Přeskočit na hlavní obsah

Madeira #15 tunely a vodopády

Sobota! Hoši do zbraně. Vyrážíme na levadu PR9 - Caldeirão Verde (Zelený kotel) s prodloužením na Caldeirão do Inferno (Pekelný kotel). Cesta na start byla ráno bezproblémová. Na posledním úseku je silnice na šířku jednoho auta s občasnými zálivy pro míjení. Naštěstí jsme v protivce nikoho nepotkali, takže to bylo fajn. Jen Pandička občas skřípala zuby, když jsem ji povodil do kopce na jedničku ve vyšších otáčkách. To má za to, že se jí nechtělo táhnout na dvojku.

Start proběhl na 3x. Po 200 metrech jsem začal prohledávat kapsy, kdeže jsem uložil klíče od auta. Nenašel jsem, tak běžím zpátky k autu. Zjišťuju, že je odemčený, ale klíče chybí. Koukám i pod auto. Běžím zpátky a znovu prohledávám svůj batoh. Hele, tady jsou. Tak běžím ještě jednou k autu, abych ho pořádně zamčel.

Asi abych si trochu zasportoval, tak se Pepíkovi po kilometru začala odlepovat podrážka. Včera jsem mu ji pracně lepil nějakým místním Kanagomem. Tak jsem hochy posadil na obrubník levady a poklusem to vzal k autu, kde zůstaly náhradní botky. Po přezutí strkáme rozlepené botky do černého pytle a zasouváme za jeden větší kámen, že si je vyzvednem cestou zpátky. Přidávám si radši špendlík do mapy. Ty kameny kolem tu vypadají všechny dost podobně.

Dneska to byla trasa plná tunelů a vodopádů. Dobrodružství i krajina - jednička s hvězdičkou. Jedinou skvrnkou na kráse byly mraky a poprchání. U prvního kotle Ondra ukouzl na vlhkých kamenech a trochu se namočil. O pár metrů později ukouzl Pepík na vlhkých kamenech a trochu víc se namočil. No chlapci, teď poznáte, jak se pochoduje s mokrejma botama. Bude to vojna. A když nemůžeš, tak přidej.

Před odbočkou do kopce na Pekelnej kotel chlapci prohlásili, že by to jako už stačilo. Tak vytahujem sváču. Shazuju batoh, usazuju "drobotinu", nechávám si jen foťák na krku a poklusem vyrážím do schodů. I sem se zahřál. Další tunely, rokle, vymleté tůně. A vodopády!

Zpátky to jde kupodivu rychle. Do auta to stihnem chvilku před tím než začne slejvák. I rozlepený botky jsme zdárně našli.

Cestou potkáváme několik skupinek Čechů. Turistice zdar! Dvakrát jsem se v tunelu majznul do hlavy. To mám za to, že si neotáčím čepku kšiltem dozadu. A pak nevidím, kde se svažuje strop. Šak já se to naučím.


Komentáře