Thajsko #11 Pai

Sedím na letišti v Bangkoku a čekám na přípoj do Vídně. Dopisuju poznámky, trochu jsem deníček v posledním týdnu zanedbal.

Pai

Ještě na Koh Lantě jsem dostal tip na výlet z Čiang Mai do Pai. Takže v neděli ráno nezvykle oblékám mikinu, bundu a pletené rukavice a sedlám svého motorového oře. Google mapy hlásí, že cesta je to asi na dvě a půl hoďky. Vyrážím a prvních několik kilometrů kličkuju mezi spoustou dalších řidičů skůtrů, motorek, tuk-tuků. Pak se silnice vyčistí a jede se úplně volně. Jediný problém je, že i přes to jak jsem navlečenej mi začíná být chladno. Všímám si odbočky k nějakému vodopádu, takže využívám příležitosti a dělám si kousek zajížďku s krásnou procházkou. Klasicky thajci nezapomněli jako na každém druhém rohu postavit pokladnu se vstupným a parkovným. Platím 120 bahtů a jdu se do kopce kochat. Jsem tu úplně sám, tak si to užívám. Ve stěně vedle vodopádu je i přístupná jeskyně, tak vytahuju baterku na mobilu a jdu zkoumat vnitřek.

K motorce se vracím zahřátej a hned se mi jede líp. Zvedají se přede mnou hory. Následujících pár desítek kilometrů mě čekají serpentiny. Začínám chápat, co se motorkářům tak líbí. Užívám si jízdu a sem tam předjedu nějaké auta. Nicméně cestou přes hory jsem zase prochladl - asi jsem projížděl přes Sněžku - cesta vedla i 1600 metrů nad mořem.

Za kopcema je první plánovaná zastávka - most Memorial Bridge (vstup volný). Během druhé světové války chtěla mít japonská armáda cestu z Chiang Mai do Mae Hong Son k útoku na Barmu, která byla v té době kolonií Spojeného království. K vytvoření trasy byl v roce 1941 postaven most přes řeku Pai pomocí slonů tahajících stromy z džungle a vesničanů donucenýchk práci. Po válce japonští vojáci odešli a spálili most. Vesničané, pro něž byl most důležitý dřevěný most znovu postavili. V roce 1973 ho strhla povodeň. V roce 1975 požádali správu v Chiang Mai o instalaci vyřazeného mostu Nawarat (podobné konstrukce jako známý most přes řeku Kwai). Transport a usazovací práce byly dokončeny v roce 1976. Já jsem na mostě potkal spoustu turistů (převážně lokálních) a Jacka Sparrowa, který turisty obíhal a fotil se s nima.

Další zastávkou byl krásný pískovcový kaňon Pai Canyon (vstup volný). Spousta cestiček se strmýmy srázy okolo, žádná zábradlí, podkluzující písek pod nohama. Prostě adrenalin. U vstupu stánky s místními výrobky a jídlem. Tak si dávám Pad Thai, přisypávám chilli a zapíjím horkou kávou. Už je mi zas krásný teplíčko.

Jako další místo hodné navštívení v Pai mám v diáři Land Split (Land Ckrack} - průrva, která vznikla při zemětřesení v roce 2008 a dále se zvětšovala při zemětřeseních v letech následujících. Hluboká má být až 11 metrů a široká 2m. Bohužel místo je z nějakého důvodu momentálně zavřené.

Naštěstí mám kousek za Land Splitem další zastávku, takže si nedělám zbytečnou zajížďku. V malé vesničce vedle Pai je známý bambusový most, který vede napříč přes rýžová pole. Má na délku asi 1km a na konci naleznete pastviny pro buvoly a budhistický chrám. Vstupné na most je za hubičku (30 bahtů) a prodává ho hezká holčina v místním kroji.

Po bambusové procházce jedu už přímo do Pai a stavuju se v místním katolickém kostele. Při odbočování na pozemek si pletu tlačítka na řidítkách a místo blinkru troubím. Z přilehlé budovy vychází nějaký thajský chlapík (možná farář) a zvědavě na mě kouká. Mávám na něj, že po něm nic nechci, že si tu troubím jen tak omylem. Po návštěvě kostela jedu do nejstaršího zdejšího budhistického chrámu Wat Sri Don Chai (1478 a.d.).

Po naplnění duchovními zážitky přejíždním do centra Pai a nasávám ruch života na místní pěší zǒně. Spousta restaurací, obchůdků s marihuanou, masážních salónů. Zálibně koukám na krásné hovězí burgery v americké restauraci. Vzpomenu si ale na zážitky s lasagnema v restauraci italské a radši si jdu koupit nějaký místní žvanec.

Kolem třetí odpoledne ukončuji výletování, sedám na motorku a na jeden zátah se vezu zpátky do Chiang Mai.

Všechny díly zápisků z Thajska ZDE a fotky ZDE.