Přeskočit na hlavní obsah

MUM 2016 - dvě etapy za námi

Tak nám v neděli opět po roce odstartoval Moravský ultramaraton. A ano - i když poslední rok nezávodím (odhlédnu-li od Brněnského masakru, Koloběhu Říp - Praha a Brněnského půlmaratonu), tak MUM je pro mě už srdeční záležitost. Tedy jsem se opět přihlásil a na trati se opět biju do hlavy, co jsem to za oslíka s volkem, že se takhle ničím. Na startu jsem očekával klasickou sestavu borců - Dan Orálek a Michal Kovář, ale Michal i když byl ve startovce, tak nakonec nedorazil. Tím mi umožnil umístit se v prvních dvou etapách za Danem na druhém místě. Nicméně Michala celkem zdařile zastupuje v prohánění mé maličkosti Pavel Czerný, který loni vyhrál MiniMUM a letos už jde celý závod.

V neděli se po předstartovních zdravicích a prezentacích vybíhala Lomnická etapa. Podmračené počasí nám přálo, s Pavlem jsme se Dana drželi do druhé občestvovačky a ještě na třetí jsme ho v dálce zahlédli. V kopci ve Skryjích jsem Pavlovi utekl - zdá se mi, že má lepší skopce a já dokopce. A samozřejmě na MUMu je víc dokopců, to vám odpřísáhne každý účastník. Běželo se příjemně až do Doubravníku (cca 30km) - a ač jsem v to velmi doufal, nikdo ten kopec do Ochozu neodstranil, takže jsem si ho zase musel vyšlápnout. Ano, všímáš si správně pozorný čtenáři, že nepíšu vyběhnout, protože nerad lžu a tisknu.

Pondělní dopoledne pro mě bylo pracovní a po dvanácté jsem vybíhal na vlak, že se do Lomnice doprávím stejně jako v neděli (vlak do Tišnova a odtud autobus do Lomnice). Pro jistotu jsem ještě na nádraži zkontroloval v telefonu jízdní řády a ouha - vlak pojede, ale autobus jede ve všední dny o půlhodinu později, takže bych ztvrdnul v Tišnově a nedostal se včas na odjezd běžečkého-busu z Lomnice do Boskovic. Tak jsem z nádraží došel zpátky domů zapřáhl jsem Dacii a vyrazil do Lomnice autem. V Boskovicích jsme si v muzeu vychutnali fronty na dva záchodky a už byl čas startovat. Etapa doznala oproti loňsku změny trasy, tak aby bylo přebíhání R43 bezpečnější (Černá Hora místo Krhova). To znamená, že jsme si museli dávat lepší pozor na značení - nedalo se běžet po paměti. Před čtvrtou občerstvovačkou jsem si pochvaloval výhledy a krásné prostředí - jak to ti organizátoři dobře vymysleli. Nadšení mi vydrželo ještě při běhu polem a neposekanou loukou za Černou Horou. Ale když se louka změnila v bodlákové pole, tak jsem vytáhl z kapsy deníček a za každý bodlák, který mě poškrábal jsem organizátorům připsal černý puntík. Po bodlákách byl dlouhý kus rozbitého asfaltu do mírného kopce - další černý puntík! A jsme v Býkovicích - hurá, tady to skoro znám - po silnici to bude fajn. Ale ne! Doprava nahodu do prudkého kopce! Plus tři černé puntíky - to máte zato! Běh mezi poli a už mám žízeň, kde ste postavili tu další pípu, plantážníci? Tady je, v Lačnově, hurá! Deset černých puntíků šmahem smazáno, čeká tu na mě i láhev s bezovkou od Marušky. Tady už to zasejc znám, do cíle už je to jen kousek do kopce a kousek z kopce. Kousek do kopce trochu bolí, ale cíl se blíží. V Lomnici jsem šest minut po Danovi. Jdu si dát sprchu, protože není důležité vyhrát, ale být první ve sprše.

Jeden z kolegů běžců po doběhu prohlásil, že je to hrozný, že musel na obou etapách do keříčků. Prý to zvládl bravurně a letělo to ven jak po másle - za dvě minuty už zas běžel. Tak se ptám, jestli si na tu dobu stopne GPS, že by v cíli poprosil, ať mu to odečtou z výsledného času. Prý ne, ale vždycky když jde do dřepu, tak se koukne na hodinky a stejně tak, když se zvedá. No, má to někdo exaktního ducha.

Dnes mě čeká třetí etapa z Blanska a já skrytě doufám, že ji využiju k "regeneraci", protože tam bude spousta čerstvých borců natěšených na tenhle jeden závod. Etapa je totiž zařazena do Okresní běžecké ligy Blansko, takže tam asi nebude hrozit, že bych se umístil na medailové pozici.

Katka, která se mnou závodí na koloběhu a loni běžela dvě etapy, se letos vydala na MiniMUM. První etapu si oproti loňsku zlepšila o cca půlhoďku a skončila v půlce výsledkové listiny. V kopci z Doubravníka se dokázala posunout o 11 mist dopředu (možná i díky bloudění časti běžců).

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si