Donesli jsme si ze školky na víkend mravenečka Honzíka - víte, naše třída se jmenuje Mravenečci. Paní učitelka říkala, že si s ním určitě užijeme spoustu legrace, a pak o tom můžem napsat Honzíkovi do deníčku. No, užili jsme si, to je pravda. Jen ti dospěláci nikdy neřeknou v čem je háček.
Už když jsem Honzíka posadil do auta s tím, že pojedem k babičce do Heřmanic a budem tam trochu pracovat, tak se ošklíbal a říkal, že on teda pracovat neplánuje. U babičky s dědou jsem se chopil lopaty a přesíval hlínu, Honzík jen ohrnoval nosík a pokukoval, kam by se před prací schoval.
Našel si pěkné místečko v bedně na zahrádce, kde Klárka pomáhala dědovi s mrkví. Na sluníčku mu bylo dobře, ale děda bednu potřeboval na mrkev a tak se Honzík před prací zase vytratil, tentokrát za Vikou a počítal beránky na obloze.
Když se z počítání znavený Honzík na trávníku prospal, byl zrovna čas k jídlu, a protože bylo v Heřmanicích posvícení, babička upekla kačenu.
Honzík dostal plný talíř a hned se začal cpát, jako by půl roku nejedl a potom...
Potom se ještě potají pustil do vína, které tam měl děda nachystané! Víno samozřejmě mravenečci, stejně jako děti, nemohou. Přišel jsem na to bohužel pozdě, takže jsem ho našel - člověk by řekl pod stolem, ale když se jedná o mravenečka, tak na stole.
Odnesl jsem ho do dřevěné postýlky s měkoučkou matrací, přikryl ho krásnou květovanou peřinkou nedávno vypranou v Pervollu a nechal ho pravidelně oddechujícího procházet říší snů. Když už jsme se sami nachystali na spaní, uslyšeli jsme nějaký křik. Mraveneček si v brekotu stěžoval, že ho moc bolí hlava a bříško.
Naštěstí je děda veterinář, tak jsme hned mravenečka zanesli do ordinace a vyšetřili. Děda mu vypumpoval žaludek, předepsal Paralen na bolest hlavy a řekl, že musí hodně pít - čistou vodu.
Po víkendu jsme s Honzíkem ještě byli u pana zubaře a Honzík, protože chtěl asi odčinit svou předchozí lenost, tak mě i Klárku držel při kontrole za ruku. Naštěstí pan doktor žádný kaz nenašel, takže jsme si od něho odnesli jen dětské prstýnky.
Pár dalších Honzíkových fotek najdete ve fotogalerii.
Už když jsem Honzíka posadil do auta s tím, že pojedem k babičce do Heřmanic a budem tam trochu pracovat, tak se ošklíbal a říkal, že on teda pracovat neplánuje. U babičky s dědou jsem se chopil lopaty a přesíval hlínu, Honzík jen ohrnoval nosík a pokukoval, kam by se před prací schoval.
Našel si pěkné místečko v bedně na zahrádce, kde Klárka pomáhala dědovi s mrkví. Na sluníčku mu bylo dobře, ale děda bednu potřeboval na mrkev a tak se Honzík před prací zase vytratil, tentokrát za Vikou a počítal beránky na obloze.
Když se z počítání znavený Honzík na trávníku prospal, byl zrovna čas k jídlu, a protože bylo v Heřmanicích posvícení, babička upekla kačenu.
Honzík dostal plný talíř a hned se začal cpát, jako by půl roku nejedl a potom...
Potom se ještě potají pustil do vína, které tam měl děda nachystané! Víno samozřejmě mravenečci, stejně jako děti, nemohou. Přišel jsem na to bohužel pozdě, takže jsem ho našel - člověk by řekl pod stolem, ale když se jedná o mravenečka, tak na stole.
Odnesl jsem ho do dřevěné postýlky s měkoučkou matrací, přikryl ho krásnou květovanou peřinkou nedávno vypranou v Pervollu a nechal ho pravidelně oddechujícího procházet říší snů. Když už jsme se sami nachystali na spaní, uslyšeli jsme nějaký křik. Mraveneček si v brekotu stěžoval, že ho moc bolí hlava a bříško.
Naštěstí je děda veterinář, tak jsme hned mravenečka zanesli do ordinace a vyšetřili. Děda mu vypumpoval žaludek, předepsal Paralen na bolest hlavy a řekl, že musí hodně pít - čistou vodu.
Po víkendu jsme s Honzíkem ještě byli u pana zubaře a Honzík, protože chtěl asi odčinit svou předchozí lenost, tak mě i Klárku držel při kontrole za ruku. Naštěstí pan doktor žádný kaz nenašel, takže jsme si od něho odnesli jen dětské prstýnky.
Pár dalších Honzíkových fotek najdete ve fotogalerii.
Komentáře
Okomentovat