Island #2 Blízkost padajících vod

Blízko je relativní.

Vzpomněl jsem si na příhodu v autopůjčovně po příletu. Trochu nejistě jsem se agenta ptal, jak často jsou na Islandu čerpací stanice. Úkosem na mě pohlédl a říká "Až moc často." Chvíli zvažoval, zda má odkrýt i tajemsví určená pouze zasvěceným a nakonec dodal. "Každých 70-80km."

Blízko je relativní.

Do nejbližšího supermarketu to z domu máme 30km. Takže se žádný "skoč pro vajíčka" nekoná (zatím 😎).

Blízko je relativní.

Včera se dětem na výlet moc nechtělo. Tak jsme se domluvili, že se jen proběhnou chvíli kolem domu. A mezitím já se proběhnu chvíli kolem domu. Mých 20km bylo o chvilku delších než jejich 20min.

Dneska jsem vařil k obědu mrkvovou polívku. Není to zrovna můj favorit, ale děti to rády. Žena moje nejmilejší se při večerním "Family status report" volání divila. Úplně jsem viděl obdiv odkapávat z lesknoucích se očí. Nebýt tak daleko, tak mě vášnivá noc asi nemine. Na druhou stranu, takhle mám aspoň šanci napsat pár řádek na blog a protřídit fotky.

S prací jsem dneska skončil dopoledne a odpoledne bylo věnováno výletům za vodopády. První zastávka byl trail ke třem vodopádám na řece Brúará. Pepík si zapomněl obout pevný boty. Pepík starší si zapomněl doklady a peníze. Naštěstí nebyly potřeba. Druhý dnešní cíl byl vodopád Gulfoss, který je asi turisticky nejznámější. Turistů bylo hafo, ale nikde žádná tlačenice, nebo přeplněné vyhlídky. Po vodopádech už jsme vyrazili dom.

Ještě před večeří jsem si bez dětí vyběhl na  Miðfell - Dagmálafjall trail, který máme za chalupou. Část už jsem znal z předchozího běhu, ale některé nové pasáže a trocha bloudění tomu dodali to správné adrenalinové koření. Gargamelovské "nemám rád šmoulí seběhy lavinových svahů" jsem jedním dechem střídal s "Andělíčku, můj strážníčku.". Doběhl jsem bez natržené zadnice a zlomené nohy, takže andělíček bohudíky nespal.

Další díly zápisků z Islandu ZDE a fotky ZDE.