Island #10 Močit po větru

Naši poslední neděli na Islandu zahajujem tradičně na Youtube, kde si pouštíme českou online mši. Z Kroměříže. Dneska dokonce byla speciálně pro děti. Pak začínám další kolo strategických jednání o nedělním výletě. Klárka prý nikam nejde. Vždyť byla venku včera! Navíc s otcem a malým bráchou - trága na druhou.

Pepík nejdřív sonduje, jak dlouho by tam trvala cesta autem. Má totiž jistotu, že by mohl v autě pařit na mobilu. Dávám na výběr pár vycházkových okruhů, Pepík jasně volí ten nejvzdálenější. Hoďka v autě než se dostanem na startovní čáru vycházky mu zní jako rajská hudba.

V místě startu zjišťujem, že dost fouká. Třeba to bude lepší, až kousek nastoupáme. Jsme na úrovni moře a mělo by nás čekat 800 výškových metrů. Půlka předpokladu byla správná - síla větru se s nastoupanými metry opravdu změnila. Když jsme dosáhli prvního hřebene ve výšce 300m poryvy nás každou chvilku hodí pár kroků bokem. Nu což. Vytahuju sušenky jako vrcholovou odměnu a vyrážíme zpátky.

Kousek pod hřebenem se chci vymočit a jako správný pionýr se stavím po větru. Sice se s větrnejma herdama do zad kejvu jak opilej námořník, ale směr při rozepínání kalhot držím. Opatrně otvírám stavidla a chviličku to vypadá nadějně. Vzápětí proud nečekaně uchopí víry v závětří mé mladosti a milióny kapiček se rozprsknou od brejlí až po kotníky. Rychle spouštím stavidla, prostata sprostě nadává, já se prostě přidávám. Nu což, vždyť se můžu vymočit i pozdějc.

Pod kopcem ještě zůstáváme chvilku na pláži a hledáme škeble. Začlo poprchat, nestěžuju si a otírám mokré brýle. Vyrážíme dom.

Po opožděném obědě dětem navrhuju návštěvu teplých pramenů s koupelí. Ale je mi to z obou stran omláceno o hlavu, takže vyrážím sám. Horkej bazén příjemně uspává.

Další díly zápisků z Islandu ZDE a fotky ZDE.