Přeskočit na hlavní obsah

Thajsko #5 Tři obhájci pro Popelku

Salámový příběh

Jedné svěží vlahé noci, kdy žáby u řeky pěly své milostné písně a tuk-tuky tukaly do rytmu svým laskavým tenorem, stalo se. Jsa opojen sladkou písní života a stroje, vrhám se na řadky zdrojového kódu s zuřivostí draka. Však nejen duchem živ je člověk! Žaludek žádá si svou pravidelnou daň na umělci rozumu. I ouha, sklep i spižírna prázdné jsou. Zapřahám nejrychlejšího ze svých vraníků a ženu se tryskem ke kupci v podhradí. Do proutěného koše vkládám pecen chleba a jedno sto gramů kolečkového salámu s velkým nápisem na obalu - Spicy. Děvečka u pokladny flirtovně zamrká dlouhými řasami, nemívá tu takovou návštěvu každý den. Bere opatrně položku za položkou a na zamaštěném papíru počítá cenu. Když sáhne po salámu, podívá se mi do očí a říká "Hot". Nepochytil jsem otázku v tom kraťoučkém slůvku a kývu hlavou. Jazykem Shakespearovým odpovídám, že to risknu. Podívá se na mě smutně a bere do ruky velkou kudlu. Rozpřázne se a rozpáře na salámu obal. Poničenou schránku hází přes rameno do mikrovlnky a začíná si prozpěvovat tichou melodii zaklínadla. Než stačím zvolat Protecto patronum, cinkne na věži zvon a smutná kupečka mi podává horký balíček s vytékajícími střevy. Ještě do nich krvežíznivě zabodne dva nabroušené špejlové kůly. Vystrašen pádím se ukrýt do svého zámku. Nejponičenější kolečko salámu opatrně vytahuji z obalu, kladu na talíř a se slzou v oku pomalu žvýkám. Zbytek ještě teplého, pokrouceného, ale neživého balíčku přemisťuji na čestnou poličku ve sdílené lednici.

Není vždycky Hot jako Spicy!

Pokoj číslo 13

Procházím tichou chodbou osvětlenou jen poblikávající zářivkou a i zvuk mých mlaskavých kroků zdá se být zpomaleený, jako by musel překonávat odpor těžkého vydýchaného vzduchu. Něco je špatně, bliká mi dioda v hlavě, něco je hodně, hodně špatně! Cítím, jak se mi na zátylku ježí chloupky a srdce začíná bít na poplach. Ohlížím se přes rameno a mžourám za sebe snaže se marně prolomit přítmí. Tam! Tam se něco pohnulo, dveře vlevo zavrzaly a ošklivá stařena vystrčila dlouhý nos z pokoje jedenáct. Kolem hlavy se jí valily špinavé kotouče šedého dýmu z levných cigaret. Ztuhl jsem uprostřed pohybu. Tu cvakl zámek vedlejších dveří a plačící batole držící za nohu svého potrhaného plyšového medvídka, vyběhlo bez papuček do špinavého světla chodby. Medvíkova dřevěná hlavička narážela zoufale o zem... klap, klap, klap. Za batoletem se ze dveří vyřítila z dveří číslo patnáct jako lítá saň rozzuřená matka.

A v tu chvíli jsem to pochopil. Bylo porušeno kontinuum našeho vesmíru. V liché řadě čísel pokojů naší ubytovny chybí třináctka.

Z ráje

Domorodá ženština jdouc krok přede mnou odplivla hnědou slinu do prachu vyprahlé stezky. Zvedl se malý obláček a po plivanci zůstal temný kráter. Sukovitou holí ukázala na keř u potoka. Mlčky jsem k němu došel a poklekl.

Byli tam. Dva sytě zelení hadi téměř splývali s listy. Slunili se vyčkávajíce svou kořist. Jablko mi nenabídli, ale stejně by měli smůlu, Eva mě varovala.

Všechny díly zápisků z Thajska ZDE a fotky ZDE.

 

Komentáře