Objevil jsem (celkem pozdě, že?) online databázi trailových běhů v okolí Čiang Mai - cnxtrailrunning.info a související facebookovou skupinu. Bylo by mi líto nevyzkoušet alepoň některé trasy. Hned jak si tělo ve čtvrtek trochu oddechlo po lassagnových dobrodružstvích v letadle, vzpomněl jsem na další běžecké moudro „Pomalý běh léčí všechno.“ a naplánoval jsem si první trasu.
Start 25km okruhu je od ubytování vzdálený asi 12km severně a to se mi klusat navíc nechce. Tak zkouším něco nového a volám si taxi motorku. Přijíždí asi za 4 minuty od objednání, cena je necelých 100bahtů. Řidič nabalený jak na severní pól na mě v tričku a krátkých elasťákách nevěřícně zírá a ptá se, jestli v těch 18˚C venku nezmrznu. Ukazuju mu hrdě své chlupaté nohy a říkám, že jsem zvyklej na horší podmínky. Podává mi helmu a za chvíli už se proplétáme mezi autama k cíli. Nechávám se vysadit kus před startem, protože trail začíná u jezera, kde je zpoplatněný vstup/vjezd.
Zahřívací pasáž běžím po rovince kolem jezera Huay Tung, ale hned za ním se z asfaltky stane prašná cesta a stoupá se z nadmořské výšky 350m až do 1000m. Probíhá se kolem sadů a políček, sem tam je palma s banánama. Pozvolnější cesta dolů je podobná, jen polí je o něco míň. Seběhne se na kraj městečka Mae Raem a po chvilce asfaltu příjdou ještě 3km po lesní cestičce a jsem zpátky u jezera.
Znovu obíhám jezero až za pokladny, dávám si u stánku k obědu rýži s mořskými plody a volám další mototaxi. Tentokrát je vidět, že nejsem v centru města a napoprvé se žádný řidič neozve. Zkouším hned znovu a teď už naskakuje, že mě někdo vyzvedne za 13 minut. Tentokrát mě veze menší holčina na menším skůtru a dává mi menší helmu. Když se usadíme, uvědomím si, že v rozkročené pozici mě možná chytnou po běhání křeče. Cestou střídavě vykopávám nohy do stran, abych si je uvolnil. Doufám, že svou osobní řidičku tím moc neděsím. Do nosu mě šimrají chloupky s plyšových oušek, které má nalepené na helmě.
Protože mám v sobotu volný celý den, chci si zaběhnout něco delšího. Volím si z databáze maratonskou vzdálenost. Ráno opět volám mototaxi a nechávám se tentokrát odvézt asi 17km jižně. Trail začíná dlouhým výstupem po schodišti k "Bílému zámku", jak některé místní plakáty označují chrám Loha Prasat Prathat Sri Meuang Pong. Po včerejších kopečcích cejtím, že mám nohy už od začátku trochu těžký, tak se neženu a užívám si panoramata.
Od chrámu už je trasa znatelně náročnější než "prašanka" v pátek. Prudší seběh na šestém kilometru po zvětralém podkladu mi připravil pád na záda. Stihl jsem pod sebe strčit ruku, takže to odneslo jen předloktí a pohmožděný prostředník. Omývám si ruku vodou z láhve a výrazně opatrnějc pokračuju. Ruka je červená a štípe, takže vzdávám myšlenky na celý okruh a zkracuji si trasu na nějakých 25km, střídám pomalý běh s chůzí. Po návratu na místo startu uvažuju jestli si rovnou zavolat odvoz zpátky, ale nakonec přidávám ještě 5km indiánským během po silnici. Zakončuju ledovou kávou v kavárně u cesty a konečně si volám odvoz.
Po sprše a vydezinfikování ruky vyrážím do města na oběd a rovnou si i půjčuju skůtr na další dny. Zítra se chci zajet podívat dál na sever do turisticky oblíbeného města Pai.
Všechny díly zápisků z Thajska ZDE a fotky ZDE.
Komentáře
Okomentovat