Přeskočit na hlavní obsah

Madeira #17 - slunce v horách a bobky na svazích

Po prodlouženém víkendu (v pondělí jsem si vzal volno na potápění) se mi v úterní pracovní ráno moc bóchat nechtělo. Tím spíš, že venku bylo jasno. A když jsem se podíval na web kameru na Pico do Arieiro a viděl sluncnem nasvícené hory, neváhal jsem. Sbalil jsem před polednem Pepíka, který už měl po škole a vyrazili jsme do hor.

Původní plán byl dojít až na Pico Ruivo a zpátky, ale nakonec jsme zvolili jen poloviční trasu a bylo to fajn. Bílé peřiny pod náma. Potkávali jsme dost lidí (opět hlavně Čechů a Slováků). Dokonce jsme zase pozdravili rodinku s mimčem, se kterou jsme se bavili už před pár týdny u vodopádu Lagoa do Lajeado. Původně říkali, že jsou tu na 4 týdny, ale teď nám sdělili, že je nic domů nežene, tak tu zůstávají ještě jeden další měsíc.

Na horském chodníčku není moc míst, kde se vymočit. A Pepík je stydlivej, tak se mu nechce jen tak pročůrávat z výšky mraky. Nakonec najdem keřík, kam by si mohl odložit nahromaděné tekutiny.

Po návratu domů už mě čeká jen práce až do večera.

Ve středu posílám Pepíka na střídačku (tj. na jeho žádost ho nechávám doma) a na výlet jedem pro změnu s Ondrou. Vyjeli jsme na trasu PR5 - Vereda das Funduras - z Portely do Machica. Je to tam jeden velkej bobkovej les. Teda Ondra říká, že se tomu neříká bobkovej, ale vavřínovej. Ale já si myslím, že je správně bobkovej, protože i překlad názvu stezky je něco jako "Cesta pozadí".

V Machicu se rozdělujem, já to beru poklusem po silnici pro auto a Ondra kolem řeky až k moři. Ještě než se znovu potkáme, tak začíná rodinný videohovor. Při zapnuté GPS navigaci jsem si volání moc neužil. Ještě že to za chlapskou půlku rodiny zachraňoval Ondra.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si