... k břehům Grónska zadařila se.
Páteční dovolenou jsem s děckama využil k výletu do Reykjaviku. Začali jsme návštěvou raketového kostela. Dvoje varhany tam měli - nádhera. Pak jsme obdivovali automatický veřejný záchodek na náměstí před kostelem. Ale nemyslete si, nic digitálního, všechno krásný analog. Teda aspoň myslím. Všichni jsme si ho museli vyzkoušet... a někteří i dvakrát.
Po dostatečném vyobdivování kouzelné budky přecházíme o kus dál do prasátkového supermarketu. Potřebujem Klárce doplnit bezlepkovou výbavičku. Znáte to - banány, čokoláda, tortilla chipsy...
Přejíždíme z bajkonuru k pearl harbor. V přístavu si s Pepíkem dáváme cheeseburger a Klárka dostává velikej pytel hranolek... Rádi ji s ním po spořádání burgrů pomůžeme.
Po obědě už je čas k velrybářské výpravě. Zvažujem s Klárkou, jestli si preventivně nedat tabletky proti mořské nemoci. Nedáme si. Pepíkovi ani nenabízím, prý je to až od 12 let.
Nedopluli jsme až k břehům Grónska. Dali jsme jen asi 20 km tím směrem z Reykjaviku. Počasí při vyplutí bylo bídné, ale během první hodinky se umoudřilo a déšť i mlha zmizely. Pepík se na první část plavby usadil v křesílcích v krytém podpalubí a hrál na mobilu. Zrovna, když se začali objevovat velryby, došel za náma na palubu a hlásí, že je mu asi špatně. Dostává do ruky pytlík a čtvrt tabletky. Usazujem ho na lavičky na čerstvém vzduchu a jdem fotit velryby. Nevím, jestli pytlík nakonec použil nebo ne (tváří se jak tajemný hrad v Karpatech, když o tématu začnu). Ale během další půl hodinky už se ptá po svačině. Takže dobrý. Vyděli jsme sviňuchu a 4 keporkaky. A prý tam byli i bílý delfíni, ale ty jsem nějak propásl.
V sobotu původně mělo podle předpovědi hodně pršet, ale ráno vypadá Foreca nadějně, tak dětem navrhuju výlet k dalším vodopádům. Klárka hlásí, že nikam nejde, že si musí dodělat školu, kterou zameškala v pátek. Pepík hlásí, že nikam nejde, protože se mu nechce. Krčím rameny a dávám instrukce co uvařit a vyprat. Balím běžecký batůžek a k vodopádům vyrážím sám. Počasí opět velmi střídavé. U vodopádu Skógafoss lehce prší. Co už. Dávám foťák pod bundu a turistickým poklusem vybíhám 8km proti proudu řeky Skógá. Je tam nádherně. Deštík a mlha jsou cestou vzhůru nepostradalní kamarádi. Zpátky se to začne lepšit a po pár kilometrech autem směrem k domovu vjíždím do prosluněné oblasti. Na zpáteční cestě stíhám fotit dva další vodopády a pak už hurá za dětmi. Nezabily se navzájem, super. Oběd zvládly, super. Prádlo je vypraný, super.
Pouštíme si na dobrou noc Spy kids a jde se spát.
Komentáře
Okomentovat