Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z 2006

Není bar jako bar

Nedávno jsme s Jiříčkem opět navštívili saunu a jako obvykle jsme během ní vypili každý dvě plechovky plzeňské pamětihodnosti (a nehádejte se o slovíčka, Prazdroj je bezpochyby pamatování hodný, takže pamětihodnost). Cestou na hotely (bydlívám v Adlonu a Jiříček ve Wilhelmshofu ) se ale opět dostavila vlezlá žízeň, tak jsme se usnesli, že ji uhasíme nealkem v nějakém baru pocestě. Rozhodli jsme se pro menší bar, ve kterém jsme ještě nebyli, nedaleko Pratersternu. Již setmělé prostředí, do kterého jsme vstupovali nás mělo varovat. Druhý ukazatel, že něco není tak úplně standardní, byla přítomnost osamocených žen rozesazených u stolků po lokále. Sedli jsme si rovnou k baru a objednali si colu. Teprve teď to začalo být nebezpečné. Houpavým krokem se k našim stoličkám přiblížila mladá černoška oblečená ve skromném bílém korzetu a zeptala se jestli bychom ji koupili drink „Picollo“. Já se tvářil, že nerozumím, a že tam vlastně nejsem. Jiříček, který je ještě gentleman ze staré školy, na

Jak vám dupou ... trapaslíci?

Nedávno mi v práci na stole zazvonil telefon, a protože máme takové ty chytré mašinky, které snad znají i číslo mého řidičáku, tak jsem si na displeji přečetl, že se mi pokouší dovolat kolegyně Miriam, která s námi programuje současný projekt. Je o něco málo mladší než já a mám s ní dobré vztahy, tak jsem se ani nesnažil tvářit, že nejsem u telefonu. Vzal jsem sluchátko a jelikož si potrpím na zdvořilost povídám "Hi sweetie" . To, že je něco špatně mi došlo ve chvíli, kdy se na druhé straně hluboké nadechnutí a tlumené odkašlání. Bohužel ten hlas byl na Miriam trochu moc hluboký a nadechnutí trochu moc překvapené. Teď bylo na mě abych se zhluboka nadechl a tlumeně si odkašlal, já jsem u toho stačil i zrudnout (takový bezděčný multitasking). Neměl jsem co říct a tak jsem do toho sluchátka alespoň hlasitě mlčel. Z druhého konce se ozvalo ještě pár nesmělých odkašlání a pak se koktavým a nesmělým hlasem ozvalo "Hi Josef, here is Gerhard, I'm calling from Miriam's p

Jak jsem bruslil

Jsem od víkendu nějakej nachlazenej, tak se mi dneska ani nechtělo vstávat do práce. Ale překonal jsem se a chvilku po čtvrté jsem vstal. Trochu jsem si zanadával, když jsem ze skel auta musel oškrabávat námrazu. Pak jsem si o moc víc zanadával, když jsem v Hradčanech a v Kuřimi projížděl dírama na silnici. U Čebína jsem potkal sypače, kterej solil silnici a nezanedbatelnou hrst soli mi vysypal i na auto (mimochodem vysypal je dvojnásobné vyjmenované slovo). Říkal jsem si, proč ten blbec solí suchou silnici? Kdyby raděj silničáři vrazili peníze do spravení děr. Proč ten blbec solil suchou silnici jsem pochopil až v Bystrci a poznání to nebylo vůbec příjemné. Sjížděl jsem z kopečku tak čtyřicítkou a přede mnou dvojitá zatáčka, nejdřív doprava — to bylo fpohodě, pak jsem otočil volant doleva a ouha, auto jelo rovně, zkusil jsem přibrzdit a ouha brždění si vzalo dovolenou. Tak jsem si to krásně bruslil ke svodidlům a hrál s volantem flašku bez svlíkání. Úplnou náhodou se mi podařilo dob