V neděli se po předstartovních zdravicích a prezentacích vybíhala Lomnická etapa. Podmračené počasí nám přálo, s Pavlem jsme se Dana drželi do druhé občestvovačky a ještě na třetí jsme ho v dálce zahlédli. V kopci ve Skryjích jsem Pavlovi utekl - zdá se mi, že má lepší skopce a já dokopce. A samozřejmě na MUMu je víc dokopců, to vám odpřísáhne každý účastník. Běželo se příjemně až do Doubravníku (cca 30km) - a ač jsem v to velmi doufal, nikdo ten kopec do Ochozu neodstranil, takže jsem si ho zase musel vyšlápnout. Ano, všímáš si správně pozorný čtenáři, že nepíšu vyběhnout, protože nerad lžu a tisknu.
Pondělní dopoledne pro mě bylo pracovní a po dvanácté jsem vybíhal na vlak, že se do Lomnice doprávím stejně jako v neděli (vlak do Tišnova a odtud autobus do Lomnice). Pro jistotu jsem ještě na nádraži zkontroloval v telefonu jízdní řády a ouha - vlak pojede, ale autobus jede ve všední dny o půlhodinu později, takže bych ztvrdnul v Tišnově a nedostal se včas na odjezd běžečkého-busu z Lomnice do Boskovic. Tak jsem z nádraží došel zpátky domů zapřáhl jsem Dacii a vyrazil do Lomnice autem. V Boskovicích jsme si v muzeu vychutnali fronty na dva záchodky a už byl čas startovat. Etapa doznala oproti loňsku změny trasy, tak aby bylo přebíhání R43 bezpečnější (Černá Hora místo Krhova). To znamená, že jsme si museli dávat lepší pozor na značení - nedalo se běžet po paměti. Před čtvrtou občerstvovačkou jsem si pochvaloval výhledy a krásné prostředí - jak to ti organizátoři dobře vymysleli. Nadšení mi vydrželo ještě při běhu polem a neposekanou loukou za Černou Horou. Ale když se louka změnila v bodlákové pole, tak jsem vytáhl z kapsy deníček a za každý bodlák, který mě poškrábal jsem organizátorům připsal černý puntík. Po bodlákách byl dlouhý kus rozbitého asfaltu do mírného kopce - další černý puntík! A jsme v Býkovicích - hurá, tady to skoro znám - po silnici to bude fajn. Ale ne! Doprava nahodu do prudkého kopce! Plus tři černé puntíky - to máte zato! Běh mezi poli a už mám žízeň, kde ste postavili tu další pípu, plantážníci? Tady je, v Lačnově, hurá! Deset černých puntíků šmahem smazáno, čeká tu na mě i láhev s bezovkou od Marušky. Tady už to zasejc znám, do cíle už je to jen kousek do kopce a kousek z kopce. Kousek do kopce trochu bolí, ale cíl se blíží. V Lomnici jsem šest minut po Danovi. Jdu si dát sprchu, protože není důležité vyhrát, ale být první ve sprše.
Jeden z kolegů běžců po doběhu prohlásil, že je to hrozný, že musel na obou etapách do keříčků. Prý to zvládl bravurně a letělo to ven jak po másle - za dvě minuty už zas běžel. Tak se ptám, jestli si na tu dobu stopne GPS, že by v cíli poprosil, ať mu to odečtou z výsledného času. Prý ne, ale vždycky když jde do dřepu, tak se koukne na hodinky a stejně tak, když se zvedá. No, má to někdo exaktního ducha.
Dnes mě čeká třetí etapa z Blanska a já skrytě doufám, že ji využiju k "regeneraci", protože tam bude spousta čerstvých borců natěšených na tenhle jeden závod. Etapa je totiž zařazena do Okresní běžecké ligy Blansko, takže tam asi nebude hrozit, že bych se umístil na medailové pozici.
Katka, která se mnou závodí na koloběhu a loni běžela dvě etapy, se letos vydala na MiniMUM. První etapu si oproti loňsku zlepšila o cca půlhoďku a skončila v půlce výsledkové listiny. V kopci z Doubravníka se dokázala posunout o 11 mist dopředu (možná i díky bloudění časti běžců).
Komentáře
Okomentovat