Páteční škola byla ještě náročnější než předchozí dny.Ondrovi začínala 6.50 a Pepíkovi se vůbec dělat úkoly nechtělo. (Kupodivu!) Ale zvládlo se to. U moře nám svítilo slunko, tak jsme se rozhodli, že odpoledne zkusíme asi nejkratší značenou cestu v horách, která se jmenuje velice poeticky -
Balkóny (PR11 - Vereda dos Balcões).
Veredu máme takříkajíc za rohem - vzdušnou čarou 10km, po silnici 20km a na čas asi 35min cesty. Panda trpěla několik kilometetrů prudkého stoupání na jedničku. Já trpěl taky a děsil se, kdy zase v protisměru na té uzoučké silnici něco vyjede a kdo z nás bude couvat.
Nakonec jsme dojeli až do mraků a nebylo jasné, jestli vůbec bude z vyhlídek něco vidět. Naštěstí po přejetí hřebenu zůstaly oblaka nad náma. Výhledy pěkný na dívání, ale fotky v tom počasí moc nevyšly. Naštěstí je na Balkónech i ptačí rezervace, tak jsme si nafotili alespoň vrabčáky.
Dnes (v sobotu) byla v plánu cesta kolem vodního systému
"25 pramenů" (PR 6 Levada das 25 fontes). Budík na šestou a po sedmé vyrážíme. Po příjezdu na místo nás překvapí krávy na silnici - hned je co fotit. Mraky pod náma směrem k moři, ale mi naštěstí budem sestupovat k vodopádu na druhou stranu hřebene. Na parkovišti zatím stojí jen jedno auto. Chvilku po nás přijíždí další Panda s rodinkou 2+1 a podle ohozu je tipuju na Čechy. Nemýlím se. Vyráží ale na jinou stranu než my.
Po zdolání pětadvacítkové levády si u vodopádu dáváme svačinu a diskutujem kudy zpátky. Buď se vrátíme a nebo půjdem neznačenou cestou přes kopec (Pico Fernandes ou Rabaçal, 1409m) a vrátíme se na parkoviště jinou levádou (
PR 6.2 Levada do Alecrim). Vyhrává cesta přes kopec.
U vodopádu (Lagoa do Lajeado) v místě našeho napojení na druhou levádu potkáváme další Čechy (2+mimčo v nosítku na břiše). Chvíli s nima povídáme. Doporučují nám výlet na nejvyšší horu - Pico Ruivo (1862m) a ukazují super fotky z pátku. My jim na oplátku ukazujem jak si protáhnout výlet přechodem na 25 pramenů. Taky prý jsou na Madeiře v módu work and travel - na měsíc.
Když se rozhloučíme a odcházíme od vodopádů zdraví nás ještě další český pár.
Bližíme zpátky k parkovišti a já přemýšlím, jestli je to opravdu správné místo. Mlha. Krávy nikde, zato auty to tu přetéká. Naši Pandu jsme naštěstí po chvíli našli.
Je chvíli po poledni a tak přemýšlím, jestli si ten výlet ještě trochu neprotáhnout. Koukám do mapy a vidím, že nejsme moc daleko od města Porto Moniz, které leží na severozápadě ostrova. Mají tam prý u moře
přírodní bazény. To zní dobře. Velím směr sever.
Bazény jsme našli a s Pepíkem jsme si i poplavali. Voda měla 18°C. Ondra navlečený v mikině odmítl.
Cesta po kvalitních silnicích přes celý ostrov zpátky zabrala necelou hodinku - fajn cestování. Tentokrát ani Panda moc netrpěla.
Komentáře
Okomentovat