Přeskočit na hlavní obsah

MUM 2016 - 4. etapa - Tišnovská

Další várka štavnatých kilometrů je za námi. Tišnovská etapa je zařazená do MiniMUMu a navíc v nepracovní den asi měli běhonadšenci větší chuť strávit svůj čas s podobně postiženými, takže účast byla opět kvalitní. 106 startujících ve dvou vlnách na chvilku zpomalilo tišnovskou dopravu, ale o prázdninách přece stejně nikdo nespěchá, že?

Po startu naší rychlejší várky vysušených kůží se do čela postavil Alexander Aleksejev spolu s Jaroslavem Bártou. Saša uvolnil místo Danovi ještě před tišnovským koupalištěm. Já jsem se pak do kopce k Pejškovu držel kousek za vedoucí dvojkou Dan+Jarda. Ač jsem to tak neplánoval, tak se mi stále víc vzdalovali, plantážníci! Na druhé občersvovačce v Maršově jsem zjistil, že mi na záda jemně funí další Jarda (tentokrát Urban), nezbylo mi než trochu zabrat a potrápit protestující nožky. U smyčky ke třetí OS ve Veverské jsem prvního Jardu viděl víc než půl kilometr před sebou, ale kupodivu jsem ho hned za skalní částí trasy kolem Svratky doběhl a předběhl - vypadal, že mu došly síly.

Loni jsem na třetí OS ve Veverské potkal Katku, a protože je na tom letos lépe, tak jsem ji tentokrát čekal někde před čtvrtou. Ale byla ještě o hezký kus dál - dohnal jsem ji v Tišnově v půlce kopce Klucanina (to je ten s rozhlednou, prosím). Za Tišnovem (po páte OS) v seběhu k Lomničce se 100 metrů přede mnou najednou vynořil husto-krutej démon Dan! Tak mě napadlo, že buď musel do keříčků, bo že si chtěl zas s někým chvilku popovídat. Se mnou si teda povídat nechtěl - jak mě uviděl, tak zase zabral a za chvíli mi zmizel z dohledu. V cíli mi tvrdil, že ani v keříčcích nebyl - tak se asi jen chvíli zakochal natolik, že jsem ho doběhl.

Do cíle u lomnické školy jsem doběhl dvě minuty po Danovi a Jarda Urban (MiniMUMák) skončil třetí - sedm minut za mnou. Katka doběhla krásných šest míst za Jardou Bártou (který se s krizí propadl na 60. příčku) a zlepšila si čas od loňska o víc než hodinu.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si