středa 7. září 2016

Za korunu na kilometr

Každý běžec (rozuměj "velká většina") má nějaký svůj cíl. Ať už je to cíl vědomý ve stylu "chci jednou uběhnout půlmaraton", "chci uběhnout půlmaraton pod 1:10", "chci zhubnout", "chci sbalit toho super běžce se sexy zadkem" nebo nevědomý typu "chci zhubnout", "chci sbalit tu běžkyni se sexy zadkem", "chci jednou uběhnout maraton", je tento cíl motorem, který nutí dotyčného vzdávat se znovu a znovu pohodlí gauče před televizí a vyrážet prolévat pot do dalších bitev sami se sebou.

I já mám svůj cíl i když ani zdaleka ne tak přízemní jak ty nastíněné obyčejné a v naši materiální společnosti převládající. Ale stejně pro něj bojuju své upocené bitvy.

Můj cíl je běhat za korunu na kilometr.

Ťukáte si na hlavu, nevěřící Tomášové? Já vím, je to cíl z říše snů, ale nemá se právě pro takové žít?

Co ta moje "korunka na kilometr" vlastně znamená? Je to jednoduché. Například jestli uběhnete za rok 2000km, pak máte v daném roce celých krásných 2000Kč na pořízení běžeckého vybavení. Ale pouze tuto částku!

Chcete si příští rok koupit obyčejné běžecké boty (cca 1500Kč) a k tomu nejlevnější startovné na pražský maraton (800Kč)? Pak byste měli za rok naběhat aspoň 2300km a doufat, že to ty nové botky se ctí a slávou vydrží (což dost pochybuju).

A to jsem nezmínil kompresky! Jeden značkový pár za krásných 900km.

Staré dobré růžové Garmin hodinky Forerunner 10 s GPS? To máte milé dámy jen za 300 dalších koleček na vašem oblíbeném 10km okruhu.

Ještě že to zachrání tejpovací pásky. To máte za čtyři proužky jen jako z Řípu do Prahy a něco málo k tomu.

Už vám to dává smysl? Jestliže ano, pokračujte čtením následujících řádků. V opačném případě se vraťte ke třetímu odstavci a pokračujte tam.

Jak na tom s plněním svého velkého cíle jsem? Cíl je zatím v nedohlednu, ale první krůčky správným směrem mám za sebou. Růžové hodinky s GPS ani kompresky jsem si nekoupil. Tejpy taky ne, ale nechávám si je v záloze jako odměnu za nějakou povedenou šedesátku (nebo dvě třicítky najednou?).

Nejsilnější pozici ve své běžecké rozmařilosti mám asi u obuvi. Boty z Lidlu za 500 mi většinou odslouží alespoň 1000km. Boty dražší než 2000km nekupuji vůbec. Oblíbené Asicsy sháním pokoutně ve výprodejích.

Dále už mám s korunkovou morálkou trochu problémy. I když moc závodů za rok nemám a na velké komerční akce koukám jen z gauče před televizí, přece jen součet mých startovných by mou vytrvalost přenesl o několik levelů dál.

O nadstandardní vybavení (batůžky, čelovky, magnesium) si píšu Ježíškovi, takže ho do kilometráže počítat nemusím.

Mám také záložní plán. Kdyby se mi zdálo, že kilometrkorunkovou bitvu prohrávám, přestanu běhat. A tím bude cíl naplněn na sto procent - 0km = 0Kč. Tak určitě!

středa 20. července 2016

Ze šuplíku - maturitní práce

Příští rok na jaře to bude už 20 let od maturity. Při uklízení na disku jsem narazil na svou maturitní práci z ČJ, tady je.

Maturuji v Litomyšli - perle východních Čech
(Fejeton studenta Gymnázia A. Jiráska)

Pojedete-li někdy přes východní Čechy, nenechte si ujít návštěvu velkoměsta Litomyšl které, ač mnohdy zatracované, je nazýváno perlou zapadlou na dně mořském, zaplavenou letitými nánosy usazenin a lidské špíny.
V Litomyšli naleznete, budete-li mít na hledání nejméně dva roky času, mnoho historických památek, které se deset měsíců v roce utápějí v mračnech smogového oparu. Obrovské tovární komplexy dávají vyniknout hravé jednotvárnosti tohoto města. Zašlé domy, špinavé ulice, nahé děti hrající si v blízkosti zdejší skládky vyhořelých jaderných článků, která je zdrojem světla pro celou Litomyšl, dokreslují celkovou atmosféru tohoto místa.
Mezi nejpodivuhodnější pozoruhodnosti bezesporu patří budova tamního gymnázia, jejíž šedavý syrový zevnějšek nadchne určitě každého milovníka hororových příběhů.
Jednoho studeného zimního dne jsem se na nátlak svých rodičů do této budovy odvážil vstoupit. Po otevření vstupních dveří, které svým skřípotem připomínaly pláč stoletých bezzubých žen, mě ovanul zatuchlý, hnilobný pach, této škole tak vlastní. Černě natřené stěny a zaprášená okna plná pavučin nutily mou mysl horečně pracovat. Kladl jsem si otázku, zda je vůbec možné, aby toto byla ta vyhlášená škola, po jejímž absolovování se z vás stane osobnost schopná reagovat na všechny podněty okolního světa. Během těchto úvah jsem se dostal až ke krvavě rudým schodům vedoucím do vyšších pater. Na jejich úpatí stál muž ne nepodobný svému maďarskému předku hraběti Draculovi, bylo mi o něm později sděleno, že zastává významnou funkci místního školníka.
Po zdolání dvaceti schodů jsem se ocitl na úrovni prvního podlaží. Očima jsem hledal podporu, která by mě udržela psychicky stabilního v těchto stísněných prostorech. V jednom rohu jsem spatřil za závojem poletujícího prachu skupinku vyděšených, krčících se lidí, kteří byli přibližně stejně staří jako já a kteří se strachem v očích nevěděli co je čeká. Připojil jsem se k nim a vyčkával. Přibližně za půl hodiny se z nedalekých dveří vykolébala kostnatá postava s dlouhým plnovousem, která nám ohnutým prstem zakončeným špičatým nehtem kynula, abychom vstoupili. Přibližně během následujících dvou hodin jsem dospěl k názoru, že tato škola je přesně to pravé co bych chtěl v budoucnu dělat.
Nyní již čtvrtým rokem je mi tato instituce jakousi drogou, kterou musím pět dnů v týdnu příjímat, abych se s lehkostí sobě vlastní mohl přenášet přes nepřízně doby i osudu.
Během svého studia zde jsem byl ovlivněn mnoha významnými osobnostmi tohoto ústavu. Díky panu řediteli Karlíkovi jsem si uvědomil význam kultury a především hudby v celospolečenském dění. Jsem přesvědčen o tom, že jednoho dne se lidé sjednotí a budou hudbou bojovat za světlejší zítřky. Výrok pana ředitele „ Pouze klasičtí skladatelé otvírají brány k věčné blaženosti.“ by někteří nezasvěcení mohli brát jako politickou narážku s náboženským podtextem, já ovšem vím, že toto heslo bylo použito pouze na obranu před přehorlivou členkou profesorského sboru, která se snažila pana ředitele dovést na cestu orientálního budhismu.
Pan profesor Šťovíček je další osoba, která měla vliv na mé fyzické i psychické dospívání. Jeho vyučovací metody by se daly přirovnat k výchově mladých Sparťanů v dobách antiky, stály některé studenty i život. Šťovíčkovým kladem je, že neuznává přetvářku, a že vždy když žák skoná při jeho hodině, vysloví upřímnou soustrast (většinou formou výhružného dopisu) všem příbuzným.
Velikou raritou litomyšlského gymnasia je bezesporu chemik František Fiala, který svou bezmála třímetrovou postavou vyvolává obdiv u studentek všech ročníků. Jeho nejzapřisáhlejší obdivovatelky založily dokonce „fanklub“. V jeho kronice najdete celý Fialův životopis, jeho vzestup i slávu, jsou tam zachyceny veškeré chemické pokusy, které kdy pan profesor Fiala uskutečnil, včetně toho, při kterém mohutná ničivá exploze zničila celé východní křídlo budovy, zabila dva kantory a šest studentů.
Nemalou roli hraje při vývoji studenta také třídní kolektiv, který se vyvíjí již od prvního vstupu do školy při přijímacích zkouškách. V prvním ročníku jsou žáci zpočátku trochu zakřiknutí, ale během poměrně krátké doby se osmělí a začnou navazovat nové známosti. Druhý ročník je rozmarná muška v pavoučí síti profesorského sboru. V průběhu třetího ročníku by si měli studenti odpočinout a načerpat síly. Ročník čtvrtý je nejvýznamnější, neboť v jeho závěru je student podroben mučivému procesu v podobě maturity. Slovní zásoba žáků se ve „čtvrťáku“ smrskne na jedno nespisovné sloveso ve dvou tvarech: „Drtíš?“ a „Drtim.“.
Závěrem bych chtěl apelovat na všechny, kterým není vývoj tohoto města a této země lhostejný, aby posílili „Společnost trosek studujících na GAJi v Litomyšli“ a přispěli tak k prohloubení české tradice, představované vzorným vojákem Švejkem.

neděle 10. července 2016

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49.

Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě.

V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi.

Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal, jak se dá běžet rychlý terénní maraton. Skončil za 2:49 a to se ještě na začátku lekl, že zabloudil a kus se vracel naproti nám pomalým. My pomalí, i když jsme to vůbec neflákali (aspoň za sebe mohu potvrdit), jsme doběhli až 24 (Dan) a 28 (já) minut něm. Do druhé občerstvovačky jsem zase chytal Dana za šos (keříčky na něj zafungovaly opět jako med na vosy). Tato etapa byla pro Sigrid Eichner jejím dvoutisícím maratonem - v cíli se oslavovalo - dostala dárky a korunu pro královnu maratonů.

Dnešní, poslední, Cimrmanova etapa je na dvě kola v Lomnici. Dan s odstupem 3 minut vyhrál před Jirkou Partlem (MiniMUM) a já skončil o další minutu později na třetím místě. Běhající organizátor Jirka Bezrouk bohužel dneska dorazil s virózou, takže se stal neběhajícím organizátorem.

Má maratonská strava
Celý týden jsem jedl co dům dal. Chleba a rohlíky na snídani. Maso s rýží nebo těstoviny na oběd. Večer ještě druhá porce oběda. Při závodě si dávám pomeranč a banán. Pitný režim začíná ranní černou kávou (tj. vynechal jsem pro tento týden mléko) a konči večerním pivem; mezitím hlavně slazený čaj.

Maratonská obuv
Prvních pět etap mám odběháno v celkem nových ASICS Gel Trounce 3. Po tom, co se mi udělal puchýř pod nehtem na prstě levé nohy, jsem přešel na vloni osvědčený model Crivit z Lidlu. A nelitoval jsem - žádná další bolístka nepřibyla.

Krátké video z první etapy


Foto je od Dana a další dokumentaci dodal Petr Švanda. Díky.

středa 6. července 2016

MUM 2016 - 4. etapa - Tišnovská

Další várka štavnatých kilometrů je za námi. Tišnovská etapa je zařazená do MiniMUMu a navíc v nepracovní den asi měli běhonadšenci větší chuť strávit svůj čas s podobně postiženými, takže účast byla opět kvalitní. 106 startujících ve dvou vlnách na chvilku zpomalilo tišnovskou dopravu, ale o prázdninách přece stejně nikdo nespěchá, že?

Po startu naší rychlejší várky vysušených kůží se do čela postavil Alexander Aleksejev spolu s Jaroslavem Bártou. Saša uvolnil místo Danovi ještě před tišnovským koupalištěm. Já jsem se pak do kopce k Pejškovu držel kousek za vedoucí dvojkou Dan+Jarda. Ač jsem to tak neplánoval, tak se mi stále víc vzdalovali, plantážníci! Na druhé občersvovačce v Maršově jsem zjistil, že mi na záda jemně funí další Jarda (tentokrát Urban), nezbylo mi než trochu zabrat a potrápit protestující nožky. U smyčky ke třetí OS ve Veverské jsem prvního Jardu viděl víc než půl kilometr před sebou, ale kupodivu jsem ho hned za skalní částí trasy kolem Svratky doběhl a předběhl - vypadal, že mu došly síly.

Loni jsem na třetí OS ve Veverské potkal Katku, a protože je na tom letos lépe, tak jsem ji tentokrát čekal někde před čtvrtou. Ale byla ještě o hezký kus dál - dohnal jsem ji v Tišnově v půlce kopce Klucanina (to je ten s rozhlednou, prosím). Za Tišnovem (po páte OS) v seběhu k Lomničce se 100 metrů přede mnou najednou vynořil husto-krutej démon Dan! Tak mě napadlo, že buď musel do keříčků, bo že si chtěl zas s někým chvilku popovídat. Se mnou si teda povídat nechtěl - jak mě uviděl, tak zase zabral a za chvíli mi zmizel z dohledu. V cíli mi tvrdil, že ani v keříčcích nebyl - tak se asi jen chvíli zakochal natolik, že jsem ho doběhl.

Do cíle u lomnické školy jsem doběhl dvě minuty po Danovi a Jarda Urban (MiniMUMák) skončil třetí - sedm minut za mnou. Katka doběhla krásných šest míst za Jardou Bártou (který se s krizí propadl na 60. příčku) a zlepšila si čas od loňska o víc než hodinu.

úterý 5. července 2016

MUM 2016 - Blansko

Tak mi odhad z dopoledne nevyšel a nakonec jsem se umístil na bedně (3. místo) i v dnešní etapě. Běželo se z Blanska a kupodivu mi všechny úseky mezi občerstvovačkama přišly celkem krátký. Na start se postavil i Jirka Petr, který šel prý vyklusat nějakou rodinnou párty z víkendu. Jó, takový vyklusání bych chtěl taky umět. Do cíle se dostal s časem pod tři hodiny (sic)! Mezi patnáctým a dvacátým kilometrem se přetahoval s Danem a tempo měli okolo 3:40/km. Neuvěřitelné, pánové - když si představím, že to bylo zdolání kopce k Hořicím, který já jsem z části šel (oproti těm dvoum rachejtlím). Po zmíněném přetahování Jirka utekl Danovi a do cíle se dostal o víc než 12min dřív. Já jsem je naposledy zahlédl daleko před sebou na rovince na osmém kilometru.

Na trati jsem opět dneska s radostí potkával spoustu legend ať už maratonských (Urlauferin Sigrid Eichner), mum-áckých (kloubouček András Maczó), nebo ligovo-blanenských (Milan Daněk, Aleš Stráník).

Pavla Czerného dnes trochu potrápilo zdraví, takže nakonec skončil až desátý. Doufám, že se na zítřejší tišnovskou etapu dá do kupy. Loni mě naháněl ještě v kopci u Pejškova.

Na mě zatím přichází největší krize až v cíli - půlhodinku po doběhu. Začne mi být zima i když mám mikinu a bundu a musím se někde natáhnout abych to trochu ustál (uležel - pozn. překladatele).

BTW. Sledujte výsledky online.