Thajsko #4 Poznávačka severu

Protože jsem stereotypně líný programátor, nechám si dneska při psaní blogu pomoct umělou inteligencí (GPT chatbotem na OpenAI). Takže když uvidíte kurzívu, hned víte, kdo může za faktické i pravopisné chyby.

Po konzultaci s domácím týmem (většinou konzultace probíhá kolem půlnoci nebo později), jsem se rozhodl, že z důvodu bezpečnosti omezím výběhy přírodou. Běhy si plánuju na mapy.cz a občas ty cestičky okolo Čiang Mai jsou jen velice řídce používané, nebo tam (už) vůbec nejsou. Čtvrtek a pátek jsem tedy probíhal městským provozem - což je vlastně taky džungle. Na druhou.

Ve čtvrtek jsem opět vyrazil do severní oblasti města. Padl mi totiž na mapě do oka chrám na kraji města - Khuang Phra Chao Lanna.

Khuang Phra Chao Lanna (také nazýván "Pagoda Prosperity Království Lanna") je historický chrám v městě Chiang Mai v severozápadním Thajsku. Tento chrám byl postaven v 16. století a je jedním z nejstarších chrámů v této oblasti. Chrám je věnován králi Mengrai, který byl zakladatelem města Chiang Mai a zakladatelem království Lanna.

Lanna je historické království, které existovalo v severním Thajsku od 13. století do 16. století. Rozkládalo se přes současný severozápadní Thajsko, jižní Barmu a severní Laos. Lanna bylo jedním z nejvýznamnějších království v oblasti a bylo kulturně a jazykově blízko svému sousednímu království Tai.

Lanna se proslavilo svou kulturou a architekturou, která kombinovala prvky tradičních Tai s prvky thajské a khmerské kultury. Města jako Chiang Mai, Chiang Rai a Lampang byly hlavními centry Lanna království.

Lanna království bylo dobyté a připojeno k Siamu (dnešní Thajsko) v 16. století a kultura Lanna se stala součástí thajské kultury. Nicméně, Lanna kultura se stále udržuje v této oblasti a je známa svými tradičními uměleckými formami, jako jsou textilie, keramika a sochařství.

Po prochození areálu chrámu jsem pokračoval po hlavní silnici městského okruhu, mezi rýžovými poli a oslími pastvinami. V příkopu jsem narazil na zachovalou helmu, motorkář v ní už naštěstí nebyl. Když jsem se blížil k cíli, tedy ke startu, začal jsem se rozhlížet po nějakém streetfoodu. Nakonec mi místo toho padl do oka mléčný koktejl s želé kuličkama. Dobré to bylo, to nemohu říct, ale mléko bylo z prášku. Těžký s nima. Jen jsem rád, že tam nedali i práškovou vodu.

V pátek jsem místo na sever vyrazil za hradby historického centra města.

Čtvercové historické centrum města Čiang Mai, také známé jako "Old City" nebo "Walled City" je historická část města Chiang Mai, která byla v minulosti obehnána hradbami. Toto centrum je známé svou architekturou, která odráží kulturu a historii Lanna království.

Mezi nejvýznamnější budovy v čtvercovém historickém centru patří chrám Wat Phra Singh, který je jedním z nejvýznamnějších chrámů v Chiang Mai, Wat Chedi Luang, který byl postaven v 14. století a je známý svou velkou stupňovitou stúpou a Wat Chiang Man, nejstarší chrám v městě. Kromě toho se zde nachází mnoho trhů, jako je Napaam Night Bazaar, který se koná každý večer a nabízí širokou škálu produktů od místních výrobců.

Délka strany centra je cca 1.6km, tak jsem začal severní stranou od západu na východ. Zpátky jsem to vzal jižnější paralelní ulicí. Tohle jsem zopakoval 3x, kdy při posledním návratu jsem běžel kolem jižních hradeb. Ve výsledku i s obědem a sámoškou nějakých 18km.

Víkend jsem si nechal na výlety s turistickou agenturou. Vyplatilo se mi mrknout na tripadvisor.com a kkday.com, co jsou nejlépe hodnocené výlety do okolí. Mimochodem, první inspiraci k památkám Čiang Mai a okolí jsem hledal u kamarádské UI. Ano opět GPT chatbot.

Čiang Rai (sobota)

Chiang Rai je město v severozápadním Thajsku, které se nachází asi 785 km severně od hlavního města Bangkok. Je to hlavní město provincie Chiang Rai a jedno z nejdůležitějších turistických center v oblasti. Chiang Rai je známé svou historií a kulturou Lanna. Město je také známé svým architektonickým dědictvím, které zahrnuje chrámy a budovy, jako je Bílý Chrám, který byl navržen thajským architektem Ajarnou Thanaphon Weerasethakul. Kromě toho, Chiang Rai je také známé svou přírodou, která nabízí návštěvníkům možnost prozkoumat hory, jezera a pralesy.

Výlet, který jsem si na kkday.com vybral zahrnoval Bílý chrám, Modrý chrám, Černé muzeum a projížďku lodí ve Zlatém trojúhelníku. Tolik barevnejch míst v jednom dnu jsem snad ještě nestihl. Navíc s nechvalně proslavenou oblastí...

Zlatý trojúhelník je oblast v jihovýchodní Asii, která se rozkládá na území Thajska, Barmy a Laosu a je známá pro svou historii a současnost produkce opia. Tento region byl důležitým producentem opia již od 19. století, kdy byl opium pěstován a prodáván jako lék a droga.

V 20. století se produkce opia v této oblasti zvýšila, kdy se začalo používat pro výrobu heroinu. Zlatý trojúhelník se stával hlavním zdrojem heroinu pro trhy v Evropě a Spojených státech.

V současnosti se snaží vlády těchto zemí bojovat proti produkci opia, avšak stále se tam pěstuje a produkuje, a i když se jim daří dosáhnout určitých úspěchů, stále zůstává jedním z hlavních problémů v této oblasti. Pěstování opia je velmi lukrativní pro místní farmáře, kteří často žijí v chudobě a nemají jiné zdroje příjmu. Navíc, silné mafie a kriminální skupiny se často angažují v obchodu s opiem, což komplikuje snahu vlád omezit produkci a distribuci.

Cestou z Čiang Rai do zlatého trojúhelníku jsme se také zastavili u horského dlouhokrkého kmene.

Kmen Karen s dlouhými krky, také známý jako kmen Padaung, je menšina, která žije v severozápadním Thajsku, jižní Barmě a severovýchodním Myanmarsku. Tento kmen je známý svou tradicí, ve které ženy nosí kroužky kolem krčních obratlů, což vede k vizuálnímu efektu, že mají dlouhé krky. Tento zvyk se začal praktikovat ve 20. století, ačkoliv někteří historikové naznačují, že tradice mohla mít kořeny již v 19. století.

Kroužky se začínají nosit od velmi mladého věku a postupně se přidávají další kroužky, což způsobuje, že krk vypadá delší. Tento zvyk se tradičně považoval za symbo krásy a ženskosti. Avšak dnes se tento zvyk stává stále méně populární, protože se ukazuje, že má zdravotní rizika, jako je bolest krku a problémy s páteří.

Kmen Karen s dlouhými krky se také proslavil svou tradiční kulturou, jazykem a způsobem života. Mnozí z nich se věnují zemědělství, pěstování rýže a chovu dobytka. Někteří z nich také se věnují ručnímu průmyslu, jako jsou textilie a keramika.

Na výletě se se mnou chvíli bavil mladej pár z Hong Kongu. Holčina studovala nějakou dobu v Praze na UK, tak si pamatovala i nějaké české fráze. Jak je ten svět malej.

Celodenní výlet to byl krásnej a můžu všem doporučit, ale občas jsem trochu trnul při jízdě našeho řidiče minibusu. On se s tím prostě nesrkal... Mrazení v zádech mi cestou zpátky umocnila i dopravní nehoda kolem které jsme projížděli - sraženej motorkář.

Sloni, Doi Ithanon a opiové plantáže (neděle)

Nedělní výlet jsem vybíral na tripadvisoru a chtěl jsem se podívat na nejvyšší horu. To že k tomu bylo navíc i krmení slonů a výlet na lehký trail kolem do horské vesnice bylo příjemné plus.

Doi Inthanon je nejvyšší hora Thajska, která se nachází v provincii Chiang Mai. Měří 2,565 metrů a je součástí národního parku Doi Inthanon. Tato hora je známá svými nádhernými výhledy a krásnou přírodou, která zahrnuje lesy, jezera a vodopády.

Mezi nejvýznamnější atrakce na Doi Inthanon patří dva chrámy na vrcholu hory, které byly postaveny na počest krále a královny. Tyto chrámy jsou zdobené tradičními thajskými ornamenty a poskytují návštěvníkům krásný výhled na okolní krajinu. Doi Inthanon je také známý pro své nádherné zimní květiny, které kveou v zimním období.

Průvodce nám říkal, že předchozí král (otec dnešního) nechal postavit pagodu, když mu bylo 60. Tak má 60 metrů na výšku. Protože královna byla o 5 let mladší, tak její pagoda má "jen" 55m. Ale stavěla se taky až královně bylo 60. Sice nižší, zato prý byla její pagoda 3x-4x dražší. Ženy.

Když srovnám Doi Inthanon s výletem na Kokořín... No tak nic. I v těch 2500+ metrech je deštný prales, orchideje na stromech. Mají tam stánek s občerstvením a splachovací záchody. Navíc až nahoru se vyvezete autem.

Poslední zastávka byla v domorodé vesnici Mae Klang Luang, která se dřív živila pěstováním opia. A když ho král zakázal pěstovat, tak přešli na pěstování kávy, rýže a čaje.

Všechny díly zápisků z Thajska ZDE a fotky ZDE.