Přeskočit na hlavní obsah

Madeira #2 - první všední den

Budík opět zvoní v šest. Tma. Snídaně má před školním a pracovním dnem atmosféru neveselou.

Protože Pepíkova třída má tento týden již prezenční výuku a paní učitelka posílá probrané učivo až odpoledne, tak se ráno se věnuje opakování vyjmenovaných slov na umimecesky.cz.

Ondra online výuku naštěstí má. Přepíná se mezi notebookem a mobilem v závislosti na tom, jestli ve škole zrovna sedí v křesle nebo na záchodě.

Já zjišťuju, že samotná obrazovka notebooku bez dvou externích monitorů už není pro mé unavené oči na práci nejvhodnější. Snižuju rozlišení a sem tam zvětším font.

Po práci rychle volám kluky na výlet - chceme se podívat na písečnou pláž v Calhetě. Ondra není dvakrát nadšenej, vlastně ani jednou. Vždyť jsme už byli na výletě včera! Pepík se na pláž těší.

Pláž celkem fajn a dokonce jsem si s Pepíkem chvíli zaplaval. Je to celkem zázrak, protože když nemá voda 28 stupňů většinou se koupat odmítám. Když nad tím přemýšlím, spíš 31.

Cestou zpátky jsme vyzvedli Pepíkovi jeho první brýle. Doufám, že si teď výlety víc užije.

K večeři jsem vařil lasagne. Byly úžasné. No vařil... vlastně jsem je dal na čtvrthoďku do mikrovlnky.

Při volání domů Maruška zívala tak hlasitě, že bych mohl plomby počítat. Pochlubil jsme se jí, že jsem všechno špinavý oblečení dal prát najednou. Bez třídění! (To bych se doma, prosím, neodvážil.)

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si