nám jedou ve třech dnech celou rakouskou část dunajské stezky (Passau-Bratislava). Vytahují z auta elektrický gril a několik lahví s čirou kapalinou. Po příjezdu jejich cyklo-týmu se všichni vrhají na čirou tekutinu v lahvích a donesou na košt i nám. Prý pálí ze všeho možného - nabízí ananas, hrušku, meruňku. Zkoušíme ananasovou pálenku a dáváme k dobru babiččinu čistou slivovici.

Spí se sladce.

Sobota

Ráno zase chvilku prší. Po konzultaci s Třebíčáky rezignujem na původní plán a zbytek cesty do Vídně vezmem po pravém břehu. Jede se fajn, fouká do zad. Vika se ohlíží po labutích a neomylně stáčí řidítka k Dunaji. Křičím na ni, takže seskakuje do pangejtu. S Maruškou se střídáme v Klosterneuburgu. Další zastávka jsou trampolíny na Dunaji ve Vídni. Tam se rozhodnem, jestli zůstanem do neděle, nebo pojedem dom, abychom stihli pouť v Kunštátě.

Parkuju stejně jako kdysi na free-parkovišti pod UNO-city. Jdem s Vikou k trampolínám a dáváme si první kolo. Než nám doběhne čas, už přijíždí zbytek. Maruška mi povídá: "Hele, Matyáš". "Cože?" Nechápu. "Je tu Matyáš s maminkou."  Nedá se Maruška. "Jakej  Matyáš?" Furt nechápu. A Maruška mi ukazuje, že na trampolíně skáče Ondrův spolužák z Tišnova. Jak je ten svět malej. To sou asi ty podvědomé stesky po monarchii.

Když se děti a tatínek vyblbnuli na trampolíně, ještě koupem Pepíka v Dunaji pod Reichsbrücke. Sice je to studené, ale užívá si to. Rodinná rada rozhoduje návrat domů. Ondra je trochu zklamaný, těšil se, že se v neděli podíváme na Wasserspielplatz na Donau Insel.

Sobotní provoz na cyklostezce se znatelně zvýšil, ale stále to bylo pohodlné a bez jakýchkoliv tlačenic. Víkendy během letních prázdnin tu asi budou náročnější.

A nakonec


Plán
000,0 km Pöchlarn
010,5 km Melk
013,5 km Emmersdorf
021,0 km Aggsbach Markt
021,0 km Aggsbach Dorf (am rechten Ufer)
030,0 km Spitz
035,5 km Weißenkirchen
041,5 km Dürnstein
050,0 km Krems
079,5 km Zwentendorf
091,0 km Tulln
116,0 km Klosterneuburg
130,0 km Wien

Kempy po cestě

N13 Campingplatz Klein Poechlarn, Wachauer Str. 39, www.rolling-snack.at 48.218453, 15.208978
N22 Camping Melk, Kolomaniau 3, www.brauhof-wieselburg.at 48.232742, 15.328392
N02 Donaucamping Emmersdorf, www.emmersdorf.at 48.240588, 15.335638 ?
N34 Gasthof Caping Stumpfer, Nr. 7, www.stumpfer.com 48.253942, 15.370844
N33 Campingplatz Rossatz, Rossatzbach 21,  www.campsite.at/rossatz 48.390142, 15.516634
N16 Donaupark Camping Krems, Yachthafenstrasse 19, www.donauparkcamping-krems.at 48.403818, 15.592519
N42 Camping in Traismauer, Donaustrasse 58, 48.357824, 15.752303
N47 Campingplatz Zwentendorf/Donau, www.zwentendorf.at 48.347986, 15.904703
N43 Donaupark Camping Tulln, Donaulaende 76, www.campingtulln.at 48.332550, 16.072197
N15 Donaupark Camping Klosterneuburg, In der Au, www.campingklosterneuburg.at 48.310859, 16.327877
W02 Camping Neue Donau, Am Kleehaeufel, www.campingwien.at 48.208135, 16.447197

České nedělní mše ve Vídni

8.30  chrám "Panny Marie na Nábřeží", Vídeň  1.,  Salvatorgasse 12
10.00 kostel "Nejsvětějšího Vykupitele", Vídeň  3.,  Rennweg  63

pondělí 19. května 2014

Błędne Skały w Górach Stołowych

Milý deníčku, prodloužený víkend na začátku května jsme strávili u rodičů ve Východních Čechách a na jeden den jsme vyrazili i do Polska za turistikou. Jako cíl jsme si určili národní park Stolové hory a konkrétně skalní labyrint s tajemným jménem Bludné skály.

Výlet to byl i trochu pragmatický, protože jsem v Polsku chtěl zaplatit startovné na Krakowský maraton, který teď už mám za sebou.

Cestou do Stolových hor jsme se vyzkoušeli navigaci MapFactory s mapami OpenStreetMap (OSM) zdarma. Až na jeden kruháč, který měl špatně značený směr objíždění všechno fungovalo výborně. Kruháč jsem v OSM opravil hned po návratu z výletu.

Bohužel jsem netušil, kolik polských turistů bude mít stejně skvělý program na pátek po prvním máji. Už v lázeňském městečku Kodowa-Zdroj se začala auta štosovat a následujících pár kilometrů bylo utrpení. Parkoviště které jsme měli vyhlídnuté (N 50°27.644', E 16°18.567') bylo beznadějně plné, ale naštěstí o pár kilometrů dál bylo volné místečko (N 50°27.683', E 16°20.716').

Počasí bylo někde na pomezí mezi Casablancou a ruským dokumentem o transsibiřské magistrále, ale nezmokli jsme a to bylo hlavní.

Trochu nás překvapilo, že Bludné skály se dají projít jen z jedné strany (jednosměrka) a že se tam platí vstupné. Ale necelá padesátikoruna za dospělého nás nezruinovala a nedovedu si představit, že by v některých místech proti nám šli jiní turistí. Už takhle měly některé dámy celkem problém, jak zatáhnout břicho a nevypínat prsa zároveň.

Bludné skály můžeme jen doporučit, jen je vhodné vybrat si termín, kdy to tam nebude táhnout tolik domácích.

Pár fotek najdete na Googlu.

A nějaké odkazy na závěr:

čtvrtek 16. ledna 2014

PF 2014

Opožděná PF-ka pro všechny pravdoláskaře... a vlastně i pro ty ostatní.

Ať vám v příštím roce nic nepřeroste přes hlavu.

A bylo-li nějaké novoroční předsevzetí? Prožít tenhle rok ve zdraví, a když to půjde tak nějaký ten maratónek.