Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Co s načatým velvetem, pomyslel jsem si v pondělí po snídani a říkám Ondrovi "Přej si něco, padá pěna." Já bysem jel na výlet, to by bylo fantastické, odvětil Ondra. Jo výlet - tak to bychom měli vyrazit za svobodou a demokracií, když je toho sedmnáctého. Užijem si trochu buržoázních radovánek u kapitalistických vykořisťovatelů. Zajedem si do lázní v Laa nad Dyjí. Obvolal jsem půlku rodiny a pár známých, jestli se ke mně s Ondrou někdo nepřidá k pánské jízdě za kráskami v bikinách. Nepochodil jsem ale ani u svého prodejce Nového prostoru. To byste měli slyšet ty výmluvy - oběd s rodiči; návštěva putovní výstavy španělských mušek; alkohol za volant nepatří. Naskládali jsme tedy osamoceni pár taškáčů s plzeňskou etiketou do Ondrova batohu, nastartovali rodinný traktor a vyrazili za hranice všedních moravanů. Cestou se mi zdálo, že houstne provoz. Ale copak - pomyslel jsem si - že by čecháčci vyrazili za nákupy do freeportu? Ale ne, očividně všichni míří na Hevlín, to v...

Švagrová si posteskla, že mi stárnou stránky, tak mi nezbývá než je trochu omladit připsáním pár řádků. Kamarádka ze Slovenska mi nedávno poslala tuto početní úlohu: V autobuse sa vezie 7 dievcat. Kazde dievca ma 7 ruksakov. V kazdom ruksaku je 7 velkych maciek. Kazda velka macka ma so sebou 7 malych maciek. Otazka: Kolko noh je v autobuse? K mailu byl připojený excelový soubor s rozkresleným řešením, ale byl zaheslovaný a heslem měla být správná odpověď. Tak teď mi ukažte někoho, kdo potřebuje návod k řešení potom co to sám vyřeší. Ehm. Nicméně jsem si jako správný právník teoretik řekl: \"Tak a kde je háček?\" Hned mě to napadlo! Děvčátka se vezou v autobuse, ten autobus někdo řídí, takže se určitě do těch noh musí započítat i řidičovy mírně plesnivé, ale jinak na svůj věk velice zachovalé, dolní končetiny. Takže koček je 2744 tj. 10976 nohou. 7 děvčat a jeden řidič tj. 16 nohou. Ve výsledku nějakých 10992 noh. Nebylo to složité. Nastartoval jsem excel a ...

Říkal jsem Marušce, aby napsala do blogu nějaké další Ondrovy hlášky, protože je s ním víc a má lepší paměť. Než to sepíše, tak tady je malý předkrm ode mě. S kamarádkou Ivou: I: Jseš pro Ondro? O: Nejsem Pro, jsem Cacek. I: Co to tady skáče za kozla? O: Ondrášek. I: Ty si ale číslo. O: Nejsem číslo, jsem nula. Tuhle se tak přitulil k Marušce a povídá Mamko já tě mám rád... na chvilku se zamyslel pohladil mamku a dodal ...to nic, to nevadí. M: Chceš chleba nebo rohlík? O: Nebo chleba.

Nemám rád (ach jo, už zase ten Gargamel ) sexistické řetězové maily, které se mě snaží nacpat do role flákače, tyrana nebo, nedej Manitú, člověka, který by si nemít manželku ani neuháčkoval podložku pod nedělní čajovou konvici z čínského porcelánu. Jeden zástupce za všechny: Rodiče se dívali na televizi a matka řekla: „Je už pozdě, jsem unavená, půjdu spát!“ Odešla do kuchyně udělat chlebíčky na zítřejší výlet dětem. Opláchla šišky kukuřic, vytáhla maso z mrazáku na zítřejší večeři, zkontrolovala, kolik müsli je v zásobníku, ... Nyní v originále následuje dalších dvacet řádků výčtu toho, co žena ještě ten večer zvládne a nakonec jde spát ve chvíli, kdy se manžel dodívá na televizi. Mail končí klasikou: Pošli tenhle příběh stejně postiženým fantastickým ženám - potěší je to, a mužům - aby se nad sebou zamysleli, bohužel, málokterý něco změní. Ještě štěští, že mi tu nevyhrožují nemocí šílených krav a dvojnásobnými poplatky u lékaře, když to nepřepošlu dalším sedmdesá...

Můžu se hrdě počítat k těm VyVoleným kteří vědí jak být In a v elektronické komunikaci často vynechávají interpunkci. Asi si řeknete že tohle zvládnout je pro vás moc těžké a nemá cenu se učit něčemu co stejně za pár generací až konečně všichni přejdou na bajtkód přestane být potřeba. Ale nezoufejte poradím vám jak být in a moc se přitom netrápit. Fígl k vynechání interpunkce spočívá v tom že namísto kam byste umístili čárku kdybyste nepsali tímto pokrokovým stylem si jen v duchu poklesnete hlasem při diktování povelů vašim na klávesnici netrpělivě se chvějícím prstům. Poklesnutím hlasu vašeho duchovního já je učiněno zadost logičnosti větného celku a tato malá úlitba na oltář Jazyka českého vás zpátky mezi outsidery nevrhne neboť jak praví klasik: Co uši neslyší ústa nepoví. Teď by mě zajímala jen taková drobnost, a to: jak se vyhnout mejlům od lidí, kteří jsou stejně (a občas dokonce víc) In? Ať se snažím sebevíc, při čtení jejich mejlů mé duchovní hlasy pohrdlivě mlčí.

V neděli mě po delší době napadlo, dát si ke svačině müsli s mlékem. Sotva se ozvalo první cinknutí lžičky, odněkud se vynořil Ondra a slovy: "Chci taky jogurt!", se přihlásil o svá práva. Vyrazili jsme do kuchyně. Vytáhla jsem krabici. Když Ondra uviděl, co se mu to sype do misky, zvědavě se zeptal: "Co to je?" Já na to: "Müsli." Po chvíli Ondra rozvážně: "Myslím lupínky."

Na okraj diskuse o Národní knihovně Citizen K: Svůj názor na způsob výběru vítězného návrhu na Národní knihovnu na Letné jsem již zhruba před půl rokem vyjádřil a nemám k tomu co dodávat. YODA: Hmmm. Much anger in him. Citizen K: Jde mi o něco daleko zásadnějšího. YODA: (sighs) Will he finished what he begins? Citizen K: Právě teď, nikoli však poprvé, dochází k pokusu o změnu. Právě teď dochází k pokusu část rozhodování o věcech veřejných vyjmout ze standardních mechanizmů a řešit je „přímo“ LUKE: Is the dark side stronger? YODA: No...no...no. Quicker, easier, more seductive. Citizen K: není možné autoritářsky tvrdit, že je to otázkou „odborníků“ nebo dokonce odborníka YODA: Use the Force. Citizen K: Pokud se nemýlím, ještě nikdy u nás ... YODA: So certain are you. Always with you it cannot be done. Hear you nothing that I say? Citizen K: Uvědomme si jednu banální věc: rozhodování odborné poroty je o návrhu jako takovém. YODA: Use the ...