Přeskočit na hlavní obsah

Thajsko #12 Loučení během

Další díl do deníčku píšu už z Vídně. Čekám na letišti vlak do Brna. Poslední týden v Thajsku jsem zakončil převážně trailovým běháním. Tím, že jsem měl půjčenou motorku jsem mohl vyrážet i dál za město.

V pondělí ráno jsem vyrazil asi 30km směrem na východ od Čiang Mai na trail Mae Takhrai. Než se dostanu na místo startu musím projet přes jeden hřeben, tak si zase užívám serpentiny. V jedné zatáčce mě málem sejme sanitka, která se řítí naproti. Po vyběhnutí hned začíná úzká cestička - single track lesem. Vlastně celou cestu to bude lesem, takže na výhledy to úplně není, zato stoupání a klesání je tu požehnaně. Cesta olízne dva národní parky. Některý úseky jsou dost prudký a kamenitý, ale stejně na nich můžete potkat místní obyvatele na motorkách. Po pár kilometrech jsem proběhl horskou vesničkou Mae Tong, do které ani nevede silnice nebo pořádná cesta. Obyvatelé se sem dostávají lesníma cestičkama na motorkách. Zbytek mé 25km dlouhé cesty jsem nepotkal ani živáčka, jen na dvou místech stála v lese zaparkovaná motorka. Doběhl jsem celkem vyčerpanej.

Po náročném pondělku jsem v úterý rezignoval na traily a výlety na motorce a zaběhl jsem si jen pětadvacítku ve městě. Vyrazil jsem do východní části města, kde mi zatím chybělo pokrytí. Asi nestíhám regenerovat, nebo lenivím - i když jsem běžel pomalu, tak se mi běželo ztuha.

Ve středu mám naplánovaný trail Mae Khanin. V popisu stojí, že se tam člověk nevyhne mokrým botám. Na start jedu asi 50 minut na jihozápad. Stoupám na motorce do vesičky v horách, několikrát míjím značku upozorňující na přecházení slonů. Start trailu je u budhistického kláštera. Ještě než vyběhnu z vesnice potkávám "vojáka" v maskáčích a žabkách na nohách. V ruce drží odstřelovací pušku - vzduchovku s výkonou optikou, baterkou a maskovacím potahem. "Voják" míří na nějaké ptáky na okolních palmách. O kus dál stojí stará bosá žena uprostřed potoka a klacíkem sbírá do igeliťáku nějaké vodní rostliny.

Dnešní trasa je asi nejhezčí z těch co jsem tu běžel. Výhledy do údolíček se střídají s lesními úseky a vesničkami, cestou jsou i vodní nádrže, tak je pořád co fotit. Když mám za sebou 2/3 cesty a nohy pořád suché a zaprášené, tak přemýšlím, jestli náhodou to o mokrých botách neplatí jen v období dešťů. Ale ne, zbylá třetina je kolem řeky. No vlastně ne kolem, ale přes a protože krásně meandruje, tak se přes ní brodíte nespočetněkrát. Na posledních dvou kilometrech mě čeká ještě proběhnutí ohrady s buvolama a pak ještě míjím sloní farmu. Cestou z hor zpátky do Čiang Mai se zastavuji u restaurace Hern Lhin, kterou trailoví specialisté doporučují, protože ji provozují bývalí atleti - bohužel se dozvídám, že dnes nevaří, takže pokračuju dál a na oběd se stavuju až v centru města.

Ve čtvrtek ráno volím jako cíl budhistický klášter Wat Phra That Doi Kham, vedou k němu z místa startu dlouhé schody. Z chrámu mají být krásné výhledy na Čiang Mai, ale prachová situace vyhlídkám moc nepřeje. Doporučovaný trailový okruh má asi 9km, ale chci běžet něco delšího, tak se po chvíli odděluju a začínám stoupat do kopců. Můj okruh má ve výsledku 16km a nastoupám přes 700 výškových metrů. V nejvyšším bodě jsem potkal nějakého borce na horském kole - snad prvního takovýho za celou dobu. Pozdravili jsme se a prohodili pár slov. Já bych si do toho terénu s kolem netroufl.

V pátek ráno koukám do mapy a na web alltrails.com, kam tak ještě vyrazit a pohled mi padá na rezervoár Huai Cho - je severovýchodně od města a tím směrem jsem se ještě běhat nevydal. Většina cesty je zase singletrack, ale tentokrát už těch kopců není tolik a i výsledná délka 13km je spíš taková oddechovka. Po cestě potkávám smečku malých štěňat a o kousek vedle je velká socha ležícího Budhy.

Cestou zpátky z běhání rovnou vracím motorku ve staré části Čiang Mai a jdu si projít květinový festival, který dnes začíná a poběží přes víkend.

V Thajsku jsem ve výsledku naběhal necelých 500km, většinu z toho v Čiang Mai a asi 40km na jihu na Koh Lantě. K tomu jsem si přidal přes 8km vertikálního stoupání. A aby byly sportovní statistiky úplné, tak odpotápěno bylo přesně 200minut.


Všechny díly zápisků z Thajska ZDE a fotky ZDE.

 

Komentáře