Přeskočit na hlavní obsah

Podzim v lázních

Jsem na cestě z lázeňského pobytu v Poděbradech. Na jednu stranu se člověk těší domů za rodinou, na druhou mu to přijde líto, protože týden utekl rychleji než by prezident napsal Václav.

Dušičkový týden nezklamal a připravil blátivé plískanice – naštěstí trvaly jen dva dny a zbytek byl přívětivý, skoro by se dalo říci slunečný. Staré duby a jilmy, jako by se chtěly mermomocí zavděčit novému měsíci, vytvářely oblaka zlato-červených vloček protkaných hnědými žilkami bez kapky krve bez ustání padajících, vlajících, ušlapávaných i rozkopávaných a znovu zdvíhaných. Chodce pak při procházce kolem Labe začnou po chvíli bolet oči z pestré záplavy pastelových barev, kterými si tu podzim kreslí na rozlehlá plátna luk, lesíků, alejí kolem chodníků. Člověk s úlevou vyhledává ty malé nahé šedé kousky mezi listím prosvítajícího asfaltu na nichž může na chvíli spočinout zrakem a ulevit tak rozumu navyklému na zažloutlé stránky předloňských románů od tříštivé záplavy ohňostroje podzimních vjemů.

Mírným klusem závodím s parníkem, který veze lidským masem vycpané kožichy k Cidlině. Tam a zpátky, vzdymadlo nahoru dolů, vlevo lom a vpravo hradby. Dejte si ještě rum, ať nám tu nezmrznete, mladá paní. Parník udýchaně vzdává prohranou bitvu u soutoku, já už mu dávno nemávám, směle pokračuji dál a hbitě přeskakuji slavníkovský kořen křesťanství postavený, vypálený, vykopaný a cedulkou označený v Libici. Svatý Vojtěchu, oroduj za nás.

Chci dál, rychleji, míjím upocený Nymburk, opevnění, mosty, chrám, Gambrinus, labutě. Piji kanystr rezavé vody, srdce jásá. Programuji si jen tak pro radost... a dost. Google v pátek čepuje Plzeň, hurá na Vyšehrad, Slavín a v kongresovém centru pochytit vlny v pohybu.

Pár technických bonbonků předepsaných paní doktorkou při vstupní prohlídce:

  • masáž zad – vonná svíčka, relaxační hudba, teplý masážní olej a mladá masérka původem z Bulharska
  • vodní lůžko 3x – hezké, jen s tím strojem si člověk tak dobře nepokecá
  • sauna 3x – teplíčko mám rád i bez sluníčka
  • podvodní masáž
  • uhličitá koupel
  • bazén+whirlpool 2x
  • fitness 2x

To jsme si zase užili světa, zaradoval se uzardělý, zdravotně plně disponovaný lázeňský „ano, mám chuť říci švihák“. Tak zas příště! Jo a vezu oplatky.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si