Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Příští rok na jaře to bude už 20 let od maturity. Při uklízení na disku jsem narazil na svou maturitní práci z ČJ, tady je. Maturuji v Litomyšli - perle východních Čech (Fejeton studenta Gymnázia A. Jiráska) Pojedete-li někdy přes východní Čechy, nenechte si ujít návštěvu velkoměsta Litomyšl které, ač mnohdy zatracované, je nazýváno perlou zapadlou na dně mořském, zaplavenou letitými nánosy usazenin a lidské špíny. V Litomyšli naleznete, budete-li mít na hledání nejméně dva roky času, mnoho historických památek, které se deset měsíců v roce utápějí v mračnech smogového oparu. Obrovské tovární komplexy dávají vyniknout hravé jednotvárnosti tohoto města. Zašlé domy, špinavé ulice, nahé děti hrající si v blízkosti zdejší skládky vyhořelých jaderných článků, která je zdrojem světla pro celou Litomyšl, dokreslují celkovou atmosféru tohoto místa. Mezi nejpodivuhodnější pozoruhodnosti bezesporu patří budova tamního gymnázia, jejíž šedavý syrový zevnějšek nadchne určitě každého milovní

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

Další várka štavnatých kilometrů je za námi. Tišnovská etapa je zařazená do MiniMUMu a navíc v nepracovní den asi měli běhonadšenci větší chuť strávit svůj čas s podobně postiženými, takže účast byla opět kvalitní. 106 startujících ve dvou vlnách na chvilku zpomalilo tišnovskou dopravu, ale o prázdninách přece stejně nikdo nespěchá, že? Po startu naší rychlejší várky vysušených kůží se do čela postavil Alexander Aleksejev spolu s Jaroslavem Bártou. Saša uvolnil místo Danovi ještě před tišnovským koupalištěm. Já jsem se pak do kopce k Pejškovu držel kousek za vedoucí dvojkou Dan+Jarda. Ač jsem to tak neplánoval, tak se mi stále víc vzdalovali, plantážníci! Na druhé občersvovačce v Maršově jsem zjistil, že mi na záda jemně funí další Jarda (tentokrát Urban), nezbylo mi než trochu zabrat a potrápit protestující nožky. U smyčky ke třetí OS ve Veverské jsem prvního Jardu viděl víc než půl kilometr před sebou, ale kupodivu jsem ho hned za skalní částí trasy kolem Svratky doběhl a předběhl

Tak mi odhad z dopoledne nevyšel a nakonec jsem se umístil na bedně (3. místo) i v dnešní etapě . Běželo se z Blanska a kupodivu mi všechny úseky mezi občerstvovačkama přišly celkem krátký. Na start se postavil i Jirka Petr , který šel prý vyklusat nějakou rodinnou párty z víkendu. Jó, takový vyklusání bych chtěl taky umět. Do cíle se dostal s časem pod tři hodiny (sic)! Mezi patnáctým a dvacátým kilometrem se přetahoval s Danem a tempo měli okolo 3:40/km. Neuvěřitelné, pánové - když si představím, že to bylo zdolání kopce k Hořicím, který já jsem z části šel (oproti těm dvoum rachejtlím). Po zmíněném přetahování Jirka utekl Danovi a do cíle se dostal o víc než 12min dřív. Já jsem je naposledy zahlédl daleko před sebou na rovince na osmém kilometru. Na trati jsem opět dneska s radostí potkával spoustu legend ať už maratonských (Urlauferin Sigrid Eichner), mum-áckých (kloubouček András Maczó), nebo ligovo-blanenských (Milan Daněk, Aleš Stráník). Pavla Czerného dnes trochu potrápilo

Tak nám v neděli opět po roce odstartoval Moravský ultramaraton. A ano - i když poslední rok nezávodím (odhlédnu-li od Brněnského masakru, Koloběhu Říp - Praha a Brněnského půlmaratonu), tak MUM je pro mě už srdeční záležitost. Tedy jsem se opět přihlásil a na trati se opět biju do hlavy, co jsem to za oslíka s volkem, že se takhle ničím. Na startu jsem očekával klasickou sestavu borců - Dan Orálek a Michal Kovář, ale Michal i když byl ve startovce, tak nakonec nedorazil. Tím mi umožnil umístit se v prvních dvou etapách za Danem na druhém místě. Nicméně Michala celkem zdařile zastupuje v prohánění mé maličkosti Pavel Czerný, který loni vyhrál MiniMUM a letos už jde celý závod. V neděli se po předstartovních zdravicích a prezentacích vybíhala Lomnická etapa . Podmračené počasí nám přálo, s Pavlem jsme se Dana drželi do druhé občestvovačky a ještě na třetí jsme ho v dálce zahlédli. V kopci ve Skryjích jsem Pavlovi utekl - zdá se mi, že má lepší skopce a já dokopce. A samozřejmě na MUMu