Na dnešek jsem měl domluvený potápění na hranici Severní Ameriky a Evropy.
Silfra je zlom tektonických desek v přírodním parku Þingvellir s křišťálově průzračnou vodou. A teplotou 2°C. Takže suchý oblek je téměř nutnost. Teplota vzduchu ráno byla pouhý stupeň nad nulou a sněžily špendlíky či co. Člověk se pak do té teplé vody hnedle těší. Těší, než si všimne...
První varovný výstřel zaslechnu ve chvíli, kdy zaregistruju, že průvodce/divemaster má suché rukavice a nám nachystal mokré neoprenové palčáky. Další následuje o pár minutek později, kdy na krk dostávám na neoprenovou manžetu ještě stanovací řemínek. A další dvě gumy na zápěstí. Začínám vyhlížet plesnivého dědka s bílou holí co Nastěnce přičaroval ženicha.
Ve vodě nejdřív zkoušíme vyvážení. Vypadá to, že mých 16kg olova za pasem tuhle úzkou štěrbinu hravě rozstřílí. Noříme se do úžasně čisté vody. Člověk by si ani nevšiml, že je pod vodou, kdyby mi po zádech nestékal potůček dvoustupňového okolí. Zkouším přifouknout sucháč. Krční manžetou mi vzduch vzápětí vybublá do kukly - řemínek, neřemínek. Prsty v mokrých rukavicích pomalu zamrzají.
Viděli jsme rybu - což je v Silfře (jak se to proboha skloňuje?) dost rarita. Mohl to prý být siven severní. Tipuju, že měla přes metr. A upozorňuju, že nejsem rybář abych nadsazoval. Na druhou stranu pod vodou všecho vypadá o 1/3 větší. Tak mě možná odhad oklamal.
Po potápění jsem ze "suchého" obleku vylil pár litrů vody, rychle se částečně převlíkl do svého suchého oblečení a s topením v autě na plný kule ujížděl k domovu.
Až na toho dědu Mráze to fakt byla nádhera, ani bazény tak čistou vodu nemají.
Odpoledne jsem si dal půlhoďky šlofíka a vyrazil ještě na krátký
trail v sousední osadě. Děti mi zas daly košem. Cílem výletu bylo krásný černý jezero uložený ve sněhových závějích na vrcholku kopce Búrfell. Jo a fučelo tam jak hrom a kus cesty zas sněžily špendlíky.
Komentáře
Okomentovat