Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Na Květnou neděli jsme se s rodinkou přidali k akci KČT Tišnov a vyrazili jsme na setkání s vysokohorskými turisty na skalách u Říkonína. Protože to nebylo naše první setkání s větrem ošlehanými muži a neústupnými ženami z klubu tišnovských turistů, tušili jsme, že se nudit nebudem. Ondra cestou obšťastňoval celou společnost úvahami na téma, co potřebuje kosmonaut k přežití na pustém ostrově, proč jsou některé hračky z měkkého plastu a jiné z tvrdého a jestli mají i medvědi mléčné zuby. Klárka obdivovala jarní přírodu a celou cestu žmoulala v pěstičce nějaké kvítky. Kdykoli jsme někoho potkali, ať to byl její vrstevník nebo zasloužilý důchodce, přiběhla k němu, ukázala dlaň a říká: „Podívej co mám. Víš co to je?“ Jemné nuance mezi tykáním a vykáním jí zatím vrásky nedělají. Jestliže pak dotčený nešťastník přiznal, že květ poznává měl smůlu a byl zavalen plnou nůší Klárčiných pročotázek. Vika se většinu cesty nosila a spokojeně pospávala. Naše trasa ve zkratce: z Tišnova autobusem do ...

Donesli jsme si ze školky na víkend mravenečka Honzíka - víte, naše třída se jmenuje Mravenečci. Paní učitelka říkala, že si s ním určitě užijeme spoustu legrace, a pak o tom můžem napsat Honzíkovi do deníčku. No, užili jsme si, to je pravda. Jen ti dospěláci nikdy neřeknou v čem je háček. Už když jsem Honzíka posadil do auta s tím, že pojedem k babičce do Heřmanic a budem tam trochu pracovat, tak se ošklíbal a říkal, že on teda pracovat neplánuje. U babičky s dědou jsem se chopil lopaty a přesíval hlínu, Honzík jen ohrnoval nosík a pokukoval, kam by se před prací schoval. Našel si pěkné místečko v bedně na zahrádce, kde Klárka pomáhala dědovi s mrkví. Na sluníčku mu bylo dobře, ale děda bednu potřeboval na mrkev a tak se Honzík před prací zase vytratil, tentokrát za Vikou a počítal beránky na obloze. Když se z počítání znavený Honzík na trávníku prospal, byl zrovna čas k jídlu, a protože bylo v Heřmanicích posvícení, babička upekla kačenu. Honzík dostal plný talíř a hn...

Začal podzim, mladí srnci za naší hájovnou štěkají ostošest a i Kája se Zdeňou museli oprášit bundičky, když odpoledne vyrazili válet sudy k průseku. Já jsem si za uplynulý měsíc užil spoustu radosti s cestováním. Pozdní dovolená v Itálii se vyvedla nad očekávání dobře, a i když nás hned při příjezdu překvapilo krupobití a rybářský teploměr to tentokrát s teplotami moc nepřeháněl, voda stála za to a děckám se tam moc líbilo. Občas k nám do apartmánu zašli synovci hrát na počítači tankovou střílečku (BTanks) a malý Tomík to vždycky uvedl slovy: „Strejdó, pusť mi kombajny“. Opět se ve Vídni běžel Business Run , tentokrát se mělo účastnit 17 tisíc přihlášených – celkem hustý. Po pravdě, v cíli jich bylo s čipem změřeno jen 14.858, ale i tak je to hustý. I když jsem si na trati (4,2km) vylepšil svůj čas z předchozích let, stejně jsem skončil až na (krásném!!) 209. místě. V rámci tříčlenných družstev v dané (smíšené) kategorii jsme se ale s kolegy umístili hezky – na 13. místě. Na ...

Trocha zeleného lobby na teplé letní dny. Advocatus diaboli: Neberme práci zaměstnancům rafinérek, dopravcům, obchodníkům. Jak komentuje zažívací soustava středoevropana vodu z kohoutku na dovolené v Egyptě? Z kohoutků nám díky vodovodním společnostem teče voda s vysoce nebezpečnou příměsí molekul dihydrogenmonoxidu! Zřím Mexický záliv zaplavený lahvemi z plastu s duhou vytvořenou z barevných šroubovacích uzávěrů a koláží etiket světoznámých značek.

V pátek jsem si připadal jako modelka. Pravda, molo bylo neobvykle strmé a já zborcený potem s jednou cérkou na břichu a druhou na zádech. Ale fotograf, dle mluvy také původem z krajin českých, nedbal těchto drobných nedostatků a hezky se lísal. “Pane, můžu si vás vyfotit?“ Co by nemohl, nechám ho podepsat licenční ujednání, že za škody způsobené pohledem na fotografii neneseme žádnou odpovědnost a ať si nakrmí fotoaparát dosytosti. Začalo to za žebříkama, když se Maruška zaradovala, že už bude jenom líp. Míjeli jsme turistu z Liberce, který nás chvíli předtím předešel, teď se vracel zpátky a s námi se zastavil na pár slov. „Já tu byl už před pár lety a Diery (žebříky), to je jen lehké zahřívací kolo. To nejlepší čeká nahoře – suť, řetězy, strmé skály. Já to vzdávám, jdu zpátky Dierama.“ Když jsme se dostali na hřeben, zastavovaly nás ještě další skupinky turistů a s nevěřícím výrazem koukaly na naší rodinku. „Vy chcete jít přes Malý Rozsutec? Před chvílí jsme tam potkali dvě výpr...

Na našem oranžovém (čez, Čez, ČEZ) dětském hřišti si člověk občas vyslechne hezké perly. V teplém, pozdně jarním nadcházejícím večeru seděli vedle sebe na houpačkách chlapec s dívkou, mohlo jim být kolem 13 let. Chlapec se ptá: Tvůj taťka je cikán? (že by byl chlapec rasista?) Jo, je. (bez rozpaků, ale i bez urážlivé vyzývavosti) Takže ty si taky cikánka? (jakže ta dědičnost funguje?) Nee, já jsem míšenka. (a máme jasno) Jakto? (chlapec očividně ještě jasno nemá) Co je tvoje mamka? (zahradní konvička? čeština rulez) Mamka je bílá. (Anděl.) Aha. (už mu taky svítá) Rozhovor mě zaujal a byl jsem zvědav, jak bude pokračovat. Chvíli bylo ticho, obě postavy se v podvečerním šeru, zabrány do vlastních myšlenek, pomalu pohupovaly sem a tam. Pak chlapec opět začal rozhovor. Už máš nějakýho kluka? (ten to bere zhurta, reflexivně jsem ochranitelsky ovinul ruku kolem Viky uvázané v šátku) Chodila jsem s Vaškem, ale miluju Honzu. (ach ty první lásky... tedy, doufejme, že p...

Začíná nám nový měsíc, takže malá rekapitulace toho uplynulého. S dětmi jsem na začátku května vyrazil na nafukovací pálavě na Loučnou . První den to byl hezký krátký úsek z Tržku do Cerekvice a celkem jsme si to užili. Na serveru raft.cz jsem se dočetl, že nejhezčí úsek je za Vysokým Mýtem z Týnišťka dál. Kdo tohle napsal, zasloužil by pár za uši. Spousta klád přes cestu, vysoký břeh znesnadňující přenášení, všude kopřivy, hluboké bahno... naštěstí jsme jeli v relativně chladném počasí, jinak by nám dali pořádně do těla i komáři. Myslel jsem, že Lužnice dá člověku zabrat, ale stará řeka hadr oproti Loučné za Týnišťkem. O čtrnáct dnů později jsme vyrazili na velkou jarní vodáckou akci na Divoké Orlici  - pouštění Pastvinské přehrady a sjíždění Litického oblouku bylo letos naplánováno na sobotu 15.5.. Tohle už nebylo pro děti, takže jsem si jako háčka vzal kolegu a souseda Martina. Aby to byl větší adrenalin, nejeli jsme na pálavě, ale půjčili jsme si otevřenou plastovku (Sam...