Přeskočit na hlavní obsah

Madeira #0 - Vyrážíme

Už pár týdnů se mi stýskalo po nějaké turistice mimo okres Brno-venkov. Před sedmi dny jsem se konečně rozhoupal a rozhodl se pro návštěvu Madeiry. Protože má Viktorka každý týden proplach žilního katetru a dostává léky v dětské nemocnici a Klárka se na výlet moc netvářila, tak jsme se doma dohodli, že to bude čistě pánská jízda. Koupili jsme letenky, objednali ubytování a PCR testy. Ve stresu jsme čekali, zda na poslední chvíli někdo nebude moc pozitivní... Výsledky středečních testů dopadly na jedničku... teda na nulu - negativní a tak jsme se ve čtvrtek mohli v klidu sbalit. Večer došla zpráva, že nám Smartwings chytře zastřihly křídla a zrušily zpáteční let. Takže kdo ví, do kdy na Madeiře nakonec budem.

Včera (v pátek) jsme sedli na šestý vlak z Brna do Prahy, kluci vytáhli svačiny a školní pomůcky a vzdělávali se online ve vlaku. V Praze o dva metry a jeden bus dál vystupujem na Letišti Václava Havla, který my starší pořád máme zafixovaný jako Brzy, Jazyk, Nazývat. Letištní personál nás vyhání z fronty na check-in, že prý nanoroušky nejsou povolený a musíme mít FFP2 respíky. Jeden nám chyběl, ale naštěstí byla o pár metrů dál lékárna.

Druhý pokus o odbavení v pohodě, předávám kufr a ukazuju PCR testy a QR kódy z madeirasafe.com aplikace. Ondra cestou k odletové bráně objevil piáno, tak si chvíli zahudl a i trochu potlesku sklidil.

Let byl klidný, povidlové buchty od maminky/-nželky padly za vlast někde nad Lisabonem. Po příletu ukazujem znovu PCR výsledky a QR kódy, ale oproti Praze je to absolutně bez čekání.

Berem taxíka do cca 5km vzdáleného ubytování. Taxíkář nezná adresu, kterou po něm chcu a očividně nepoužívá chytré mapy. Zpátečník! Nakonec jedeme podle Google map v mém telefonu. Pan domácí nás vítá hned po zastavení taxíku a ukazuje nám bydlení. Trochu se děsím, jak to s Pepíkovou náturou přežijou bílá kožená křesílka a skleněný stolek. Uvidíme.

Po vybalení ještě rychle nakoupit něco k jídlu a vařit večeři. Při příchodu domů zjišťujem, že u pokladny zůstaly vajíčka. Vysílám Ondru zpátky, ať pro ně doběhne. Učíme se naše první slovíčko Portugalsky - Ovo. Za čtvrt hoďky je tu i s vajíčky - šikovný chlapec je to. Musel se teda do obchodu dotlouct, páč už měli zavřeno. O víkendu na Madeiře kvůli covidu všechno zavírá v 5 a po šesté už se ani nesmí ven.

V sobotu ráno jdem prozkoumat okolí. Zkoušíme teplotu moře. No, koupání dneska vynecháme i když slunko paří o sto šest a my se hezky potíme. Po návratu vaříme oběd a zničeho nic slejvák. Nevadí, Pepík si dodělává úkoly do školy. Pak, když už jen mrholí, nazouvám botasky a vybíhám do autopůjčovny u letiště, kde na mě už čeká malá Panda. Po prvním kopci vím, že to s ní nebude na Madeiře úplně lehký, ale zas je to výzva. :)

Doma nabírám kluky a vyrážíme pár kilometrů na jih podívat se na sochu Krista Krále (Cristo Reo) v Garajau. Bylo to Boží, řekl bych.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

MUM 2016 - druhé stříbro v MČR v etapovém ultramaratonu

Nadpis prozrazuje, že se mi dnes podařilo završit obhajobu loňské střibrné pozice na Moravském ultramaratonu. Zlatý bez problémů dokončil opět Dan Orálek a s bronzem nakonec nově odchází Ondra Strnad. Katka skončila pátá mezi ženami na MiniMUMu. Celkově se závodů zůčastnilo 216 lidí a všech 7 etap (301km) z toho doběhlo 49. Jistě se ptáte, jak to vypadalo na tratích po čtvrté etapě. V páté Olešnické se jde velká část po asfaltu a já jsem tuhle etapu zvolil jako regenerační. Nikam jsem se nehnal, ale i tak se mi dařilo držet se s Danem až do druhé občerstvovačky. Přiznávám, kdyby cestou nemusel odběhnout do keříčků, tak bych ho po první občerstvovačce už neviděl. Do cíle jsem doběhl druhý a na třetím místě byl se ztrátou minuty Ondra Strnad (od poslední OS do cíle byl o 4 minuty rychlejší než já). Cenami za umístění v Olešnické etapě byly dárkové balíčky se spoustou dobrot, takže velké díky tamnímu panu starostovi. Do další etapy z Bystřice nastoupil i Jirka Čípa a všem ukázal,

MUM 2017

Tak za sebou mám po roce další očistný rituál v podobě týdenního etapového ultramaratonu. Letos jsem žádný velký úspěch neslavil. Cítil jsem se jak na horské dráze a celkově jsem doběhl šestý. I když to je znatelné zhoršení oproti předchozím letům, stejně to považuju za úspěch. První etapu jsem v začátku přepálil, druhou jsem zabloudil, třetí mě nebavila, čtvrtou (Tišnovskou) jsem se nakopl a skončil bramborově čtvrtý, pátou jsem posledních 15km protrpěl, šestou a sedmou jsem se už jen kochal a užíval si pohyb. Prošel jsem letos během MUMu mentálním posunem a přepl jsem se ve druhé půlce do nezávodního módu, který jsem předtím obdivoval u starších účastníků. Není důležité, kdy jste v cíli, ale je důležité, že tam nakonec doběhnete. Nejde vám o bednu, ale o pohyb, lidi okolo, přírodu, scenérie. Jak už bývá na MUMu zvykem, vyhrál nesmrtelný démon Dan Orálek.

MUM aneb jak jsem předhonil démona

Loni jsem ti, drahý čtenáři mého neaktualizovaného deníčku, vyprávěl, jak jsem honil démona  při Tišnovské etapě Moravského ultramaratonu . Rok se s rokem sešel a vzpomínky na protrpěné kilometry zakryl svým šedým příkrovem (ne)milosrdný čas. A tak si na začátku června říkám, loni jsem zvládnul etapu, proč bych letos nezvládl tři? Tři už dají dohromady účast v soutěži MiniMUM. A slovo se stalo skutkem a já se přihlásil do této sebemrskačské zábavy. První "Lomnickou" etapu mám po včerejšku zdárně za sebou. Co zdárně? Výborně! Já ji totiž s výkonem 3:28:30 vyhrál a pokořil jsem i Brněnského Démona a mistra v ultramaratonech Dana Orálka. Vítězky první etapy (autor Dan Orálek) Teď se ale musím přiznat, jak se mi to (nezaslouženě) povedlo. Start na náměstí Lomnice proběhl zdárně, až na to že Standa Juránek (běžec a čerstvě jmenovaný čestný člen Asociace ultramaratonců, politik)  dojel autem až půl minuty po startu, tak jen vyskočil, běžel nám naproti a volal: "Já si