Ironická zamyšlení a kousavá fakta

Zažil jsem další kulinářský šok. Protože tu nemají tradiční kmínovou šumavu ani křupavé rohlíky, nakupuju z pečiva to málo, co je v regálech. V sámošce mi do oka padla vánočka s náplní. No, tvar to mělo jak toustovej chleba, ale očividně to bylo sladké kynuté těsto. Koupil jsem si hned dvě s různýma náplňema a těšil se na sváču. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se zakousl a zjistil, že vevnitř sladké dobroty je trhané vepřové maso. Nééé! To fakt nechcete. Druhá vánočka měla jako náplň rozinky. To už bylo fajn. Jako doma. V obchodech mě překvapily mimo vánoček a chybějící kávy/čajů i další maličkosti. Jo a myslím to doslova. Balení pracího prášku - typicky na jedno až dvě praní. Balení holící pěny - na jedno použití. Největší čokoládová tabulka - 35gramů. A tak se to opakuje u většiny zboží. Spousta obalů a v nich malé nic. Nevím jestli to nějak souvisí s tím, že populace tu je v průměru o skoro 10cm nižší než u nás v Česku. Spíš ne. A mléko tu mají dražší než doma. Možná ...

Jasně, v Thajsku mají vodovod. Ale kohoutkovou vodu radši nepijte. I místní pijou balenou. S kohoutkovou se umývá nádobí nebo čistí zuby. Na ulicích potkáte automaty na pitnou vodu, kde si za nějaké drobné můžete naplnit vlastní nádoby. Nebo si na každém kroku můžete za hubičku ve stánku koupit PETku různého objemu. A asi tušíte proč váhám, jestli si tu dát k jídlu vodu s ledem... Není jisté jestli led nebude z kohoutkové vody. A přátelé, mají tu i kanalizaci! Ale toaleťák do ní nesplachujte i když ho vedle mísy často najdete. Většinou tam někde visí i sprchovací hadice (bum gun), se kterou si svou zádel hezky umyjete, toaleťák použijete jen k osušení a vyhodíte do vedle stojícího odpaďáku. Přijde mi to jako lepší řešení než třeba v Řecku, kde hadice není, ale použitý toaleťák taky házíte do odpadkového koše. V Turecku narazíte místo hadice na umývací systém napevno zabudovaný do záchodové mísy. Popobíhání a street-food Při plánování dnešního dopoledního výběhu mi padlo do oka ...

To máte tak, šel jsem do 7Eleven s nákupním seznamem, ale ouha, mletá káva ani jedna. Žádnou zrnkovou neměli, ať už mletou nebo ne. Jen samý instantní splašky a all-in-one lepidla. Co to jako je? Čaj taky ani jeden! Čaj se mi naštěstí podařilo sehnat ve větším supermarketu - měli tam jeden pytlíkovanej Lipton a asi 3 různé druhy sušených listů. Další překvápko pro mě byl počet obchůdků, hotelů a "lékáren" prodávajících trávu. Sem si jako myslel, že drogy tu jsou nelegální a tvrdě trestané. U marijánky se očividně pravidla změnila. Loni prý zavedli (Ministerstvo zdravotnictví, ukazuju na tebe), že místo 15let natvrdo dostanete jen dobrou náladu. To sou mi věci. Pro ostatní drogy uvolnění neplatí. A do třetice všeho veselého. Na mnoha místech v Thajsku je zákaz nejen konzumace alkoholu, ale i držení. Setkal jsem se s upozorněním např. v národních parcích nebo v historickém centru Čiang Mai. Běhání a práce Zatím se mi daří dodržovat plánovaný režim - po snídani probí...

Ke startu připravit A je to tu zase. Pobíhání doma kolem stodoly má sice své kouzlo, ale poznat i kouty vzdálenější mě stále láká. Po návratu z Islandu mi v hlavě jako další běžecka výzva blikala jihovýchodní Asie. Nejdřív jsem uvažoval o Nepálu a pobíhání v horách, ale když jsem zjistil, že na každý vstup na vysokohorský chodník potřebujete řádně zpoplatněnou povolenku, tak jsem zvolil jednodužší cíl. Thajsko. "Copak Thajsko, ale kolik se letos urodilo jmelí!", řekl by Cimrmanolog. Já měl jiný problém - Copak Thajsko, ale kam v něm? Vždyť je skoro 7x větší než Česko a doma mám problém rozhodnout se, jestli zajedu do Lidlu do Tišnova nebo Kuřimi. Chci být na místě, kde půjde běhat i pracovat (v tomto pořadí, ano). Po prolistování pár cestovatelských webů padla volba na Čiang Mai (เชียงใหม่) - největší to město severního Thajska. Moře můžu, ale teploty na jihu jsou vyšší a to mě nelákalo. Zato přírodní parky a hory okolo Čiang Mai vypadaly pro mé záměry jako stvořené. P...

Hazelcast , můj chlebodárce a váš distributor dat držených v paměti vícestrojů, potěšil. Po delší koronapřestávce se vývojáři z Evropy sjeli v Turecké pobočce aby zhodnotili, naplánovali, pojedli a popili. Coronalevel pro Turecko  hlásil podobné přírustky jak v Česku, jen s tím rozdílem, že Turecko má asi 8x víc obyvatel, takže případů na 100tis. obyvatel je 8x míň. Samozřejmě jsem si na výjezdní zasedání přibalil i běžecké boty, čelovku a kompas. V Istanbulu se taky dají nahánět kilometry do fitness deníčku. Pondělí (18km) Hned po příletu a ubytování na hotelu jsem si vyběhl obhlídnout starou známou trasu na pobřeží Bosporu - Altunizade, Üsküdar, Moda, Altunizade. Počasí bylo bezvadný, západ slunce nad Bosporem romantickej a všude spousta lidí i fotogenickejch koček. Jako fakt koček... malejch a chlupatejch. Táhl jsem s sebou i brašnu s zrcadlovkou, tak mi to tam cvakalo jak prezidentova zubní protéza v mrazáku. Městská část Moda má dokončený park i cyklostezku na břehu. Byl j...

Pár informací a odkazů, které by se ti, milý čtenáři, mohli při cestě na Island hodit. Základní info Island na MZV ČR https://www.cia.gov/the-world-factbook/countries/iceland/ Na Islandu nemají letní čas, takže časový posun je v létě 2 hodiny a v zimě 1 hodina oproti Česku. Například my jsme měli v září naplánované volání domů každý den v 18 hod a v Česku bylo 20hod. Fotky Opět nemůžu než doporučit zrcadlovku. Po výborné zkušenosti s půjčeným Nikonem na Madeiru jsem si pořídil vlastní a na Islandu plně využil. Dokonce jsme se při focení polární záře naučili základní nastavení manuálního focení (fokus, clona, čas expozice, citlivost). Výběr fotek: https://bit.ly/2021-jc-island Kudy kam Na turistiku jsme klasicky využívali Mapy.cz, ale bohužel v nich není plné značení turistických tras. Takže nejbezpečnější bylo vyfotit si také informační desku s mapou v dané oblasti. Pro plánování výletů jsme využili alltrails.com, kde jsme vždycky koukali na hodnocení uživatelů, fotky a kome...

V pondělí už vládne předcestovní nálada a tak se žádný velký výlet nekoná. Jdem se jen projít po práci kolem jezera a nachytat pár posledních podzimně laděných fotek. Zapínám naposledy pračku a sušičku. Při čekání na rozvoňavělé svršky koukáme na filmy pro pamětníky - z devadesátek minulýho a první dekády tohoto století. Posílám děti spát a ještě řeším všechny ty internety. Po chvilce přicupitá Klárka v pyžamu a nadšeně říká, že asi viděla z okna polární záři. Jdem to zkontrolovat na terasu. A fakt. Nekecá! Prý jestli jí půjčím foťák. No jasně, jen jí musím předat svůj drobet znalostí o ručním nastavení času, citlivosti a clony. Klárka jde sama cvaknout své první snímky a za chviličku se vrací s rozzářenou tváří. Na displeji foťáku září v říjnu zelená záře. Polární. Klárka se klepe zimou. Jdu ji pro ponožky, boty, mikinu, kalhoty a bundu. Noci tu bývají chladné. Až mrazivé. Další půlhodinu tráví Klárka venku a já si v teple pročítám weby. V úterý ráno mažem toasty ke svačině a ...