Thajsko #8 Potápění, aneb jak se krmí rybičky

Na Koh Lantu jsem vyrazil na pár dní hlavně kvůli potápění. Už týden předem jsem si vybral diving centrum Hidden Depths, a zamluvil si u nich dva dny podvodnické zábavy. Chtěl jsem se potápět o víkendu - v sobotu i neděli - vždy po dvou ponorech na různých místech. Nakonec to ale bylo trochu jinak.

Když jsem v pátek dorazil do centra, tak mi místní šéf Juan řekl, že vzdálenější z mých plánovaných ponorů - Hin Muang a Hin Daeng - sami nezvládnou zařídit, protože potřebují aby se jim přihlásilo alespoň 6 lidí. A tím, že je to náročnější lokalita, tak tam tolik zájemců teď nemají. Prý ale nemám zoufat, že se to pokusí zařídit u kolegů. Hned obvolal několik center v okolí a kupodivu se místo na neděli našlo u větší společnosti Blue Planet Divers. Mělo to být jen o málo dražší než původně naplánované, ale zato tam byly tři ponory místo dvou.

Plánovaná sobota taky nedopadla - Juan hlásí, že by se jim hodilo dát mě na pondělí nebo úterý - prý se jim víkend nějak moc zaplnil. Nevadí, říkám si. Kdybych nestíhal, tak si můžu vzít v práci volno. Aspoň mám sobotu na objevování ostrova.

Neděle - Hin Muang, Hin Daen a Koh Haa 1

Sraz s Juanem je v 6:30 u Hidden Depths. Dozvídám se, že mimo vybavení dostanu z Hidden Depths i vlastního průvodce - divemastera Jordiho. Přecházíme o 200m po ulici dál do Blue Planet a lodíme se na katamarán, kde už je početná skupinka dalších ponorníků. Cesta k útesům trvá asi dvě hoďky a je vyplněná brífingem od divemasterů, ale hlavně snídaní a sluněním.

Patnáct minut před příjezdem na místo zazní první siréna, to znamená nastrojit a nachystat se. Jakmile jsme na místě, kde v hloubce 8 metrů je vrcholek útesu Hin Muang, zazní druhá siréna a skáče se do vody. Jordi ukazuje, že jdem dolů a společně klesáme do 28 metrů. Voda má na hladině i v hloubce krásných 28 stupňů. Takovou rozmanitost a hojnost ryb, hvězdic, korálů, sasanek jsem ještě nepotkal. Zalitoval jsem, že nemám podvodní foťák. Překvapilo mě, jak malí jsou klauni schovávající se v sasankách. Obeplouváme útes, na dvou místech je celkem silnej proud, ale naštěstí se to dá rychle přeplavat. Končíme už po 25minutách, protože dochází vzduch - pravidlo na lodi je, že se musí člověk vracet alespoň s 50bary v láhvi (12L, počáteční tlak 200bar). Cítím, že mi při vynoření začíná bolet hlava. I přes teplotu vody cítím trochu chlad.

Dáváme si hodinku přestávku, bolehlav naštěstí po dvaceti minutách přešel. Skáčeme znovu do vody o pár desítek metrů vedle, kde je útes Hin Daen. Ten má vrcholek pár metrů nad hladinou, tak je pro mě jednodužší se ve vodě zorientovat. Jdeme dolů a fauna s flórou jsou podle mě ještě úžasnější než v Hin Muang. Tady by se mohl člověk kochat a kochat, co mu vzduch stačí. Ke konci ponoru mi Jordi ukazuje, že teď pro změnu bolí hlava jeho. Já jsem jako rybička. Zpátky na palubě se Jordi zavírá na záchodě a myslím, že svou snídaní krmí zdejší rybičky. (Všechno ze záchoda jde do moře, takže toaleťák se zase hází do koše.) Jordi se jde natáhnout chvíli do stínu, já si dávám oběd (kuřecí kousky s rýží) a mezitím přejíždíme ke třetí lokalitě - Koh Haa.

Koh Haa 1 je pěkná lehká okalita, ale cítil jsem už od zanoření, že to nebude ideálka, zas mě rozbolela hlava, bylo mi chladno a po chvíli se mi začal zvedat žaludek. Ukazuju Jordimu, že to otáčíme. Na lodi se odstrojuju a cejtím, že asi budu blinkat. Běžím na záchod, ale úplně nestíhám a část nálože končí na schodech. Po vyprázdnění žaludku a umytí schodů se jdu do stínu natáhnout já. Nevím čím to bylo, jestli slunce, oběd, prochladnutí,....

Zpátky do Dive centra přijíždíme v pozdním odpoledni a mě pořád třeští hlava. Nevím jestli budu schopnej odpotápět pondělí. Odmítám nabídku svačiny a těším se do postele. Doma si dávám paralen a odpočívám.

Pondělí - Kled Kaew vrak a Koh Bida

Probouzím se s čistou hlavou a jdu si dát palačinky ke snídani. Cítím, že to bude skvělý den. Sraz u Hidden Depths je po osmé, takže nemusím spěchat. Oproti včerejší pomalé cestě velkým katamaránem jedeme dneska rychlým speedboatem. Účastní se 4 skupinky potápěčů. Jedna je divemaster se švýcarskou klientkou z jiného dive-centra. Já jdu opět s Jordim, ale už ho nemám jen pro sebe, přidávají se další dva potápěči - jeden je dokonce bratr polák. Další divemasteři jsou dvě holčiny a vedou potápěčské Padi kurzy - základní se 4 účastníky a pokročilý s jedním holanďanem. Na lodi nechybí snědý kapitán a jeho pomocník.

Dneska jsou v plánu dva ponory - potopený vrak lodi a potom útes Koh Bida Nok, kde bývá k vidění i žralok obrovský. Jordi mě nabalil oproti včerejšímu shortu i dlouhý neoprén, tak by to s tepelným komfortem mělo být ve větší pohodě.

Za půl hodinky od vyplutí jsme na místě prvního ponoru - vrak lodi Kled Kaew. Na vlnách se pohupuje červená bóje a k ní vede tlusté lano. Skáčem do vody a Jordi ukazuje, že jdem dolů. Trochu mě zaráží, že nejdeme podél nataženého lana. Po pravdě ho ani nezahlédneme. Klesáme do 24 metrů až k písečnému dnu. Jeden ze zbývajících potápěčů má problémy s vyvážením a musíme na něj čekat. Jordi určuje směr a chvíli plaveme. Kolem ani živáčka, ani mrtváčka. Jordi vidí, že vrak nevidí, a že problémy nevyváženého kolegy nekončí. Ukazuje konec ponoru a jde se na hladinu a zpátky na loď. Kapitán se chytá za hlavu a Jordi dostává kapky. Prý jsme se měli držet lana, které je uvázané přímo k vraku. Kontrolujeme kolik zbývá vzduchu v láhvích, nevyvážený kolega si přidává na opasek další dvě kila olova a jdeme to zkusit ještě jednou. Tentokrát se poctivě posunujem po laně a ejhle vrak tam je a okolo něho víří obrovský hejna žluto-šedých rybiček. Je tu celkem proud, takže jakmile se člověk pustí lana musí plavat aby ho to neodneslo pryč. Původně byly v plánu dvě obeplutí vraku, ale kvůli prvnímu bloudivému ponoru dáváme jen jeden okruh a pak se potulujeme kolem zádi nad hlavní palubou. Při výstupu na hladinu cítím, že mě brni levá ruka od zápěstí dolů. Doufám, že to nejsou poslíčci problémů s dekompresí. Na palubě mě Jordi kontroluje bolestivost kloubů a jestli nemám fleky na kůži. Nic se nenašlo, takže to snad je jenom žahnutí nějakou medůzou nebo jinou potvorou. Na palubě si bledý polský kolega hbitě sundává ze zad láhev, naklání se přes bok lodi ... a taky krmí rybičky.

Ještě zajedeme kousek bokem do zátoky u nedalekého ostrova, abychom nabrali účastníky potápěčských kurzů, kteří se pohybují v malých hloubkách. Prý se tu vedle natáčel film The Beach s Leonardem Capriem. Střídavě vytahuju a uklízím foťák. No a jak to na speedboatu s člověkem hází, tak mi vypadla z ruky krytka objetivu... a teď už ji někde okusujou rybičky. Jen jim asi necutná tolik jak předtrávené nudle s chilli.

Chce se mi močit a před dámama to nechci pouštět jen tak za loď, takže jdu vyzkoušet záchod na speedboatu. Už výška dveří mě zarazila - tipuju necelých 150 cm. A strop za nimi jakbysmet. Malinká mísa bez prkýnka - nedokážu si představit, jak bych to řešil, kdybych potřeboval na velkou. Na vlnách to v téhle lodičce strašně skáče - tím spíš, že je záchod v přední části lodi. Podaří se mi vymočit v kleče a ruční pumpou spláchnout. Tohle snad nebudu muset opakovat.

Přejíždíme k ostrovu Koh Bida Nok a čekáme až uplyne hodinka k vysycení dusíku, abychom mohli zase pod vodu. Pod hladinou opět kochačka největší, spousta ryb a pohodička. Vyhlížíme žraloky nebo manty, ale nemáme štěstí. I tak to stojí za to. Po vynoření je mi fajn, dávám si ke sváče smaženej banán v kokosovém těstíčku. Pak ještě čtyři další.

Za půlhodinky jsme zpátky v dive centru a dostáváme na oběd nudle - na výběr jsou s kuřecím, tofu, anebo čistě jen zeleninou. Ve 14hod už jsem zpátky v penzionu a můžu začít s chutí pracovat. Kolegové doma mají osm ráno.

Byl to úspěšný den - nakonec neplánovaně taky se třemi ponory.

Všechny díly zápisků z Thajska ZDE a fotky ZDE.