Na vyjížďce na koních nám slečna cvičitelka dala tip, že bychom se mohli podívat víc na západ Islandu k ledovcům. Prý
Diamond beach s černým pískem a kusy ledovců na pláži stoji za to. Doma jsem tedy mrknul na předpověď počasí a rozhodl se, že to zkusíme hned v sobotu. Klárce se opět na výlet nechce - prý pojede až naplánujem něco do města. Tak jsem pokrčil rameny a zaúkoloval ji ať vybere nějakou destinaci. S Pepíkem jsme sedli do auta a 4.5 hoďky cesty tam poslouchali Sedmý smysl Ilky Pacovské. Já k tomu sem tam pootočil volantem a Pepík hrát na mobilu.
I na "dálnici" (Ring road - silnice č. 1) je kupa mostů s jedním pruhem, takže než na něj vletíte, tak musíte mrknout, jestli už tam někdo nefičí v protisměru.
Než jsme se dostali do cíle, projíždíme pár přeháňkama. Na Diamond beach ale počasí celkem ujde. Jen je chladno a fouká. Dáme si procházku po pláži a pak i po břehu ledovcového jezera Jökulsárlón.
Cestou zpátky máme naplánovaných pár zastávek. První je hned za rohem u dalšího ledojezera -
Fjallsarlon. Než si tu obejdem vyhlídkový okruh začíná dštít se sněhem. Přejížíme do národního parku Skaftafell a já jdu oběhnout pár vodopádů. Pepík prý na vodopády nechce a radši bude v autě pařit na mobilu. Někde na okruhu ztrácím kapuci od bundy. Půjčené od bráchy. Zjišťuju to ale až o dalších 100km dál na benzince. Ach joj.
Další a poslední zastávka je u známé trosky letadla Douglas DC-3 v Sólheimasandur. Z parkoviště k letadlu je to 3.5km. Tak s Pepíkem poklusáváme, protože už se šeří. Odjíždíme už za tmy. Doma jsme po desáté večer a Klárka na nás čeká. Prý můžem zítra (v neděli) vyrazit do Reykjaviku - jako cíl vybrala místní Muzeum fotografie.
V neděli před polednem tedy vyrážíme směr hlavní město. Zastavujem v Ikea a dáváme si oběd. Tady jsou ceny fajn. Dal jsem si jehněčí stehno s hráškem (teplým) a červeným zelím (studeným!). Pepík radši zůstává u kuřecího. A Klárka volí vegetariánsko-bezlepkovou klasiku - hranolky s kečupem.
Přejíždíme zaparkovat do starého přístavu a cestou pěšky k muzeu se plánovaně stavujem na polské mši v katolické katedrále. Ještě že jdem trochu s předstihem - sedáme si i když na mši je plno. Jako hudební doprovod jsou dětské rytmické písničky - na kytaru k nim hraje řádová sestra. Super.
Po mši už konečně do 'muzea'. Tak nevím jestli jsme přehlédli nějakou část výstavky, nebo ten jeden vystavený fotoaparát byl vše co se tady z historie dalo vystavit. V hlavím výstavním sále právě probíhá vernisáž, kde mladý autor prezentuje cca 50 portrétů mužů-seniorů umístěných mezi zvětšené fotografie květin na Islandu. Výstavka se to jmenuje The Return of the King│Sigurður Unnar Birgisson.
Pondělí. Klárka opět odmítá nabídku společného výletu a jde si ráno dodělávat školu. Balím tedy do auta jen Pepíka, jeho náhradní boty, ponožky a rukavice. Dnes nás čekají brody. A vodopád. Druhej nejvyšší na Islandu - Glymur (196m). Jdeme
7 km okruh a hned po 1.5km je první brodění. Pepík jde do slip a já vyhrnuju kalhoty. Za brodem Pepík mění mokré botasky za suché pohory a já aspoň ždímu své ponožky. Počasí není dnes příliš fotogenní, ale stejně každou chvíli stojíme, pózujeme a cvakáme megabajt za megabajtem. U vodopádu se dostáváme nad úroveň mrazu a skála začíná nepříjemně klouzat. Trochu sněží a fouká čím dál víc. Dostáváme se na hřeben a čeká nás brodění zpátky. Pepík má zmrzlé prsty, takže s mokrejma tkaničkama před i po brodu se potýkám já. Pak mám zmrzlé prsty. Taky.
Kilák a půl na hřebeni by zasloužili bobříka odvahy. Prudkej vítr a bodavej sníh to neulehčujou. Snažíme se klusat, abychom se zahřáli. Jak se nám podaří dostat kousek z vršku, vytahujem čokoládu a doplňujem cukr. Oba cítíme únavu.
Doma vaříme kotel polívky a když se trochu zahřejem, ještě vyrážíme autem do Selfosu nakoupit.
Komentáře
Okomentovat