V pátek 5.7. bylo Cyrila a Metoděje, tudíž státní svátek, tudíž jsem nemusel přemýšlet nad tím, jak se po práci dostat do Bystřice nad Pernštejnem, kde byl start šesté etapy MUMu. Dopoledne jsem si uvařil rýži s rozinkama a medem na oběd. Měl jsem trochu obavy, co to udělá s mým zažíváním, zatím jsem většinou před závodem obědval špagety. Ale rýže se osvědčila a dokonce chutnala nad očekávání. Dlouho jsem se rozhodoval, který boty si vzít. V úvahu připadaly buď relativně zachovalé Mizuna, které zvládly již dvě etapy, ale ze kterých už jsem měl puchýře na prstech, nebo velice staré Asicsy s prošlapanou podrážkou a rozedřenou výplní paty. Vybral jsem Asicsy, říkám jim závodní, zatím nikdy nezklamaly, ale naposled jsem v nich běžel Pražský půlmaraton na začátku dubna. Buď to v nich půjde, nebo už opravdu půjdou do popelnice (slibuju jim to už víc než rok). O půl dvanácté jsem sednul v Tišnově na vlak a vyrazil jsem směr Bystřice. Všiml jsem si, že v Doubravníku do vlaku přistupuje něj...