Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Ráno, ještě za tmy, cestou do práce, v počmáraném vagónu Českých drah. " Kontrola jízdenek! " vyrušil mě z četby Kontextů pod nemocně blikající zářivkou nevrlý hlas. Automaticky sahám do kapsy, vytahuji peněženku s roční jízdenkou a navyklým pohybem předkládám ke kontrole. Už, už chci jízdenku schovat a ponořit se opět do poutavého životopisu Viktora Někrasova, když mě průvodčí sjel podezřívavým pohledem. Seprané džíny, triko s nápisem Cool as ice!, běžecké boty, které by už pomalu potřebovaly nový nátěr – že by černý pasažér? " Vyndejte tu jízdenku z obalu! " rozhodl se aktivní zaměstnanec Českých drah pro frontální útok. Co takhle občas použít kouzelná slůvka, která se učí už malé děti, pane? Vytáhl jsem průkazku s kupónem z obalu a podávám mu ji. Chvíli mžouravě zkoumá roční kupón, za který jsem v lednu nechal v pokladně ČD bez tříset celých 11.000Kč, a pak zamračeně přesouvá pozornost na průkazku s fotkou. Přestává se mračit a rty se mu stahují do jízlivého ...

Minulý týden si Ondra řekl o vlastní účet na počítači a hned i nadiktoval heslo, které by se mu líbilo. Jen jsem zakroutil hlavou a podíval se na hodinky jak ten čas letí. Samozřejmě Klárka se ihned také ozvala, tak mají účet na počítači už oba. Vika to snad bez hraní ještě pár týdnů vydrží. Nicméně, aby děti nebyly u počítače od rána do večera, hledal jsem řešení jak v Ubuntu omezit čas strávený u počítače. Našel jsem hned 3 projekty Gnome Nanny Tento program vypadal nejslibněji, dokonce rovnou v repozitářích Ubuntu, bohužel jsem zjistil že nepoužitelný. Jednak mi zamrzala konfigurace a po uplynutí nastaveného času pro přihlášení nedocházelo k odhlášení uživatele. Takže program šel do koše. KChildLock Už z názvu je patrné že se jedná o program pro KDE, vyzkoušení nechám na jindy. TimeKpr Jednoduchý a přitom plně funkční nástroj, který mě plně uspokojil. A aby bylo co hrát, koupil jsem v akci Humble Indie Bundle 3 sadu her za malý peníz. Doporu...

"Lidé mají tři životy – dětství, mládežství a staršství." - vysvětloval Ondra Klárce - "My teda máme ještě všechny tři životy, ale taťka s mamkou už jenom dva."

K zemi! Plížením plazením do díry - vpřed! Vztyk! Družstvo, v řad - nastoupit! Pochodem - v chod! Zastavit - stát! K zemi! ...   Bahno s pískem skřípe mezi zuby. Přilba naráží do nízkého stropu a neúnavné stíny pomalu vyhrávají boj se zarputile poblikávající elektrickou lampou. Baterie na boku se v úzkém průlezu zasekla. Zpátky a znovu. Kamenné stupně získávají citelnou výškovou převahu. Ondro, skákej! Tati, potlač mě! Varhany, mraveniště, prdel, tišnovský dóm, milimetr za deset-dvacet let. Návštěva Královy jeskyně v hoře Květnice v Tišnově byla úžasná. Díky místním jeskyňářům za výbornou akci. A ještě pozvánka na Býčí skálu - další speleologickou lahůdku za humny.

Na Květnou neděli jsme se s rodinkou přidali k akci KČT Tišnov a vyrazili jsme na setkání s vysokohorskými turisty na skalách u Říkonína. Protože to nebylo naše první setkání s větrem ošlehanými muži a neústupnými ženami z klubu tišnovských turistů, tušili jsme, že se nudit nebudem. Ondra cestou obšťastňoval celou společnost úvahami na téma, co potřebuje kosmonaut k přežití na pustém ostrově, proč jsou některé hračky z měkkého plastu a jiné z tvrdého a jestli mají i medvědi mléčné zuby. Klárka obdivovala jarní přírodu a celou cestu žmoulala v pěstičce nějaké kvítky. Kdykoli jsme někoho potkali, ať to byl její vrstevník nebo zasloužilý důchodce, přiběhla k němu, ukázala dlaň a říká: „Podívej co mám. Víš co to je?“ Jemné nuance mezi tykáním a vykáním jí zatím vrásky nedělají. Jestliže pak dotčený nešťastník přiznal, že květ poznává měl smůlu a byl zavalen plnou nůší Klárčiných pročotázek. Vika se většinu cesty nosila a spokojeně pospávala. Naše trasa ve zkratce: z Tišnova autobusem do ...

Donesli jsme si ze školky na víkend mravenečka Honzíka - víte, naše třída se jmenuje Mravenečci. Paní učitelka říkala, že si s ním určitě užijeme spoustu legrace, a pak o tom můžem napsat Honzíkovi do deníčku. No, užili jsme si, to je pravda. Jen ti dospěláci nikdy neřeknou v čem je háček. Už když jsem Honzíka posadil do auta s tím, že pojedem k babičce do Heřmanic a budem tam trochu pracovat, tak se ošklíbal a říkal, že on teda pracovat neplánuje. U babičky s dědou jsem se chopil lopaty a přesíval hlínu, Honzík jen ohrnoval nosík a pokukoval, kam by se před prací schoval. Našel si pěkné místečko v bedně na zahrádce, kde Klárka pomáhala dědovi s mrkví. Na sluníčku mu bylo dobře, ale děda bednu potřeboval na mrkev a tak se Honzík před prací zase vytratil, tentokrát za Vikou a počítal beránky na obloze. Když se z počítání znavený Honzík na trávníku prospal, byl zrovna čas k jídlu, a protože bylo v Heřmanicích posvícení, babička upekla kačenu. Honzík dostal plný talíř a hn...

Začal podzim, mladí srnci za naší hájovnou štěkají ostošest a i Kája se Zdeňou museli oprášit bundičky, když odpoledne vyrazili válet sudy k průseku. Já jsem si za uplynulý měsíc užil spoustu radosti s cestováním. Pozdní dovolená v Itálii se vyvedla nad očekávání dobře, a i když nás hned při příjezdu překvapilo krupobití a rybářský teploměr to tentokrát s teplotami moc nepřeháněl, voda stála za to a děckám se tam moc líbilo. Občas k nám do apartmánu zašli synovci hrát na počítači tankovou střílečku (BTanks) a malý Tomík to vždycky uvedl slovy: „Strejdó, pusť mi kombajny“. Opět se ve Vídni běžel Business Run , tentokrát se mělo účastnit 17 tisíc přihlášených – celkem hustý. Po pravdě, v cíli jich bylo s čipem změřeno jen 14.858, ale i tak je to hustý. I když jsem si na trati (4,2km) vylepšil svůj čas z předchozích let, stejně jsem skončil až na (krásném!!) 209. místě. V rámci tříčlenných družstev v dané (smíšené) kategorii jsme se ale s kolegy umístili hezky – na 13. místě. Na ...